Jak nejkratší cestou projít luhačovické zajímavosti a ochutnat všechny prameny.
O Luhačovicích zde už před čtyřmi lety psala Visnery. Je to po Praze moje nejmilejší město, kde jsem v dětství a ranné pubertě strávil dohromady něco kolem půl roku krásně bezstarostného života. Dnes jsem pro vás připravil takového “průvodce” ve stylu “jak nejkratší cestou projít luhačovické zajímavosti a ochutnat všechny prameny.”
Přijedete-li do Luhačovic autem, doporučujeme zaparkovat na placeném parkovišti vedle sídla městské policie. Klasické hlídané parkoviště tady nenajdete, nicméně zde zaparkujete na klidném místě za vcelku dobrou cenu 10 Kč/hod. Na parkoviště se dostanete nejlépe z Masarykovy ulice, když projedete jednosměrkou U Šťávnice a dáte se doleva. Na konci ulice Nábřeží je pak parkoviště (GPS pozice 49º5’59.789″N, 17º45’21.394″E). Odtud pak můžete pěšky vyjít na luhačovickou hlavní třídu – Masarykovu.
Podobnou trasou půjdou i ti, kteří pro svou přepravu zvolí vlak, nebo autobus. Z nádraží se vydáte Nádražní a na jejím konci pak doleva po Masarykově.
Zejména po pravé straně Masarykovy třídy uvidíte první pěkné stavby. Naopak na levé straně jsou situovány nejrůznější obchůdky, kde seženete všechno možné i nemožné. Nenechejte se ale zlákat lázeňskými oplatkami – když vydržíte, o kousek dále narazíte přímo na jejich výrobnu. Dále je na levé straně jedna ze socialistických staveb a důležitý orientační bod – restaurace a kino Elektra. Před kruhovým objezdem na pravé straně ulice pak potěší nejen oči příznivce R. Jelínka stánek s produkty této značky.
Jeden z domů na Masarykově třídě |
Kruhový objezd, neboli Masarykovo náměstí, je vlastně jakýmsi centrem Luhačovic a pokud se někoho zeptáte na cestu, patrně o něm uslyšíte. Dominuje mu moderně vyhlížející fontána a jeden z nejluxusnějších lázeňských hotelů Palace.
Centrální luhačovické náměstí a hotel Palace |
Jestliže vás zajímají minerální prameny, máte příležitost vydat se k prvnímu z nich. Je skoro až schovaný u vily Vlasta a z náměstí se k němu dostanete po šipkách, směrujících na dětskou léčebnu, ulicí Solné. Tou půjdete asi 250 metrů a následně odbočíte vlevo, minete budovu Radun (po levé straně) a Vlastu (vpravo) a zanoříte se cestičkou do parku po pravé straně. Zde na vás čeká Aloiska, vyznačující se jemnou chutí, kterou vám doplní útulná atmosféra parku, v němž se nachází.
Vraťme se ale zpět na Masarykovo náměstí a vydejme se po pěší zóně Dr. Veselého (tj. komunikace souběžná s Masarykovou). Zde na vás čeká celá řada lákavých obchůdků, cukrárny a také slibovaná výrobna lázeňských oplatek, kam můžete nahlédnout okénkem a podívat se, jak se tato typická dobrota připravuje. Oplatky můžete nakupovat buď jednotlivě (většinou 5-6 Kč/ks), nebo v krabicích po šesti kusech (kolem 26 Kč/krabici). Výběr je opravdu široký, počínaje klasikami – čokoládovou a smetanovou příchutí – až po rarity, jako například chili-čokoláda, nebo česnek. Chuť těchto lázeňských oplatek se absolutně nedá srovnat s tím, co pod tímto názvem prodává v supermarketech Opavia (to odmítám jíst). Minout byste neměli ani obchod se žertovnými předměty, kde pořídíte nejen vtipnou keramiku, ale také nejrůznější trička s nápisy a další sortiment. Hledáte-li originální dárek, tady si určitě vyberete.
Ulice Dr. Veselého |
Výroba originálních lázeňských oplatek |
Postupně takto dojdete až na rozcestí, kde se v parčíku schovává pramen Dr. Šťastného. Jde patrně o nejsilnější minerální vodu, kterou v Luhačovicích můžete ochutnat, s výraznou železitou chutí a kyselými bublinkami. Dalo by se říci, že názory na tento pramen se rozdělují na dvě skupiny: jedněm velice chutná, druhým naopak vůbec nechutná. Varuji ale před popíjením většího množství, které by mohlo zrychlit váš krok (že by to byl zmiňovaný rehabilitační účinek? 🙂 ).
Pramen Dr. Šťastného |
Budete-li pokračovat dál v započatém směru tj. ulicí Dr. Palka Blaho, čeká vás po pravé straně lázeňský dům Chaloupka. Následně dojdete až ke kolonádě, kterou zahajuje patrně nejznámější a možná také nejkrásnější stavba Jurkovičův dům. Jmenuje se po slovenském architektovi Dušanovi Samo Jurkovičovi (1868-1947), jehož osobitý styl, vycházející ze secese a lidové architektury, se podepsal na mnoha luhačovických budovách.
Jurkovičův dům |
Na kolonádě na vás čekají další obchůdky, ať už se jedná o klenotnictví, suvenýry (určitě nesmíte zapomenout na typický lázeňský pohárek – ceny začínají na 100 Kč), nebo výrobky z nejproslulejší minerální vody Vincentky (zubní pasty, krémy, …). Dominantou kolonády je fontána a Společenský dům, před kterým se v sezóně po večerech pořádají nejrůznější akce a koncerty pro lázeňské hosty.
Luhačovická kolonáda |
Společenský dům s fontánou |
Hlavním tahákem kolonády je ale pramen Vincentky, kterou můžete ochutnat jak ve studené, tak i v teplé variantě. Tu druhou ale doporučuji jen těm nejotrlejším – ačkoli mám Vincentku rád, teplá mi nechutnala. Znáte-li Vincentku, která se prodává v lékárnách, možná vás překvapí, jak dobře chutná “přímo od pramene.” Pokud byste to s ochutnávkami přehnali, uvítáte přítomnost veřejného WC.
Budova s pramenem Vincentky |
Hala s pramenem Vincentky |
Půjdete-li po kolonádě ještě dál, můžete se podívat na další domy architekta Jurkoviče – lázeňský hotel Jestřábí, Hudební pavilon, vodoléčebný ústav, nebo bývalou plovárnu Sluneční lázně.
Dále už, alespoň podle mého názoru, nic moc zajímavého nenajdete – tedy pokud nebudete chtít pokračovat pěšky na pozlovickou přehradu. Doporučuji tedy přejít přes můstek na druhou stranu říčky a vydat se po druhém břehu zpět. Poté, co minete tenisové kurty, vydejte se po schodech po pravé straně – čeká tam na vás další pramen – Ottovka. Hlavní pramen je uvnitř zajímavě řešeného altánku, nicméně chcete-li si “načepovat” do kelímku nebo pohárku, o kousek dál je nenápadný “vedlejší” pramen s praktičtějším vyústěním.
Pramen Ottovka |
Jestliže budete pokračovat po cestičce od pramene stejným směrem, jako doposud, dojdete ke kostelu Sv. Rodiny. U něj na vás čeká poslední pramen – chuťově patrně nejslabší – Sv. Josefa. Odpočinout si můžete na přilehlých lavičkách.
Kostel Sv. Rodiny |
Zde by vycházka po Luhačovicích mohla končit – pokud půjdete načrtnutou trasou, uvidíte prakticky vše důležité a ochutnáte všech pět veřejnosti volně přístupných minerálních pramenů.
Vrátíte-li se k Elektře (viz výše), můžete si Luhačovice a okolí prohlédnout i z “auto-vláčku.” Ten jezdí po třech různých trasách, z nichž jedna vede i na pozlovickou přehradu, kde vláček zastavuje a lze tak využít slunečných dnů ke koupání.
Trasy autovláčků |
Pokud vám po výletě vyhládne, doporučíme vám příjemnou řeckou restauraci Lotos (Masarykova 151). Na výběr je zde celá řada středomořských specialit, ale také pizza. Mého ocenění se dočkalo především tmavé 13-stupňové pivo Bernard v láhvi s originálním uzávěrem. Špatná nebyla ani pizza, ale absolutně největší pochvalu si zaslouží obsluhující mladík, který byl velice ochotný a trpělivý. Šokem pro mne bylo, když strýc, se kterým jsme v tomto podniku byli, dostal pivo “přes-míráka,” což je věc, kterou jsem nezažil už několik let.
Myslím, že vše podstatné bylo řečeno, zbytek jste viděli na fotografiích, takže nezbývá nic jiného, než se do tohoto krásného města vydat :).
0 komentářů