David Rath přišel s návrhy, jak řešit podivný stav našeho zdravotnictví * Dělnická strana jede dál! * Zelení v poločase rozpadu * Další šílený nápad z ministerstva zdravotnictví * Šikovní kluci v řadách Policie ČR
Soud: Dělnická strana smí dále působit
Krajně pravicová Dělnická strana nebude rozpuštěna
Zákaz Dělnické strany neprošel. Šlendrián to nebyl, hájí se autor návrhu
Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že Dělnická strana nebude rozpuštěna. Návrh na její zákaz podala vláda, přičemž poslední kapkou byly nepokoje v Litvínově. Nejsem sice voličem tohoto politického uskupení, přesto jsem rád, že soud překvapivě zachoval nezávislost a rozhodl právě takto. Dělnická strana se, na rozdíl od největších stran, projevuje tím, že nahlas mluví o problémech, které trápí většinu společnosti. Například kolem otázky romské menšiny chodí ODS i ČSSD bez rozdílu v rukavičkách a místo nějakého jasného řešení vymýšlí nesmysly, jako je pozitivní diskriminace a další. Přitom diskriminace nemůže být ve svém principu pozitivní – diskriminace je vždy diskriminující a tím pádem i ponižující. Specialitou naší země je pak skutečnost, že tou diskriminovanou má být většinová společnost.
Čekal jsem opačný výsledek soudního procesu, neboť inkviziční politika ministra vnitra, hlavního iniciátora tažení proti DS, stále více zavání totalitními praktikami. Nepřekvapilo by mě tedy, kdyby se Langerovi povedlo zakázat stranu, která získává stále více sympatizantů z řad nespokojených voličů. Ideální stav by podle „Íčka“ patrně byl, aby si občan mohl při volbách vybírat mezi ODS a ODS. Přitom je zřejmé, že Dělnická strana, která se sice chová poněkud extrémisticky, ale pojmenovává problémy pravými jmény, musí najít odezvu především u těch, kterým vadí současná pokrytecká politika ministrů vlády, jakými byla Džamila Stehlíková, nebo je nyní Michael Kocáb. Buďme tedy rádi za to, že NSS ukázal, že alespoň střípek nějaké té demokracie v naší zemi ještě přežívá!
Podobně negativně vnímám i opakované tendence zakazovat KSČM. Pokud strana trvale drží více než 10% voličské základny, neměla by být jakkoli omezována, ani kdyby hlásala sebeextrémističtější názory. Stále totiž zastupuje významné procento obyvatel této země a v rámci demokracie by i tito voliči měli mít právo vyslovit se a mít své zástupce v nejvyšších orgánech. Když zajdu do extrému – pokud by 50% lidí chtělo volit politické uskupení například s fašizujícími tendencemi, není možné těmto občanům zakazovat právo svobodné volby na základě jakýchsi pofidérních morálních zdůvodnění ve stylu „co se stalo někdy před šedesáti lety.“ Je především věcí ostatních stran, aby nabídly zajímavější a pro voliče přitažlivější program. Pokud bude naše politická scéna vypadat tak, jak vypadá a nabídka bude tak chudá, nemůžeme se divit, že se někteří lidé budou uchylovat ke krajním stranám.
Spor u zelených vrcholí. Vyloučili poslankyně ze strany
Zelení vyloučili čtyři stranické rebely
Zelení vyloučili ze svých řad čtyři rebely, na Bursíka létala vejce
Strana zelených se stává stále komičtější figurkou na vládní šachovnici. Ačkoli ve volbách získala jen minimum hlasů, sedí její ministři hned na několika ministerstvech. Jeden je horší, než druhý. Volební úspěch Zelených je z velké části postaven na medializaci „paní au-au,“ tedy Kateřiny Jacques, která na demonstraci odmítla uposlechnout příkazů policie a při svém zadržení sehrála scénku, na kterou se chytila celá řada voličů profilujících se především z řad těch, kteří nesouhlasili se zásahem na Czechteku. V tu chvíli pro ně „oběť policejní brutality“ byla zajímavá, nicméně zájem velice rychle opadl poté, co se ukázalo, že Zelení se chovají jako standardní politická strana, akorát mají poněkud myšlenkově impotentní ministry.
Přesto se našlo několik poslankyň, které se stávajícím zoufalým stavem stranické politiky nesouhlasily a snažily se prosazovat změny. To se ale u Zelených nenosí, protože předseda Bursík má ve zvyku vládnout pevnou rukou v duchu své vlastní myšlenky „Silou, Katěnko, silou.“ Počínání „zelených rebelek“ Zubové a Jakubkové bylo označeno jako „porušování vnitřních předpisů“ a tyto dámy, společně ještě s ex-ministryní Kuchtovou, byly vyloučeny. Přitom si myslím, že právě jmenované mohly být pro řadu voličů zajímavé, především díky svému lidskému přístupu k některým otázkám.
Strana zelených se tak stále více profiluje do one-man-show jejího předsedy Martina Bursíka, který díky svému přístupu ztrácí jednoho voliče za druhým. Asi nepřekvapí, že poslední průzkumy volebních preferencí ukázaly, že by se Zelení nedostali do Parlamentu. Voliči sice mají krátkou paměť, ale řada z nich si zjevně uvědomila, že „zelení“ v tomto podání neznamená „ti, co se budou starat o ekologii a lepší životní prostředí,“ ale že je to politická strana, podobající se ODS, jen se slabším obsazením a zásadní snahou o co nejvíce lukrativních postů.
Lidé by nově mohli žádat jen část balení léku. A jen tu taky platit
To jsou zase nápady z ministerstva zdravotnictví! Léky se prý vyrábějí ve zbytečně velkých baleních a zbytky pak zůstávají pacientům ve skříních, nebo dokonce končí v odpadcích. Lékárny by podle tohoto návrhu mohly balení rozbalit a dát pacientovi jen tolik platíček, kolik potřebuje. Podle ředitele SÚKLu Martina Beneše se pacient nemusí bát, že by nedostal příbalový leták. Opravdu by mě zajímalo, jak například při rozdělení jednoho balení léku mezi tři pacienty bude zajištěno, aby každý dostal příbalovou informaci, když v krabičce je vždy jen jedna. Budou snad lékárníci tisknout dodatečné letáky na tiskárně? Je-li to míněno takto, zbytečně narostou náklady (tiskárna, toner, papír), ale i čas, který bude muset zákazník v lékárně strávit. Problém zbytečně velkých balení by přitom šel řešit mnohem jednodušeji – stačilo by, kdyby ministerstvo zdravotnictví přišlo s požadavkem na farmaceutické firmy, aby dodávaly na trh i menší balení. Proč to ale dělat jednoduše, když to jde udělat složitě, že?
Dalším úžasným výmyslem je, že by lékař nepsal na recept konkrétní lék, ale jen účinnou látku a lékárník by pak pacientovi podal nejlevnější farmaceutikum. Samozřejmě vidím jistou výhodu v tom, že by se zamezilo lobbingu farmaceutických společností, které přes veškerá omezení doslova prorůstají do zdravotnických zařízení, například formou nejrůznějších „pozorností pro pana doktora.“ Na druhou stranu jsou tu ale fakta, že ne každý pacient snese nejlevnější variantu daného léčiva. Osobně například užívám na alergii Zyrtec. I když nabídka léků s touto účinnou látkou je poměrně široká, odmítám provádět na mé osobě jakékoli experimenty, protože jsem spokojený právě s tímto konkrétním výrobkem. Jsem spokojený natolik, že i když byl na Zyrtec doplatek (nyní je plně hrazen), odmítal jsem nabídky na lék se stejnou účinnou látkou plně hrazený pojišťovnou. Prostě za osvědčenou kvalitu si rád připlatím a myslím, že by právo volby nemělo být upíráno ani ostatním pacientům.
Absolutní absurditou pak je nápad, formulovaný jako „Denní dávkování přímo od lékárníka – místo krabičky si pacient odnese svůj lék rozdělený do několika pytlíčků v denních dávkách, což zejména pro důchodce je pohodlnější.“ Už vidím ty fronty, vznikající poté, co lékárník bude rozsypávat nějakému důchodci jednotlivá balení třeba pěti různých léků do devadesáti sáčků! Tohle mohl vymyslet jen chorý mozek!
Video: Podívejte se, jak zelený sajrajt vyčistí vaši klávesnici i mobil
Jen malá ukázka toho, jak je ZaRohem „in.“ Zatímco iDnes přišel s touto novinkou v březnu, u nás jste si mohli o „zázračné gumě,“ která dokáže vyčistit nepořádek z klávesnice, přečíst už v listopadu :).
Rath chce vyřadit levné léky z pojištění a zavést poplatky za jídlo
Rath chce slučovat pojišťovny a platit v nemocnicích
Rath: Paralen si mají lidé platit sami. Plomby ne
Pokud volby vyhraje ČSSD, Rath bude vybírat peníze za jídlo v nemocnicích
Po přečtení výše odkazovaných článků, ve kterých jsou představeny návrhy stínového ministra zdravotnictví Davida Ratha, jsem získal dojem, že tento politik buď čte náš blog (to asi ne 🙂 ), nebo že máme přímo nebývalou názorovou shodu v tom, jak řešit situaci v našem zdravotnictví. Posuďte sami, co jsem navrhoval já a s čím nyní přišel tento (našimi čtenáři tolik milovaný :)) ) politik.
Pobyt v nemocnici
Opakovaně jsem kritizoval poplatky za pobyt v nemocnici. Protiargumentem mi bylo, že „hotelové služby“ by neměly být součástí zdravotního pojištění. Já naopak stavěl své argumenty na tom, že například pacienti v bezvědomí, nebo kojenci nemohou ovlivnit to, zda budou ležet v nemocnici. Kromě toho poplatky byly nastaveny jako „regulační“ a měly tedy cosi regulovat. Co ale regulují, to nebyl v případě ležících pacientů schopen vysvětlit ani ministr Julínek, ani ministryně Filipová a dokonce ani nikdo z diskutujících.
S čím přichází David Rath? S celkem rozumným nápadem: dává za pravdu těm, kdož říkají, že „hotelové služby“ by se neměly platit ze zdravotního pojištění. Současně s tím chce zrušit zcela nesmyslnou „regulaci,“ která zejména u pacientů ve vážném stavu, neumožňujícím jim volbu způsobu své léčby, nepřinášela žádný efekt. Jeho návrh, že by pacient platil za stravu a to jen tehdy, pokud skutečně stravu přijímal (tj. byl toho schopen a jídlo mu nepřinesli příbuzní). Maže tedy nesmysl s nějakou „regulací“ a dává těmto poplatkům jasný smysl a cíl. Navíc by zohledňoval i to, zda je „strávníkem“ dospělý člověk, nebo dítě, jehož náklady na jídlo jsou pochopitelně menší.
Limity na léčení
Kritizoval jsem také „strop,“ po jehož dosažení vrací pojišťovna pacientovi peníze, vynaložené na léčení. Ten byl stanoven pevně na 5 000 Kč a nezapočítávala se do něj celá řada věcí, včetně poplatků za pobyt v nemocnici. I ministra Julínka překvapilo, jak málo lidí po jednom roce na onen „strop“ dosáhlo.
S čím přichází David Rath? Limit chce stanovovat podle výše čistého ročního příjmu, což je výrazně spravedlivější, neboť například pro důchodce je i těch 5 000 Kč významným zásahem do rozpočtu, kdežto pro úspěšného podnikatele jde o „drobné.“ Při průměrném měsíčním platu 25 000 Kč (tj. 19 295 Kč čistého) by tak občan měl „strop“ ve výši 2 315 Kč, což je výrazně nižší částka, než ta stávající. Jistě by zaplesali i senioři, jejichž příjmy se pohybují v nižších rovinách. Významným posunem je také fakt, že by se do tohoto limitu počítalo vše, tedy včetně poplatků za pobyt v nemocnici a doplatků na léky. Zejména pro chronicky nemocné by tak roční náklady klesly na podstatně snesitelnější mez – přeci jen investovat do svého zdraví procento z příjmu je poměrně zanedbatelné (nezapomínejme na to, že většina obyvatel si platí zdravotní pojištění).
Regulační poplatky v lékárnách a levné léky
Po dlouhých debatách se čtenáři jsem také dospěl k tomu, že pokud mají regulační poplatky v lékárnách něco regulovat, bylo by smysluplnější vyloučit některé levné léky ze zdravotního pojištění. Princip poplatků byl stanoven a prezentován tak, že pokud si pacient nechá předepsat např. Paralen, zaplatí za něj v lékárně více, než kdyby si ho koupil bez receptu. U těchto lidí skutečně mohly mít poplatky nějaký regulační smysl. Nechápal jsem ale smysl regulace například u diabetiků a onkologických pacientů, kteří své medikamenty prostě užívat musí a nemají na výběr mezi tím, zda si je koupí, nebo nechají předepsat.
S čím přichází David Rath? V první řadě mluví přesně o tom, co jsem navrhoval – totiž nejlevnější léky by nebyly placené ze zdravotního pojištění. Pacienti by si je tak nenechávali (nyní nesmyslně, před poplatky zbytečně) předepisovat a kupovali by si je sami. To vidím jako rozumný kompromis, kterým se opravdu do jisté míry dá zamezit zbytečnému plýtvání.
Co se týká regulačních poplatků, k těm se Rath vyjádřil zatím spíše mlhavě. Pokud by zůstaly, měly by být podstatně sníženy. Sám vidím jako rozumné předefinovat poplatek jako „manipulační“ a jeho výši stanovit na nějakých 5-10 Kč. Vycházím jednak z toho, že už za socialismu se platila za recept 1 Kč a také z toho, že zpracováním receptu, vyhledáním léku a poučením pacienta stráví lékárník cca. 1-2 minuty (při hodinové mzdě 300 Kč/hod to dává právě oněch 5-10 Kč). V této výši, pokud by se platilo za recept a ne za položku, mi poplatky v lékárnách přijdou jako dobře zdůvodněné.
Vyřešila by se tak i velmi nepříjemná situace, kdy díky politice krajů krajské lékárny nevybírají/vracejí poplatky a soukromé je ze zákona vybírat musí, čímž přicházejí o pacienty. Stávající stav v mnoha směrech není dobrý – například soukromé lékárny, které prý přišly až o 70% zisků (jedna už dokonce zkrachovala ), by nemusely podávat žaloby do Bruselu.
Rathovou reformou by se také zastavily nesmyslné administrativní výdaje, spojené s vracením poplatků pacientům. Například v případě Ostravy, která tento krok chystá od dubna, se počítá s náklady kolem 1,2 milionu a to jsou, přiznejme si to, zbytečně vyhozené peníze.
Sám jsem k současnému stavu zdravotnictví napsal: „…samozřejmě jsem se zamýšlel nad tím, jaké budou finanční náklady na vracení těch 30 Kč. Ač s poplatky nesouhlasím a sám jsem zdůvodnil, proč tento postup není protizákonný, rozhodně se mi moc nelíbí, že na nějakých 6 milionů, které na to vracení přijdou, připadnou další miliony na režii. To skutečně není efektivní hospodaření a kritiku ze strany pravice i pravicových voličů chápu. Jako zaměstnanec i jako potenciální pacient bych byl samozřejmě raději, kdyby se za ty samé peníze pořídilo nějaké vybavení.
Ano, uznávám, že tento krok lze označit jako populistický (tím spíše, když ČSSD toto slibovala jen na úrovni krajů a ne města Ostrava) a sám sebe se ptám, zda strana nezachází zbytečně daleko jen proto, aby ukázala, že plní předvolební sliby.
Sám za sebe říkám, že přes veškerý svůj nesouhlas s poplatky a přes své přesvědčení o jejich amorálnosti a především nekoncepčnosti, bych si právě díky znalosti s tím spojených nákladů těch 30 Kč vrátit nenechal. Proč? Protože nevidím důvod, proč by s takovou operací měly být spojeny tyto náklady z kapes všech.“
Nezbývá tedy, než doufat, že se k moci opět dostane ČSSD a že David Rath, coby ministr zdravotnictví, naplní své sliby. Co jsem tak sledoval diskuze, i mnoho pravicových voličů označilo jeho návrhy jako rozumné. O to méně pak chápu předsedu ČSSD Jiřího Paroubka, který se k návrhu postavil spíše negativně.
ODS dohání ČSSD, zelení pod čarou
Podle posledních průzkumů by ve volbách ČSSD získala 38% hlasů a ODS 36,4%. Můžeme se ptát, proč se situace vyvíjí tímto směrem. Samozřejmě první, co mě napadlo, je všeobecná pravicovost hlavních médií. Stačí si například pročíst titulky na iDnesu, nebo Lidovkách, aby měl čtenář hned jasno, že tyto noviny jsou baštou „modrých.“ Zatímco informování o kauzách ODS je spíše umírněné a velice rychle dojde ke „ztracení,“ o politicích ČSSD se píše vždy co nejšťavnatějším žargonem a každý případ či výrok se propírá několik dnů.
Samozřejmě vidím i další vlivy – například zjištění, že ČSSD za své vlády „sponzorovala“ pochybný podnik, ve kterém si děvy lehčích mravů vydělávaly vlastním tělem. Podobné informace pak zaberou i na ty nejskalnější „levičáky.“ Zástupci této strany navíc nejsou schopni v podobných případech nějaké rozumné argumentace – viz například případ ex-ministra Škromacha, který se v onom podivném podniku opakovaně zastavoval při svých cestách a který pronesl, že si „ničeho zvláštního nevšiml.“ To jsou skutečně výmluvy hodné malého dítěte a vybavily se mi při nich slova Miloše Zemana, který pronesl, že průměrný volič bývá inteligentnější, než jeho politik. Průměrného voliče tak celkem logicky napadlo, že Škromach jednoduše zatlouká, zatlouká, zatlouká a když se mu na něco přijde, tak zase zatlouká.
Samozřejmě nelze popřít i vysloveně pozitivní vlivy, jakým je naše předsednictví EU, díky kterému je předseda ODS v médiích podstatně častěji, než ostatní politici. Kupodivu, když tedy zrovna nemlátí novináře, neukazuje prostředníčky a „nepíčuje,“ mu to vystupování docela jde – byť pro mne je to stále takové lehce „buranské.“
Spoléhám především na volební programy, které připravují jednotliví stínoví ministři. Ostatně s návrhy Davida Ratha jsem vás seznámil o kousek výše. Pak bude důležitá prezentace strany, kde si myslím, že předseda Jiří Paroubek osloví spíše „dělnickou vrstvu,“ kdežto propagátor pro „pracující inteligenci“ na této úrovni významně chybí. Levicové voliče také jistě nepřesvědčí, když David Rath přijde s koncepcí a předseda strany ji v podstatě vyvrátí. Na podobnou rozháranost doplácejí právě Zelení, kteří by se podle průzkumu do Sněmovny ani nedostali (což je jedině dobře).
Evropský parlament: SMS ze zahraničí za 3 Kč už letos v létě
Ačkoli náklady na odeslání SMS zprávy se pohybují v rámci haléřů, naši operátoři si z toho udělali velice slušný byznys. Pravda, existují výjimky v podobě „oskaráckého“ Odepiš, kde jedna zpráva přijde na necelý padesátník, nicméně všichni operátoři účtují horentní sumy za posílání zpráv ze zahraničí. Odpůrce regulace trhu jistě nepotěší rozhodnutí Evropského parlamentu, které stanovuje výši maximální ceny SMS z roamingu na 3 Kč. Rádi budou naopak všichni, kterým vadily sazby ve výši 8-10 Kč za pouhých 160 znaků textu.
Ukazuje se – a to na evropské úrovni – že ne vždy lze spoléhat na neviditelnou ruku trhu. Fakt, že na trhu neexistují operátoři, kteří by měli výrazně lepší ceny, než konkurence, naznačuje buď na kartelovou dohodu, nebo jednoduchý postup „proč bychom měli být levnější, když oni také nejsou.“ Bit je samozřejmě zákazník. Chválím tedy v tomto směru regulační tendence EU a konstatuji, že toto je jedno z mála rozhodnutí, které přinese pozitiva prakticky všem občanům.
Příčina havárie: Policista chtěl pronásledovat telefonujícího motoristu
Zkratkovité jednání se nevyplatilo jedenatřicetiletému policistovi. Ten si na jedné z hlavních ostravských ulic – Nádražní – všiml v protisměru jedoucího motoristy, který při řízení telefonoval. Ochranitel zákona si vzpomněl na heslo, které měl mít původně napsané na služebním vozidle – totiž „buzerovat a trestat“ – a jsa inspirován seriálem Kobra 11 se se svou „Scháde Octavia f metle“ rozhodl pro akční otočku do protisměru. V zápalu své horečné aktivity ale zapomněl na to, že souběžně jedoucí tramvaj má za všech okolností přednost a při snaze o otočení do ní narazil bokem. Milý telefonista se asi musel královsky pobavit (jestli si toho incidentu všiml, věřím, že se řezal ještě druhý den :-D). Docela by mě zajímaly pocity onoho policisty, který se zcela jistě těšil, jak si pěkně zaprudí ve stylu „dobrý den pane řidiči (zhoupnutí pata-špička), víte, jakého přestupku jste se dopustil? (zhoupnutí špička pata)“
Nechápu jednu věc: jak někdo může přehlédnout něco tak velkého, jako je tramvaj. Pochopím to u osobáku, protože některá zpětná zrcátka jsou tak nešťastně řešená, že díky velkým slepým úhlům skutečně může „zmizet“ celé auto. Tramvaj je ale – díky délce – vidět vždy v minimálně jednom, častěji ale ve dvou zrcátkách současně. Protože se jedná o zjevné porušení předpisů, zajímalo by mě, zda dotyčný policajt bude hradit ze svého škody na služebním voze a na tramvaji.
Krize dotírá. Policie zhasíná v poledne
Představte si, na co nepřišli u policie: prý když je venku světlo a služebna má okna, nemusí se svítit. Když je teplo, nemusí se dokonce ani topit – prý že je na topení nějaký kohoutek, kterým se to dá regulovat. Ti pokročilejší pak v techničáku našli, že v jednom služebním vozidle může jezdit více osob současně! To jsou vám noviny, že? Ještě, že je ta krize, protože jinak by na to, kluci jedni švestkovaní, asi nepřišli!
0 komentářů