Chlubil jsem se své dlouholeté kamarádce (její blog viz zde), že jsem si začal „hrát“ s Linuxem, na což jsem dostal otázky, jak to s tímto operačním systémem vlastně je, zda funguje a jestli se dá použít pro běžného uživatele. V odpovědi jsem se trošku na toto téma rozepsal a myslím, že (po drobných úpravách) je prostor, abych se podělil i s vámi, čtenáři našeho blogu. Takže pojďme na krátkou procházku světem Linuxu očima dlouholetého uživatele a zkušeného administrátora Windows a současně několikatýdenního uživatele Linuxu. Aktuálně používám stále distribuci Ubuntu 8.04 (instalovanou přes Wubi), neboť se mi zdá zajímavá, nepříliš jednoduchá, ale také ne přehnaně složitá pro začátečníka, kterým nesporně jsem. Ještě, než se pustím do líčení detailů, raději zdůrazním, že v Linuxu jsem začátečníkem, takže tento článek může mít chyby, jež zkušenější uživatelé uvidí na první pohled a věci, jež vidím nyní jako problematické, mohou být očima profesionála banalitou. Čtěte tedy, prosím, tento článek s nadhledem, jako příspěvek nadšence, který si Linux zatím jen zkouší a snažte se tolerovat případné nedostatky a chyby.
Odpověď na otázku, zda Linux funguje, nebo ne, je na první pohled jednoduchá: no prostě funguje! :). Když se dobře nakonfiguruje, umím si představit, že s ním bude bez problému pracovat laik, který si na něm bude číst a psát maily, otevírat či vytvářet dokumenty a číst na Internetu, případně si zahraje karty. Klasický uživatel Windows je ale zvyklý na určitý „komfort,“ což v Linuxu až tak úplně není, nebo přesněji jak kdy a jak kde….
Když ve Windows potřebujete něco nainstalovat, obvykle stačí spustit nějaký setup.exe a klikat na Další-Další-Další, až máte kýženou aplikaci v počítači. V Linuxu se sice také snaží instalace programů zjednodušit, třeba takové SuSE (jedna z variant Linuxu) to dovedlo se svým famózním Yast!em už hodně daleko, přesto sem tam narazíte na aplikaci, která se prostě musí nainstalovat „jinak“ (a to „jak jinak“ si většinou musíte najít sami na Googlu).
Například se mi stalo, že jsem chtěl instalovat prohlížeč Opera. Na dvou Linuxech (SuSE a Mandriva) to bylo podobně triviální, jako ve Windows – stáhnout, spustil se nějaký instalátor, proběhla instalace a prohlížeč jsem mohl začít používat. V Ubuntu se instalace zastavila na chybě…. Musel jsem se Googlem dostat až na nějaké polské stránky, kde jsem se dočetl, jak se přes PŘÍKAZOVÝ ŘÁDEK (s ním se v Linuxu setkáte často, ve Windows sice je, ale většina uživatelů ho dost možná nikdy nemusí spatřit) musí nainstalovat nějaký podpůrný program a pak opět přes příkazový řádek (příkazový řádek už není nezbytný, ale zalíbil se mi) Opera.
Proto mé používání Linuxu označuji obratem, že „si hraji,“ protože je to skutečně tak trošku hra, kdy musíte neustále něco řešit, zkoumat, bádat a hledat. To je ostatně důvod, proč jsem do Linuxu šel – s Windows dělám nějakých deset let, viděl jsem už snad všechny závady, co mohou mít a když přijdu k nefungujícímu PC, obvykle do pěti minut vím, kde je problém a jak ho vyřešit. To je nuda a hlavně se nijak dál nerozvíjím. Linux je jiný: nevím o něm skoro nic (krom nějakých čtyř či pěti příkazů), musím u něj přemýšlet a snažit se. To se mi líbí!
Kdybych měl shrnout další rozdíly, které jsem mezi MS Windows a Linuxem zatím zaznamenal, byly by to tyto:
- Linux může být (v závislosti na zvolené distribuci) totálně legální. Po instalaci máte systém i s aplikacemi (grafickým editorem, textovým editorem, tabulkovým procesorem, programem na prezentace, e-mailovým klientem, chatovacím programem, …). To, za co byste zaplatili u Microsoftu, Adobe a dalších firem minimálně deset tisíc (tedy Windows ve slušné verzi, Word+Excel+PowerPoint, PhotoShop, ….), máte v Linuxu zadarmo.
- Ohromné množství ZADARMOVÝCH programů – v podstatě ke každé Windows aplikaci už dnes existuje Linuxová alternativa. Pravda, bývá méně vyumělkovaná – třeba takový Open Office připomíná spíše MS Office 2000-2003, kdežto MS Office 2007 je omalovánkový cirkus – ale varianta pro Linux je zpravidla podobně funkční.
- Některé věci jsou (nebo mohou být) mnohem jednodušší – třeba již zmíněná instalace Opery (pomineme-li tedy můj výše uvedený „zádrhel“). Ve Windows musíte jít na nějakou www stránku (na jakou, to buď musíte vědět, nebo najít), tam se proklikat do sekce ke stažení, stáhnout, dvakrát potvrdit spuštění a projít celý instalační proces…. V Linuxu stačí otevřít příkazový řádek a napsat například sudo apt-get install aplikace. Linux si sám zjistí, odkud si má příslušný program stáhnout, sám spustí, sám nainstaluje… …na vás je jen, abyste ho používali.
- Linux, alespoň ty verze, co jsem měl, je ale méně stabilní. Ne, že by padal jako celek – na to má opravdu dost robustní jádro. Sem tam se prostě prostě stane, že nějaký program přestane odpovídat a někdy nepomůže nic jiného, než restart. Oproti Windows ale má Linux tu výhodu, že se i v totálně zaseknutém systému můžete přepnout do konzole (Alt+F1, Alt+F2, …) a regulérně příkazem dotyčný program ukončit, nebo v krajním případě celý systém korektně restartovat. Celkově bych ale stabilitu některých aplikací přirovnal k prvním Windows 2000.
- Co je asi nejdůležitější a zaslouží si maximální pozornost, protože to vám Windows nedají, je ohromná možnost volby. Když už si zvolíte tu správnou distribuci, čeká vás další a další možnost výběru ovládání a filozofie. Windows budou vždy Windows se stejným systémem práce, stejnými okny, kde si víceméně můžete změnit jen některé věci, jako jsou barvy lišt a pozadí plochy. Pod Linuxem máte výběr z několika „okenních prostředí,“ přičemž každé vyvíjí jiný tým programátorů, každé nabízí úplně jinou filozofii ovládání, takže si lze vybrat opravdu podle toho, co vám bude vyhovovat. Nevýhodou je samozřejmě čas, který musíte věnovat tomu, než přijdete na to, co sedí právě vám. Asi nejznámější a „nejvíce alá Windows“ je KDE (viz ukázka některých „cool funkcí“). Já používám usedlejší Gnome, jež je graficky řekněme na úrovni očesaných Windows XP, což mi ideálně vyhovuje. Stejně širokou možnost volby máte i v programech: kancelářských balíků je nespočet, počínaje OpenOfficem, přes KOffice a další. V poštovních klientech je také větší možnost výběru, od těch opravdu jednoduchých „napiš, odešli, přijmi“ až po robustní aplikace, zvládající nejen poštu, ale i správu kontaktů, kalendáře atd. (pod Windows si Outlook s těmi samými funkcemi musíte draze zaplatit).
- Docela zajímavé bylo, když jsem dal Ubuntu na náš notebook. Zatímco pro Windows XP jsem musel zběsile stahovat ovladače, aby fungovala kamera, zvuk, grafika, touchpad, bluetooth (ten byl asi nejtěžší), síť, tak Ubuntu najelo a hned hrál zvuk, fungovala síť, bluetooth, grafika najela v tom nejideálnějším rozlišení… …šlapalo prostě všechno, včetně přídavných tlačítek, specifických jen pro tento notebook. Pravda, na druhou stranu, když Linux nějaké zařízení nenajede, je mnohem těžší ho zprovoznit (pod Windows jen nainstalujete ovladače, zpravidla nějakým Setupem). Existuje i hardware, který pod Linuxem prostě nezprovozníte.
- Samozřejmě jsou tu i mínusy – pokud si například zvolíte čistě nekomerční distribuci, jakou je např. Ubuntu, nefungují zpočátku některé základní věci, jako je přehrávání MP3, protože na MP3 je kodek od Frauhoferova institutu a ten je licenčně omezený. Ale můžete si ho sami doinstalovat, což už ale samozřejmě uživatele, navyklého na Windowsí „zasuň a hrej,“ může odradit.
Dalo by se toho napsat ještě hodně, ale nechci o Linuxu popsat celý blog :). Každopádně je to systém pro ty, co mají čas, chuť „hrát si“ (vidíte, už jsem zase u toho slovesa 🙂 ) a jsou ochotní řešit případné problémy. Já ho mám hlavně proto, že se učím a tudíž nezakrním 🙂
🖨 Verze pro tisk [1]