Jen aby nebylo pozdě.
Nesmíme brát příliš vážně rozepře a spory ve vládní koalici. Neberme vážně ani blafování ohledně ukončení vlády a neberme vážně plané hauzírování hrozbou předčasných voleb. Půjdeme-li k jádru koaličního sporu, zjistíme, že jde o věci druhořadé. Předmětem sporu není “CO”. Předmětem sporu je “JAK”. Spor není o zavedení druhého pilíře důchodového pojištění s vyvedením financí z dosavadního průběžného systému do privátních finančních skupin. Čili vyvedení státních peněz do soukromých rukou. O tom spor není. Spor není ani o nehorázném, takřka kriminálně závadném způsobu vyrovnání státu s církvemi. O tom ve sporu rovněž nekráčí. Přestože vyrovnání je evidentně nastavené pro jednoduché a snadné tunelování. A proč zrovna tolik snahy a tlaku v tuto z ekonomického hlediska nejméně vhodnou dobu? No protože taková příležitost přiživit se a podílet se na “rozkradení” takového množství peněz může být na dlouhou dobu příležitostí poslední.
Problém je pouze v tom, najít dohodu o cestě ke společnému cíli. Po dvou cestách jít nelze. Cesta musí být jen jedna, společná. Řešení však lze najít, a sice v úpravě cesty. V kompromisech.
Vyostřený spor permanentně provázený plytkým blafováním a planým vyhrožováním ztrátou koryt a korýtek je pouhopouze o tom, jak na to. Kde na to vzít aby to tolik neřvalo.
Kalouskova cesta podporovaná nadmíru úslužným, lokajsky loajálním Gazdíkem, vede přes další zvýšování daní. Jak známe Kalouska, tak jednu z překážek, populistickou úlitbu ve formě proklamační milionářské daně a která tolik moc vadí rebelům z ODS, půjde v zájmu dosažení cíle odstranit.
Rebelové z ODS, vědomi si výrazného poklesu voličských preferencí, se vehementně snaží dávat najevo, že ODS a nechutně ohebný, Kalouskovým záměrům příliš přizpůsobivý Nečas, nejsou jedno a totéž. Prozatím neústupně trvají na dodržení slibu ohledně nezvyšování daní. Konec konců, lze přeci pokrátit ještě více již tak zdevastované výdaje na zdravotnictví, na školství, na aktivní politiku zaměstnanosti a podobně.
Pro dosažení kompromisní dohody zbývá pohrát si s počty daňových procent tak, aby bylo jasno, jak moc ODS lpěla na jejích slibech a jak moc lpěl Kalousek na rozpočtové odpovědnosti. Při realizaci hazardu s důchodovou reformou a s církevními restitucemi, to pro naprostou většinu občanů dopadne dle přísloví prašť jako uhoď. To, že koalice se přeci jen k nějakým těm kompromisům do týdne doplazí, lze s úspěchem předvídat. Stejně, jako to, že výsledek bude znamenat tak či onak poškození zájmů markantní většiny občanů.
Připadá mě to, jakoby poslanci a poslankyně vládní koalice žili v nějaké uzavřené sektě, ve které jsou jim vymývány zbytky svědomí a která nepřichází do styku s běžnou populací. Jinak by nemohli hlasovat pro církevní restituce, pro vyvedení financí prostřednictvím důchodové reformy a pro řadu dalších jiných věcí, jsoucích v přímém protikladu s poslaneckým slibem, se zájmy naprosté většiny ze všeho lidu.
Předseda ČMKOS, Jaroslav Zavadil, prohlásil, že vláda ztratila po krajských volbách mandát vládnout. Bohužel, v reálu tomu tak není. Je velice smutné, že vláda může pokračovat ve vládnutí i po ztrátě důvěry občanů a je vrcholně trapné, že náš právní systém umožňuje vládnout s nezvoleným subjektem jakým je parta přeběhlíků zvaná “LIDEM”.
To, že koaliční poslankyně s koaličními poslanci něco takového nejen tolerují ale i pro něco takového hlasují, nasvědčuje, že jim o nic jiného než o korýtko nejde. Cokoli nad to jim je egal. Na poslanecký slib raději zapomeňme.
Za dané situace, kdy s vládou a koaličními poslanci nic nehne, mohl by být sedmnáctý listopad dobré datum pro svržení této naší opovrženíhodné vlády. Je to jen na nás, na občanech. Jen aby nebylo příliš pozdě a aby to alespoň ještě jednou prošlo bez výtržností a násilí.
Luděk Prokop, 30. 10. 2112
0 komentářů