Ještě vyšší DPH? Ale jistě, pane ministře!*Diskriminace není trest, ale cesta*Kdy odboráři pochopí, že do záležitostí firmy jim nic není?*Parazitují studenti vysokých škol na společnosti?*Trh podle ČTÚ selhal a je nutná regulace. Zatleskáme?*O euru by neměli rozhodovat prostí občané.
Ještě vyšší DPH? Tváří v tvář rizikům nemůžu vyloučit nic, říká Kalousek
Sice státu ze svých peněz zaplatíme na daních více než polovinu, nepočítaje v to DPH, spotřební daň, ani další povinné odvody, nicméně to ministru Kalouskovi nezabrání, aby občanům přislíbil ještě světlejší zítřky. “Tváří v tvář rizikům, kterým budeme čelit, nemůžu vyloučit vůbec nic,” tak odpověděl novinářům na dotaz, zda by mohla být ve hře DPH vyšší, než původně plánovaných 19 %. Já si myslím, že by se s tím nejlepší ministr financí na světě neměl párat, a mohl by zavést rovnou 100% DPH. Občan by si pak třeba koupil chléb, pekař by celou částku odvedl státu, a všichni by se měli dobře. Nebo ne?
Nemohu nevzpomenout titulek z jednoho z blogů, které sleduji: “Do děravého vědra přilívá další vodu jen idiot, pane ministře.”
Diskriminujete dost?
Opět vynikající článek z D-Fensova pera, který se tentokrát zabývá diskriminací. Hned druhý odstavec vyznívá kontroverzně: ” … já jsem musel hned na začátku rozhovoru s hrdostí konstatovat, že i já schvaluji diskriminaci, podporuji diskriminaci, provádím diskriminaci, neohrnuji nad diskriminací nos, mám radost z dobře provedené diskriminace, navádím další osoby k diskriminaci, zajišťuji, aby diskriminace byla dostatečně intenzivní, její následky byly citelné a patrně opustím tento svět s bilancí, že jsem stovky až tisíce lidí diskriminoval, a to mimojiné na základě národa, rasy a přesvědčení.”
Celý článek se pak nese především v duchu názorných příkladů, kdy nejen D-Fens, ale asi každý myslící člověk provádí jakousi selekci na základě svých dosavadních zkušeností a vrozených či získaných předsudků či názorů. Diskriminuje například heterosexuál osoby stejného pohlaví tím, že je vyloučí z výběru coby své sexuální či dokonce životní partnery? Diskriminuje zaměstnavatel hloupé, líné, nesamostatné a nevzdělané, když je nepřijme na nabízenou pozici? Autor nakonec dochází k závěru, že “Každá svobodná volba přechází v diskriminaci.”
Z textu ale plyne zajímavé ponaučení: diskriminace sama o sobě není apriori špatná. Může onomu “diskriminovanému” pomoci se zlepšit, pracovat na sobě, vymanit se ze škatulky….
Bohužel v naší zemi funguje takzvaná pozitivní diskriminace, která funguje přesně opačně: dává diskriminovaným právo dosáhnout toho, čeho by při objektivním hodnocení nikdy nedosáhli. Výsledkem jsou snahy o obsazení určitého počtu míst ve školách sice neschopnými, ale “správně barevnými” studenty, případně pokusy o kvóty, zaručující koryto na základě toho, co má člověk mezi nohama, nikoli v hlavě.
Stovky zaměstnanců demonstrovaly před ostravskou hutí Mittal
Asi nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik lidí stále žije v myšlence komunismu, ve kterém mělo všechno patřit všem. “Stovky lidí protestovaly před hlavní branou hutní společnosti ArcelorMittal Ostrava. Zaměstnanci hutě demonstrovali proti strategii firmy, která podle odborářů sleduje výhradně zisk…” Nevím, zda si oni zaměstnanci uvědomují, že jsou pouze najatou a placenou pracovní silou, nikoli spolumajiteli jmenované společnosti.
Podobně, jako nechápu snahu odborářů vměšovat se do rozhodování vedení firem, nechápu ani ostravské demonstrace před Mittalem. Co je špatného na tom, že firma sleduje výhradně zisk? Co jiného by měla sledovat? Hutě nejsou zaopatřovací ani sociální ústav – je to firma a maximalizace zisku je jediným smysluplným důvodem její existence.
Žijí snad zaměstnanci v představě, že by indický podnikatel měl nechat podnik otevřený i v případě, kdy jeho provoz bude prodělečný? Ostatně, co by ne? Je to miliardář, tak proč by nemohl dotovat jejich platy, ačkoli po jejich práci nebude na trhu poptávka!
Hodně bych si přál, aby lidé v této zemi konečně pochopili, že je to podnikatel a/nebo majitel, kdo riskuje své investice, nikoli jeho zaměstnanci. Úkolem zaměstnance je odvést práci, úkolem zaměstnavatele je vytvořit mu k tomu důstojné podmínky a zaplatit mzdu. Nic víc do tohoto spojení nepatří.
Bohužel čeští zaměstnanci mají jakési pokroucené myšlení, ne nepodobné řeckému. Uvažují stylem: “Když mi připadá, že mám malý plat, nebudu si hledat lepší (ale třeba náročnější) práci, ani si nepřiberu další zaměstnání na vedlejší pracovní poměr. Hezky si to vyřvu s transparentem, a když mi nepřidají, budu stávkovat! Jen ať zaměstnavatel klidně zkrachuje, hlavně že nějakou chvíli budu mít o něco více peněz!” Ostatně podobně, zjevně, fungují také lékaři, jež v uplynulých týdnech demonstrovali za okamžité navýšení platů o 10 %, bez ohledu na kritickou situaci v resortu zdravotnictví.
Nikdy by mě nenapadlo jít demonstrovat, či jakoukoli jinou formou vyžadovat po svém chlebodárci vyšší plat. Je na něm, jak mou práci ocení, a na mně, zda tyto podmínky akceptuji. Chci-li vyšší plat, musím zvednout zadek a poptat se v jiných firmách, zda mám pro ně větší cenu, než pro stávajícího zaměstnavatele. Nebo musím věnovat práci více času – třeba i pro další zaměstnavatele. Jenže to, co je pro mne zcela normální, je pro odboráře naprosto nepředstavitelné….
Studovat zadarmo je parazitování, podpořil Klaus zavedení školného
Vysokoškolští studenti bezplatným studiem parazitují na zbytku společnosti, myslí si Václav Klaus. Prezident to uvedl při středeční přednášce na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava. …
“Vysoká škola je něco, čím každý z vás výrazným, zásadním způsobem zvyšujete… svůj lidský kapitál, svoji uplatnitelnost ve společnosti, uplatnitelnost ve svém osobním životě. To je vaše osobní investice do vás samotného, tak já myslím, že má být také financována vámi,” řekl prezident.
Z větší části s Václavem Klausem souhlasím. Vysokoškolské vzdělání obvykle skutečně zvyšuje cenu zaměstnance na trhu práce, což se následně promítá do jeho platového ohodnocení. Zjednodušeně se dá říci, že vysokoškolák má po zbytek života ze zdarma získaného titulu osobní profit. Neplatí to ale vždy – stačí se podívat na platy učitelů a porovnat je s některými dělnickými profesemi. Většina zedníků má například vyšší příjmy, než učitel na základní škole. Naopak právníci, nebo třeba zmiňovaní lékaři, se po nějaké té praxi obvykle dostanou na slušný nadstandard.
Nezapomínejme ale na jednu věc: z čeho je nyní placeno vzdělání na vysokých školách? Ano, ze státní kasy. Jenže v té se peníze neobjevují samy od sebe – přispívají do ní pracující občané, podnikatelé a firmy. Tak nějak se společně všichni skládají na to, aby ti chytřejší mohli studovat.
Logicky by v okamžiku, kdy studenti budou platit školné zčásti či zcela sami, měla povinnost ostatních přispívat na školství odpadnout, nebo být adekvátně snížena. Nevidím totiž důvod, proč by nestudující měli sypat do státní kasy stále stejné množství peněz, když stát pro tyto účely vyplatí méně. To je hlavní a v podstatě asi jediný problém, který s placením školného mám.
Pohled ze druhé strany: během včerejší diskuze mi manželka poskytla jinou perspektivu. Jakožto studentka vysoké školy (jejíž rodiče i manžel poctivě platí daně) se ohradila proti označení “parazit.” Je pravda, že v tomto bodě mohl Klaus zvolit jiný slovník. Podotkla také, že od Klause znějí tato slova poněkud zvláštně, když on sám vystudoval zadarmo.
Později jsem objevil článek v Parlamentních listech, ve kterém senátor za ČSSD Marcel Chládek říká v podstatě totéž: “Je absurdní, že prezident republiky označuje desetitisíce studentů státních vysokých škol za parazity, když sám svoji kariéru ekonoma odstartoval právě díky získání diplomu bezplatným studiem na státní vysoké škole.”
Minimálně tento detail jsem měl zvážit, než jsem začal pořádat ovace ve stoje :).
Rozporuplné je také pojetí vzdělání jako výhradně osobního benefitu. Ano, ve většině případů to skutečně je osobní benefit: vysokoškolák obvykle najde lepší práci, dostane vyšší plat, …. Jenže z toho platu odvádí vyšší daně, kterými de facto své studium uhradí. Docela dobře to vystihl šéf Studentské komory Rady vysokých škol Miroslav Jašurek – vzdělání podle něj není osobní benefit, ale i přínos pro společnost, pomáhá udržovat hodnoty. “Není pravda, že nyní se studium neplatí,” dodal navíc.
Tak teď se s tím zkuste nějak poprat :). Na čí stranu se přikloníte?
Češi mají našetřeno jen o trochu víc, než dluží
Mám nápad, který by se jistě mohl líbit i ministru Kalouskovi. Nechť vláda vydá nařízení, že každý občan, který má našetřenou nějakou částku, uhradí dluhy za jiné (spolu)občany. Podle ministerstva práce a sociálních věcí tak každý zůstane skoro na nule a konečně si budeme všichni rovni! Samozřejmě je nutné ustanovit výjimku pro chudáky poslance, senátory, členy vlády, jejich příbuzné, známé a kamarády.
Připadá vám to jako nespravedlivé opatření, trestající úspěšné a podporující nezodpovědné? A čím se to liší od daní, počítaných procenty z příjmu, nebo od progresivní daně?
ČTÚ: „Trh selhal, regulace je třeba“
Na Mobilmanii tleskají nad myšlenkou, že by vysoké ceny, jež si účtují mobilní operátoři, konečně začal regulovat stát, respektive ČTÚ. Tento státem (=z našich kapes) živený úřad přitom došel k závěru, že: “Na základě poznání, že na určitém segmentu trhu dochází nebo může docházet k negativnímu vývoji hospodářské soutěže, je Úřad v souladu s § 52 odst. 2 Zákona oprávněn vymezit další relevantní trhy, na nichž lze uplatnit regulaci ex ante.” Slovy z titulku: trh selhal, regulace je třeba!
Jenže redaktor Mobilmanie Aleš Pospíšil postavil svou argumentaci na podporu regulace na jednom zásadním omylu: v Česku neexistuje v segmentu mobilních služeb žádný trh. Když neexistuje, nemohl ani selhat. Když neselhal, není nutné ho regulovat.
Svobodným trhem je prostředí, kam může vstoupit jakýkoli podnikatel bez omezujících podmínek, a nabízet své zboží za ceny, které si určí. Vstup na český mobilní trh je zatížen miliardovými vstupními poplatky, které operátoři musí zaplatit za možnost účastnit se soutěže. Následují další miliardy na výstavbu infrastruktury, zřízení zázemí, platy zaměstnanců, …. Tyto výdaje pak operátoři, celkem logicky, přeúčtovávají zákazníkům.
Nemůžeme tedy tvrdit, že trh selhal, když nejde o fungující svobodný trh, a že je tedy nutné něco regulovat. Naopak! Regulace by byla fatálním zásahem do tržních mechanismů, a vedla by k návratu před rok 1989, kdy jediným poskytovatelem hlasových služeb byla státní firma, jejíž ceny určoval stát. Že by fungovala alespoň trochu dobře, nemůžeme tvrdit ani ve snu.
Bohužel, redaktor Pospíšil ukázal typické uvažování malého českého občana, který vděčně odevzdává státu své peníze za to, že se o něj hezky postará….
Jsem sice poslední, kdo by obhajoval cenovou politiku našich operátorů, ale stejně tak odmítám snahu státu zasahovat do soukromého sektoru a do svobody podnikání pod zástěrkou “dobrého úmyslu.”
Nečas: O přijetí eura by mělo rozhodnout referendum
Jsem sice zastáncem maximální svobody a demokratického rozhodování, a považuji Švýcarsko s jeho referendy za ukázkovou demokratickou zemi, nicméně s nápadem premiéra Petra Nečase nemohu souhlasit. Ani promovaní ekonomové nebyli a nejsou schopni předpovědět další vývoj společné měny, takže i kdybychom nechali hlasovat jen odborníky, nemuselo by jejich rozhodnutí být správné. Což teprve, když se do procesu vmísí “prostý lid.”
Vezmeme-li v úvahu průměrného voliče, získáme postavičku, která se rozhoduje velmi krátkozrace stylem: “Paroubek slibuje rodinám deset tisíc ročně, tak mu to tam hodím!” Za čtyři roky následuje otočka: “Paroubek mě nasral tím, že nám místo deseti tisíc nasral, navíc zvýšil daně, takže mu naseru a hodím to Nečasovi.” A za další čtyři roky, až bude Sobotka slibovat, jak přidá důchodcům několik ušmudlaných stokorun, to většina národa “pro změnu” hodí jemu. Skoro nikdo neuvažuje nad tím, jaké dopady by měly slibované kroky, pokud by je vítěz voleb splnil, za deset, dvacet, či více let.
Přijetí společné měny svým dopadem daleko přesahuje čtyřleté volební období. Může to být rozhodnutí, které se zítra bude jevit jako špatné, ale třeba za dvacet let na něj budeme hledět v naprosto opačném světle. Není nikdo, natož “průměrný občan,” který si leckdy ani neumí spočítat, kolik přeplatí na půjčce od Providentu, kdo by mohl objektivně vyhodnotit výhledy eura v budoucnosti.
Nápad Petra Nečase se dá přirovnat k situaci, kdy by například o léčbě pacienta rozhodovala “komise,” složená z důchodců, nebo dělníků nedaleké fabriky. Ač bych měl osobně velkou radost, kdyby Česko euro nepřijalo, necítím se být kompetentní k tomu, abych o tom rozhodoval.
0 komentářů