Spotřební daň nesnižovat! Ani kdyby to přineslo peníze navíc!*Zdražení dálničních známek je hloupost*Opět se zastavíme nad zákazem kouření v hospodách*Nikdy si nebudeme rovni*Martin Malý AKA Arthur Dent a Mimibazar?*Jezdit v protisměru po dálnici se u nás smí
Další hloupé sociální inženýrství: Zrušení zvláštních škol v ČR
Minulý týden jsem na téma rušení zvláštních škol psal: “Falešná hra na začleňování chytrých mezi průměrné a průměrných mezi hloupé má jediný smysl: zašlapat všechny do jedné řady a nedat nikomu šanci vyniknout. Šedý průměr je pro politiky a vládu tím nejlepším, co může být – tak vzniká ideální volič ODS či ČSSD.”
V neděli se pak nad tímto nápadem pozastavil také můj oblíbený autor a kritik současných poměrů František Matějka. V první řadě zmiňuje fakt, že již dnes mají učitelé problémy zvládnout některé “normální” děti a “představa, že se k nim přidají děti ze škol zvláštních, je noční můrou řady pedagogů i rodičů. Ty děti totiž potřebují skutečně zvláštní přístup a není to nic špatného ani odsouzeníhodného.” Naprosto souhlasím.
Autor pak dále porovnává úroveň tzv. “funkční negramotnosti,” která v okolních zemích dosahuje až 48 %., zatímco u nás je toto číslo 15,7 %, což přičítá právě existenci zvláštních škol, kde se učitelé mohou dětem věnovat s ohledem na jejich možnosti a schopnosti.
Matějka své zamyšlení uzavírá: “Zvláštní školy nejsou nic špatného. Řadě dětí dávají do života neuvěřitelnou šanci být dobrými mezi svými a netrpět v době formování jejich osobnosti méněcenností z toho, že jsou snad v porovnání s ostatními outsideři.” Jsem přesvědčen o tomtéž. Zatímco dítě, které by na základní škole patřilo mezi podprůměrné žáky, bude velmi pravděpodobně demotivované a skončí jako “propadlík,” ve škole zvláštní může mezi ostatními vyniknout, což může být motivací pro další snažení se. Tím, že narveme všechny do jedné škatulky stejně nikdy nedosáhneme toho, že si budeme všichni rovni. Nebudeme. Nikdy.
Úplný zákaz kouření zasahuje do svobody podnikání, míní hospodští
Nezakazujte kouření v hospodách, žádají restauratéři
Minulé Týdnoviny měly podtitulek “Zakažme nekuřáky!” a jejich velkou část jsem věnoval kritice návrhu, podle kterého by v hospodách a restauracích mělo být plošně zakázáno kouření. Poukazoval jsem především na zásah do svobod provozovatelů takových podniků, neboť jsem přesvědčen o tom, že do výběru klientely a “cílové skupiny” by neměl mluvit stát, ale mělo by to být výhradní právo podnikatele. Stranou jsem nenechal ani ekonomický aspekt, neboť kuřáci tvoří značnou skupinu zákazníků, přičemž pro část z nich by tento zákaz byl důvodem, proč do hospody nechodit.
V diskuzi se sice objevila polemika, že zákaz kouření by nepřinesl pokles tržeb, nicméně realita, vycházející ze zemí, kde tuto restrikci uplatnili, ukazuje něco jiného. Tento fakt potvrzuje i další průzkum, ve kterém byli dotazováni provozovatelé restauračních zařízení: 59 % z nich by direktivní zákaz považovalo za zásah do svobody podnikání. Obávají se také poklesu tržeb, přičemž, jak uvedl viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Petr Hlinka: “Protikuřáckou výchovu nesmí platit provozovatelé restaurací a hospod.” Podle průzkumu by “zhruba třetina respondentů provozujících kuřácké provozovny musela údajně přestat podnikat. S ukončením provozu by v tomto případě počítalo téměř 24 procent podniků, které v současnosti mají oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky. … …zákaz by znamenal existenční ohrožení zejména pro gastronomická zařízení mimo velká města. Na venkově je podle něj kouření v těchto podnicích běžné a jako nekuřácké by se nemohly uživit.” Zákaz kouření by tedy pro nekuřáky byl jen Pyrrhovým vítězstvím. Zatímco dnes mohou či nemusí do těchto zařízení chodit, po zavedení zákazu by tam chodit nemohli, protože by nebylo kam. Ne, stát vážně nemůže nutit podnikatele, aby provozoval podnik, na kterém tratí, ač by to nekuřákům pravděpodobně vyhovovalo. Nemusím snad ani zmiňovat další aspekty, které by toto opatření přineslo například na vybraných daních.
Samozřejmě chápu, že nekuřáci či odnaučení kuřáci nemají rádi zakouřené prostory. Rozumím jim. Nikdo je ale do takových podniků nenutí chodit! Samozřejmě by byla jiná situace, pokud by všechny restaurace a hodpody byly kuřácké a nekuřákova svoboda by spočívala v tom, zda jít do zakouřeného podniku, nebo zůstat doma. Tak to ale není – postupně se rozšiřují čistě nekuřácká zařízení a nekuřák si může vybírat, kam půjde. Paradoxní ale je, že nekuřáci, kterým je dopřána tato svoboda, ji chtějí uzmout kuřákům.
Myslím, že moc pěkně situaci vystihl js ve svém komentáři pod článkem: “Když se pravičákovi něco líbí, tak to dělá / za své podporuje. Když se něco líbí levičákovi, chtěl by nařídit ostatním, aby to dělali / podporovali. Když se pravičákovi něco nelíbí, nedělá to. Když se něco nelíbí levičákovi, chtěl by to zakázat.” K tomu bych snad jen dodal, že tendence “ať to stát zakáže” silně zavání totalitou a socialismem. Chápu, že jsou občané této země po 40 letech pod taktovkou KSČ zvyklí, že stát rozhoduje, přikazuje, zakazuje a především: “stará se o své lidi.” Jenže už 22 let žijeme v údajně svobodné zemi, tak si tu svobodu nenechme brát! Vím, že je pro mnohé lidi pohodlnější představa, že se o ně “stát postará” (ostatně opakovaně to potvrzují volební výsledky), ale zkusme myslet jinak – třeba tím, že se o sebe postaráme sami. Chcete více nekuřáckých hospod? Choďte do nich a utrácejte v nich své peníze! Podnikatelé nejsou (většinou) hloupí a protože jim jde o zisk, logicky udělají to, co jim ten zisk přinese – tedy otevřou další nekuřácké podniky. Kde je poptávka, tam se objeví i nabídka. Nějak nechápu důvod, proč by do tohoto přirozeného a svobodného vývoje měl zasahovat stát.
Policie stíhá dalšího agresivního řidiče z D1
Policie stíhá dalšího řidiče, který se na dálnici pokusil “vybrzdit” auto jedoucí za ním. Pokud se prokáže, že takový manévr skutečně učinil, hrozí mu tři až osm let vězení.
Nic proti – podobné chování je nesporně nebezpečné, v krajních případech i ohrožující zdraví a životy ostatních účastníků. Je to prasárna, která se prostě nedělá. Zajímavé ale je, že když se na rychlostní silnici v protisměru proháněl zfetovaný Švýcar, který způsobil šest nehod, dostal podmínku a soud dokonce zamítl stížnost státního zástupce. Takové rozhodnutí zcela postrádá logiku, neboť narazí-li auto zezadu do druhého, bude rychlost srážky (za předpokladu, že řidič dodržuje předpisy a vůbec nebrzdí) maximálně 130 km/h. Při čelní srážce, kdy jeden řidič nebude brzdit, protože je pod vlivem drog, a druhý třeba kvůli šoku a překvapení, bude součet rychlostí 260 km/h a následky zcela bez pochyb fatální. Rozdíl v udělených trestech je tedy v přímém rozporu z potenciálními následky obou skutků. Ale to je u nás tak nějak normální….
Pekelná česká kuchyně: hlavně že je toho hodně, rychle a levně
Martin Malý AKA Arthur Dent se na serveru Vitalia pustil do české kuchyně. O čem je jeho zamyšlení, naznačuje již úvod: “Češi doma nevaří ani dobře, ani levně, ale „jakože dobře z nekvalitních, jakože levných surovin“. „Čvachtáme“ si nad „babicárnami“ z Mimibazaru a vzýváme božské trio: tatarku, Vegetu, kečup.” Musím říci, že článek se opravdu podařil a u některých jeho pasáží jsem se doslova královsky bavil. Arthur Dent, když chce, prostě umí psát čtivě, vtipně a přitom i poučně. Škoda, že takto laděné a podané články patří v poslední době v jeho repertoáru spíše k těm výjimečným….
Chovanec (ČSSD): Zdražení dálničních známek rozpočtu nepomůže a občany poškodí
Když se objevily první informace o tom, že dálniční známky podraží o 25 % na 1500 Kč, nepochyboval o tom, že poslanci tento návrh podpoří. Bylo mi jasné, že s chutí schválí další oškubávání občanů, aniž by za to nabídli jakoukoli protihodnotu v podobě nových nebo opravených silnic a dálnic. Tak se také stalo, takže od příštího roku můžeme počítat s další položkou domácího rozpočtu, za kterou budeme muset platit více.
Odkazovaný článek s názorem hejtmana Plzeňského kraje Milana Chovance toto opatření kritizuje, nicméně autor nezapře svou stranickou příslušnost, když konstatuje: “Koalice zcela rezignovala na výběr přímých daní od velkých korporací a veškeré náklady převádí do nepřímých daní. Chybějící peníze chce nyní dodatečně vytáhnout právě z kapes občanů.” Záměrně pomíjí fakt, že soustavným zvyšováním daňového zatížení “těch zlých, velkých korporací” bychom se postupně dopracovali do stavu, kdy by tyto začaly propouštět, nebo přesunuly své aktivity do jiných – levnějších – zemí. Jaký by to mělo dopad na národní ekonomiku asi není nutné vysvětlovat ani člověku se základním ekonomickým povědomím (v případě členů a voličů ČSSD je takové vysvětlování navíc marné).
V několika ohledech má ale Chovanec pravdu. Například v tom, že výnos ze zdražení dálničních známek bude asi 750 milionů korun. To je ve státním rozpočtu zanedbatelná částka. I kdyby ji ale ministerstvo dopravy čistě náhodou dalo na výstavbu, pak by za ni – při současných cenách českých stavebních firem – nepostavilo ani kilometr dálnice. Ať z jednoho či ze druhého pohledu jsou peníze, které se vyberou, jen nepatrnou kapkou v moři.
Resumé je tedy následující: “Dálniční síť nebude kvalitnější ani rozsáhlejší. Lidé budou nadále jezdit po výmolech a stát v hodinových frontách na D1, jen za to teď zaplatí o čtvrtinu víc.” Navíc se s cenou dálničních známek dostaneme na evropskou špičku. To by snad ani nevadilo, kdybychom na špičku patřili také v platech. Reálně ale nedosahuje ani průměrných výdělků.
Spotřební daň z nafty se snižovat nebude, poslanci návrh zarazili
Léta fungující princip “když je v rozpočtu málo peněz, zvýšíme daně” konečně jednou narazil. Stalo se tak v případě spotřební daně z nafty, kdy autodopravci logicky usoudili, že je nesmysl tankovat drahé palivo v Česku, když pár kilometrů za hranicemi je citelně levnější. Vzhledem k objemu nádrží nákladních vozů tak ušetřili tisíce, možná i deseti- či statisíce korun. Na státním rozpočtu se to asi poprvé projevilo tak, že vyšší daň nepřinesla vyšší výnos, ale přesně naopak – vybralo se méně, než při dřívějším nižším zdanění.
Hospodářský výbor Sněmovny tedy přišel s návrhem snížit spotřební daň z nafty o 2,50 Kč/litr. Z ekonomického hlediska jde o vcelku rozumný krok – ostatně elementární ekonomické jevy, mezi které patří křivky nabídky a poptávky, fungují již roky ve všech tržních ekonomikách.
Snížení daně by tak přineslo do do státní kasy pět až devět miliard, alespoň to tvrdí studie VŠE. I ta nižší částka by přitom byla pro rozpočet zajímavá – respektive když je pro ministerstvo dopravy zajímavé zvýšení ceny dálničních známek, jež vynese 0,75 miliardy, pak přínos ze snížení spotřební daně z nafty by byl doslova terno.
Jenže co je nějaké VŠE proti nejlepšímu ministrovi financí široko daleko?! Takže ministerstvo se snížením sazby nesouhlasilo z důvodu, že by to “očekávaný účinek nepřineslo.” Ještě že jsme na tom tak dobře, že naše státní finance nespravuje nějaký alkoholik, ale odborník na ekonomiku, který má ekonomickou teorii v malíčku!
Nyní je otázkou, zda a jak bude ministerstvo postupovat dál. Snížení daní zjevně není zajímavé a výpadek příjmů kvůli tomu, že kamiony tankují v levnějších sousedních zemích, lze eliminovat snad jedině tak, že by se zakázal vjezd s plně natankovanými nádržemi. Osobně bych se něčemu podobnému ani moc nedivil.
Stát nyní bude spoléhat na výnosy z daní z komodit, které mají nízkou elasticitu poptávky – tedy ani zvýšení ceny/daně nebude znamenat nižší spotřebu, protože zákazník takové zboží potřebuje k životu. Mluvíme tu o vodě, elektřině, potravinách, lécích, … . Od příštího roku nás tedy čeká zvýšení DPH a s ním také zdražení všech jmenovaných položek. Zatímco v případě nafty se dopravci ubránili tankováním v zahraničí, elektřinu, plyn, vodu, ani nájem si z Polska prostě nedovezete. Bude to tak fungovat do té doby, dokud lidé budou vyžadovat “stát, který se o ně stará.” Zlomovým bodem přitom bude okamžik, kdy většině voličů dojde, že je ta “péče ze strany státu” vychází dráž, než kdyby si veškeré své potřeby zajišťovali sami.
0 komentářů