Jak drahé jsou české dálniční známky?*Stát rozhodl: sexuální výchova se vyučovat nebude!*Zrušení osoby blízké coby moderní forma odpustků*Nastěhovat se do cizího domu bez svolení majitele? V Česku se to smí*Kdo pracuje v noci?
Autokluby kritizují ministerstvo dopravy kvůli zdražení dálničních známek
Plánované zdražení dálničních známek pro osobní automobily se rozhodně nesetkalo s kladnou odezvou motoristické veřejnosti. Kritizován je především tragický stav našich dálnic, který nemá v civilizované Evropě obdoby, a konkurovat mu může, budeme-li tedy tuto zemi počítat mezi „civilizované,“ pouze Albánie. Ministerstvo dopravy ale slibuje, že finance, které získá zdražením, půjdou na opravy. Jenže to slibovalo i při posledním zdražení o 20% loni, stejně jako v roce 2008 a v letech předchozích. Cena povolenky pro jízdu na dálnici sice stoupla za 15 let čtyřnásobně, přesto řidiči zejména na trase D1 musí nedobrovolně absolvovat jízdu po polygonu, na kterém nelze poslouchat ani nahlas puštěné rádio.
Mluvčí ÚAMK Igor Sigota upozornil, že: „V Evropě máme zhruba čtyřicet zemí, z toho patnáct má nějakou formu mýtného, dalších patnáct nemá žádné platby nebo má platby jen za tunely a mosty a zhruba sedm zemí má dálniční známky. Mezi nimi rozhodně k nejlevnějším nepatříme.“ Pokud vydělíme cenu dálniční známky počtem kilometrů dálnic, po kterých můžeme jezdit, pak jsou naše dálnice dražší než v Německu, Rakousku a Švýcarsku, což rozhodně nejsou země, kde by byly nízké platy a ceny.
Ministerstvo ale srovnává se Slovinskem, Slovenskem a Maďarskem, kde uvedený přepočet vychází nevýhodněji než u nás. Ano, jenže Slovinsko je tranzitní zemí, Slovensko je naprosto nehorázně nejnenažranější stát široko daleko a v Maďarsku mají dálnice, po kterých se i v nejtužší zimě dá jet plnou rychlostí, protože jsou vzorně uklizené. Za dálnice, jako mají ve Slovinsku či Maďarsku, bych bez řečí platil více, jenže za co máme platit víc u nás?
Sexuální výchova má z povinné školní výuky zmizet, žáci se mají učit charitě
Poměrně dlouho jsem byl zastáncem státního „bezplatného“ školství. Liberálně smýšlející oponenti mi často jako protiargument dávali možnost výběru, decentralizaci plánování, možnost specializace a především to, že o vzdělání mých dětí by nerozhodoval ministerský úředník. Dnes dávám oponentům za pravdu: stát se rozhodl, že „Z povinné výuky na základních školách by měla být vyškrtnuta sexuální výchova či varování před přenosnými chorobami a pohlavním zneužíváním.“ A naopak „nově měly děti ve vyučování věnovat charitě.“ Nemohu si pomoci, ale proč by, proboha, mého případného potomka měl někdo vyučovat charitě? To je snad věcí každého člověka, zda bude někomu na něco přispívat, nebo nikoli! Nikdo nám, a už vůbec ne našim dětem, přeci nemůže vnucovat pohled, že charita je správná. Navíc nedobrovolnou charitu provozuje každý pracující občan ve formě daní a takzvaných „pojištění.“
Z udiveného kroucení hlavou nad tím, kam chce ministerstvo posunout základní školství, mě nakonec vyvedla informace, že Josef Dobeš „už tento nápad konzultoval i s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou.“ Nemám sice nic proti panu Dukovi, je to vcelku sympatický člověk. Nechápu ale, proč s předsedou de facto zájmového spolku mělo být konzultováno, co se má a nemá učit na školách!
Že bychom se vraceli do doby, kdy osnovy určovala komunistická strana, nebo ještě dále do historie, kdy náboženství bylo povinnou součástí výuky? Nevím. Ale nelíbí se mi to. V tomto směru musím tedy jednoznačně konstatovat, že než toto, tak bych raději svému dítěti připlatil za školu, kde se naučí věci, jež se mu budou hodit do života a pro jeho další rozvoj.
Osoba blízká nekončí, blíže jsme akorát moderním odpustkům
Výborné shrnutí „zrušení osoby blízké“ připravil na Autoforum.cz Walter Kraft. Situaci zhodnotil výstižně: „tato konstrukce opravdu nic neruší, dokonce se ani nesnaží vinit provozovatele ze spáchání původně zjištěného přestupku. Stanoví úplně nový postih vedle těch dosud existujících, který nemá žádnou faktickou vazbu na to, co kdo spáchal či nespáchal….“ Co je ale hlavní? „Toto opatření nejenže nevede k tomu, čím je politiky často zaštiťováno (bezpečnější silnice, konec pirátských výmluv…), je dokonce naprosto kontraproduktivní. Dává viníkovi v podstatě legální možnost vyhnout se významné části postihu, který by mu na základě těch skvělých českých bodových systémů náležel.“
Postupně se pak autor dostává k tomu, co jsem v Týdnovinách konstatoval opakovaně: totiž že nejde o to, aby na našich silnicích zavládl pořádek a mír, ale pouze a jedině o to, aby stát skrze automatické buzer-budky vybral co nejvíce peněz s co nejmenší námahou. „Je to tedy jen další daň, nebo ještě lépe moderní odpustek,“ konstatuje Kraft.
Myslím, že přirovnání k odpustku je mimořádně zdařilé. Paralely jsou zřejmé: ve středověku církev chtěla, aby občané žili podle nějakých zásad. Pokud porušili „pravidla hry,“ čekal je „boží trest.“ Jenže občané ne vždy pohádky o „božím trestu“ baštili, takže církev přišla s komerčním řešením: když nám zaplatíte, váš přestupek bude odpuštěn – a tak vznikly odpustky. Občan tak mohl krást, smilnit, vraždit, pak zaplatil církvi „pokutu,“ a byl zase čistý, jako lilie. Paralela se „zrušením osoby blízké“ je více než zřejmá.
Opilý Rom vyhrožoval hostům baru s mačetou v ruce
„Do baru ve Varnsdorfu vstoupil muž s mačetou v ruce a vyhrožoval hostům… …jednalo se o čtyřiatřicetiletého Roma… …Začal vyhrožovat hostům, že dopadnou jako při útoku v Novém Boru a že si na ně zavolá kamarády..“ Škoda, že nám pan Giňa starší neměl šanci vysvětlit, že to my, většinová společnost, jsme záměrně vytvořili z cikána s mačetou rasistického agresora a zneužíváme „událostí“ k záměně skutečnosti. Onen cikán tam totiž takřka jistě byl pomáhat a chránit.
Štve mě jedna věc: totiž že kdyby někdo na útočníka s mačetou zareagoval jeho okamžitým zastřelením, tak se z následných opletaček nikdy nevyhrabe a ještě půjde sedět za „nepřiměřenou obranu.“
Bratři a sestry, asi si budeme muset také nakoupit mačety!
Squatteři z Albertova přestupek nespáchali, zůstanou bez trestu
Z bratrů a sester přepínáme na soudruhy a soudružky. Takže: soudruzi a soudružky, v našem státě jsme se po více než šedesáti letech dočkali dalšího znárodňování. Zatím sice jen začínáme, jde to ztuha, ale pomalu se to rozjíždí (ostatně zákon o vyvlastňování pozemků „ve veřejném zájmu“ již máme).
Načrtněme si situaci: představte si, že máte barák v Praze. Nebydlíte v něm, protože prostě bydlíte jinde, a domníváte se, že když jste onen dům koupili a zaplatili, je prostě váš. Kdyby se do něj někdo vloupal, celkem logicky byste předpokládali, že přijede policie, dotyčného zatkne a soud ho pak zavře minimálně za neoprávněné užívání cizí věci. Hluboce se ale mýlíte: nárok na vlastnictví čehokoli je v naší zemi totiž pouze hra.
Banda vyhulenců takto v roce 2009 obsadila objekt na rohu ulic Apolinářská a Na Slupi, který jim nepatřil. Protože ale jejich mozky, patrně následkem dlouhodobého užívání návykových látek, nefungovaly úplně standardním způsobem, obhajovali nárok na vstup a obývání do cizí budovy tím, že se o ni majitel nestaral podle jejich představ. V každé jiné zemi by za takový způsob vidění světa hned po vězení následovala odvykací kůra. U nás jsme se patrně dočkali stavu, kdy nám jiní budou diktovat, v jakém stavu máme udržovat svůj vlastní majetek.
Jak by vše proběhlo v právním státě, jsme si načrtli o dva odstavce výše. V Česku to dopadlo následovně: vyhulence sice zadržela policie, ba dokonce jim první soud napařil podmínky a nucené práce, jenže pusťte k něčemu úředníky. Výsledek? „Míra zásahu, když vlastník objekt programově nevyužívá, je skutečně nízká. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že ta akce, což konstatoval i Městský soud v Praze, byla skutečně happeningového, demonstrativního charakteru.“ Nemohu se nezeptat: pokud budu dělat happening či demonstraci, mohu ho uspořádat v bytech úředníků městské části Praha 2, kteří toto rozhodnutí vydali?
V noci pracují jen ku… a zloději, protestoval marně poslanec ČSSD
Poslanci za ČSSD Jiřímu Krátkému se nelíbilo, že by měl jednou zůstat v práci o něco déle. Jak poslanec měl sice nedávno prázdniny, a ani teď nemusí chodit do práce pětkrát týdně na osm hodin denně. Za takových podmínek by každý slušný zaměstnanec při požadavku zaměstnavatele, aby jednou výjimečně zůstal déle, bez sebemenších výhrad vyhověl.
Krátký si tedy vyžádal prostor pro technickou připomínku a následně od řečnického pultíku požádal o nenatahování schůze do nočních hodin, protože v noci podle něj pracují jen kurvy a zloději. Cosi to vypovídá o tom, kde pan poslanec žije a v jakých kruzích se pohybuje. Například já bych jako příklad nočních pracujících jmenoval spíše lékaře, zdravotní sestry a hasiče.
František Matějka trefně komentoval poslancův výrok a vzkázal mu: „Nechápu, proč se tedy Vy zdráháte pracovat v noci a nedržíte basu…“
Ostatně ani zmiňovaní hasiči nebyli z této urážky nadšení: „Nejen hasiči, ale i policisté, lékaři a ostatní zdravotnický personál, pekaři, montéři, strážníci, vrátní a čerpadláři, řidiči nebo operátoři a další, kteří pracují na směny či v noci – ti všichni jsou buď kurvy, nebo zloději. Nepřímo to vyplývá ze slov poslance ČSSD Jiřího Krátkého, která dnes pronesl v Poslanecké sněmovně při návrhu koalice jednat tak dlouho, dokud bude potřeba.“ Hlas lidu pak zazněl v diskuzi pod článkem. Rozhodně bych panu Krátkému nepřál, aby v blízké době potkal, nebo snad dokonce v noci potřeboval, služby některých záchranných složek.
Vláda schválila rozpočet, schodek bude 105 miliard
Koaliční smlouva z roku 2010 nese podtitul: „o vytvoření koalice rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci.“ Dále se v ní píše: „Vláda proto prosadí ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti – finanční ústavu. Ta nastaví mantinely a brzdy rozhazovačné rozpočtové politice.“
A nyní z praxe, jak taková „rozpočtová odpovědnost a kázeň“ a „brzda rozhazovačné politice“ vypadá: „Vláda Petra Nečase schválila svůj návrh rozpočtu na příští rok a posílá ho sněmovně. … …počítá se schodkem 105 miliard korun, což jsou 3,5 procenta HDP.“ Pokud by se podařilo rozpočet dodržet, znamenalo by to čtvrtý nejvyšší schodek za posledních 22 let. Rekordmanem je rok 2009 se schodkem 192,2 miliard, kdy rozpočet sestavovala vláda Mirka Topolánka (ministr financí Kalousek), následuje rok 2010 se 156 miliardami, kdy rozpočet sestavoval ministr Janota, a rok 2003 pod taktovkou Vladimíra Špidly s ministrem financí Sobotkou.
0 komentářů