Nebyla by lepší komerční sociální péče?*Nulová tolerance alkoholu-doména postkomunistických zemí*VV prdí na hlasování Véčkařů*Najděte rozdíly mezi EU a Čínou*Zaměstnanci DP Ostrava si vzali cestující jako rukojmí.
Macek: Páteční glosy
O upravených reformách zdravotnictví z pera Leoše Hegera jste již pravděpodobně slyšeli nebo četli. Mnozí tleskají, protože jim k dobrému pocitu z vlády stačí, když udělá nepopulární opatření. Miroslav Macek to vidí jinak a nutno říci, že se dost shodujeme v pohledu na tuto věc: „Podivnou debatu o tom, kdo má určit tzv. „standardní zdravotní péči“, tedy rozsah a obsah zdravotní péče, hrazené z povinného zdravotního pojištění, nechápu. Pokud stále platí, že ODS a TOP 09 jsou pravicové politické strany, pak by měly mít i zásadu, že vždy rozhoduje ten, kdo platí: v tomto případě tedy plátci zdravotního pojištění prostřednictvím zdravotních pojišťoven….“ Nezapomínejme ale na jednu věc – ani takzvané „středo-pravicové vládě“ nejde o zprovoznění tržních mechanismů, ale pouze o posílení moci státu, který bude rozhodovat o tom, nač má který občan nárok. A stát, respektive žádná vláda, která dosud byla u moci, neměla tendence svou moc oslabit ve prospěch svobody.
Je ještě sociální péče ze strany státu zajímavá? Za ty peníze?
Střízlivým pohledem hodnotí na svém blogu systém sociální péče Petr Voříšek. „Troufám si tvrdit, že jednotlivé produkty státu v sociální oblasti jsou tak mizerné, že pro velkou část lidí v produktivním věku jsou naprosto nezajímavé.“ Pokud nepatříte k menšině, žijící z dávek a tedy z kapes pracujících lidí, patrně budete s uvedeným konstatováním souhlasit. Ostatně sám autor uvádí dobře viditelný příklad nemocenské, která je v současnosti natolik nevýhodná, že většina zaměstnanců využívá jiné metody, jak se léčit (např. vybráním dovolené či neplaceného volna). Přitom ale platíme stejně vysoké odvody, jako v době, kdy byla nemocenská v některých případech dokonce výhodnější, než když občan chodil do práce.
Řešení vidím, stejně jako Pavel Voříšek, ve změně systému: „Otázka je, zda není čas na státu žádat, aby bylo možné se z tohoto systému jednoduše odhlásit a případně si zaplatit stejný produkt u komerční pojišťovny.“ Určitě by to bylo lepší především z těch důvodů, že by si občan mohl vybrat jaké krytí a za kolik peněz bude v případě nemoci mít. Měl by uzavřenou smlouvu a pokud by pojišťovna neplnila, mohl by se s ní soudit. Naproti tomu v současném systému občan žádnou písemnou smlouvu, na jejímž základě by se mohl dožadovat plnění, jednoduše nemá. Když pak stát jednostranně změní podmínky, nemá ani možnost smlouvu vypovědět a přejít jinam.
Tolerance 0,5 promile za volantem je prospěšná a bezpečná
Od téhož autora je také další článek, u kterého se v těchto Týdnovinách chci zastavit. Voříšek nejprve rozebírá limity alkoholu v krvi, které smí mít řidiči v jednotlivých zemích, přičemž dochází k zajímavému poznatku: „je zjevné, že liberální přístup k problému mají ve vyspělé Evropě, zatímco nulová tolerance je praktikována v guberniích postkomunistického bloku.“ Z toho pak vyvozuje názor: „Tolerance jisté hladiny alkoholu za volantem tedy není jen o pití nebo nepití. Je to o chování státu k občanovi. Musíme se rozhodnout, zda chceme, aby se k nám stát choval paternalisticky, vodil nás za ručičku, nutil chodit spát po večerníčku, nařídil nám, co je správné a dovolené, a všechno nám zařídil a strčil pod nos. A nebo stát, který důsledně postihuje pouze chování, které je skutečně nebezpečné a ohrožuje někoho dalšího?“
Já samozřejmě naprosto souhlasím. Jsem přesvědčen o tom, že určité množství alkoholu (řekněme mezi 0,3 až 0,5 promile) zásadním způsobem nezvyšuje nebezpečnost řidiče a tudíž není nutné tak tvrdošíjně trvat na potrestání každého, kdo před jízdou požil jedno pivo. Z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že leckdy podstatně zásadnějším způsobem ovlivňuje schopnost řídit motorové vozidlo například únava, nemoc, nebo přepravované děti či zvířata. Ani jedno z uvedeného přitom není zákonem zakázáno. Proč? Jednoduše proto, že alkohol v krvi se dá změřit, kdežto například únava nikoli.
Navíc: najezdili jsme tisíce kilometrů po Balkáně, kde je prakticky ve všech zemích povolená hranice 0,5 promile. Rozhodně jsme ani v jednom případě neměli pocit, že bychom jezdili po silnicích plných „ožralých hovad.“ Dokonce i Řekové, kteří mnohé zákony a nařízení berou s hodně lehkou hlavou, byli schopni vypít před řízením jedno pivo, nikdy jsem ale neviděl, že by vyjeli opilí. A o tom to je: že stát dá občanovi svobodu a ten za ni přijme odpovědnost. Určitě mi tento způsob uvažování připadá lepší, než státem koordinované buzerace, mohutně podporované mediální propagandou o tom, jak se stát stará o své občany, respektive jejich bezpečnost.
VV upozadily véčkaře. Výsledek referend už nebude pro stranu závazný
Věci veřejné ustupují od „přímé demokracie“. Klikajícím véčkařům omezí pravomoci
To bylo před volbami slibů a volebních billboardů, na kterých Věci veřejné slibovaly, že jejich poslanci budou svým voličům naslouchat i po uzavření volebních místností! Jak se ale dostaly k moci, přešly do tradičního režimu „Nerušit, vládneme!“ a na nějaké hlasování příznivců se mohou vykašlat. Například není žádoucí, aby lídry kandidátek v komunálních volbách volili „véčkaři,“ protože co kdyby do čela prosadili někoho jiného, než si přeje vedení strany. Změnit předvolební slib v povolební lež přitom bylo jednoduché: stačilo změnit stanovy a nenechat o této změně hlasovat registrované příznivce. Jediná strana, která se prvky přímé demokracie odlišovala od konkurence, tak najíždí do zajetých kolejí, které před ní léta budovaly ODS či ČSSD.
Čína brojí proti igelitkám, zdarma nebudou téměř nikde
Čína je v naší zemi mediálně prezentována jako „socialistická země s komunistickou stranou v čele“ a především pak jako ukázka totalitního režimu. Vlastně je to takový strašák, používaný pro ty, jež by se rádi vrátili do minulosti pod taktovku KSČ a věčného přátelství se Sovětským svazem. Dobře, souhlasíte s tím, že čínský režim lze označit jako totalitní? Pak porovnejte tyto dva titulky: Čína brojí proti igelitkám, zdarma nebudou téměř nikde („Jak oznámila oficiální tisková agentura Nová Čína, už brzy budou mít zakázáno rozdávat tašky zdarma lékárny a knihkupectví po celé zemi, čímž se připojí k supermarketům, které je musely začít namísto rozdávání prodávat…“) a Brusel chce úplně zakázat igelitové tašky v obchodech („Evropská komise táhne do dalšího boje, na jehož konci má být úplný zákaz používání jednorázových igelitových tašek ve všech zemích Unie, včetně Česka.“) Teď mi tam najděte deset rozdílů….
Ano, je to především o tom, že kdosi shůry nařizuje, jak má fungovat trh. Ten „kdosi“ přitom odmítá základní principy svobodného trhu, tedy například fakt, že o tom, co bude a nebude na trhu by měl rozhodovat zákazník svým zájmem či nezájmem. Místo toho v Číně i EU funguje formou byrokratického nařízení, jehož nedodržování bude trestáno. Pokud tedy ohrnujeme nos nad komunisty v Číně, měli bychom se nejprve podívat na to, zda sami nestojíme po kolena v bahně.
Heger hájil platbu za amalgamové plomby, prý si stačí čistit zuby
Původně jsem se domníval, že nic horšího než Julínek už do křesla ministra zdravotnictví usednout nemůže. Leoš Heger ale překvapil – Julínka poměrně snadno překonal. Vězte tedy, že vznik zubního kazu není například závislý na genetických dispozicích či na chronickém onemocnění, ale pouze na tom, zda si budete dobře čistit zuby. O tom, že by pan ministr svá slova nějak doložil, si můžeme nechat zdát – na to se v naší politice už roky nehraje.
Video, jak Romové zbili mladíka, vidělo 50 tisíc lidí
Tady se podívejte, jak vypadá takzvaná „cikánská férovka“ ve stylu: „Kolik Ti je?“ „Dvacet“ „Nás je taky dvacet, dáme bytku!“
| Integrace v praxi |
Otázka zní: je to rasový útok? Pochopitelně není. Pamatujte si, že o rasový útok by se jednalo jedině tehdy, pokud by v přesile byli občané bílé barvy pleti, kteří by lynčovali cikána. Pak by samozřejmě následovalo exemplární potrestání, aby všem bylo jasné, že rasismus v naší zemi nebudeme trpět. V opačném případě jde ale o způsob vyjádření odlišné kultury, který je nutné respektovat. A víte co? Pojďme poslat do Vsetína nějaké ty miliony z kapes daňových poplatníků na integraci!
PS: že pod článkem zakázali diskuzi, je už takovou národní klasikou. Média přeci nesmí dát občanům prostor, aby alespoň slovem vyjádřili svou nevoli. To už by totiž mohlo hraničit s rasismem.
Další regulace z Bruselu: Vyšší hypotéky budou dražší
Už jsme tu měli zakázané igelitky, teď pro změnu budeme stanovovat pravidla pro hypotéky. „Evropská komise chce novými pravidly přinutit lidi, aby na koupi bytu měli 60 procent vlastních peněz. Pokud by chtěli půjčit více, čekal by je vyšší úrok i vyšší náklady na hypoteční úvěr.“ A já se ptám: proč do vztahu klient-banka vstupuje nějaká Evropská komise? Proč by to nemohla být banka, kdo si stanoví pravidla, na základě kterých buď hypotéku poskytne, nebo nikoli? Aha, my vlastně žijeme v Evropské unii, kde se na nějaké vztahy „zákazník-poskytovatel“ či „nabídka-poptávka“ nebere ohled, protože jedině dělnická třída, vyzbrojená marxistickým učením, je schopna otočit kormidlo dějin kupředu, zpátky ni krok! Vždyť ona to ta EU s námi myslí dobře! Dokonce lépe, než bychom to se sebou mysleli my sami….
Za plošný nárůst… inflace?
js se pozastavil nad stávkou zaměstnanců ostravského dopravního podniku a ptá se, zda stávkující zvýšili kvalitu a produktivitu své práce, když požadují vyšší platy. Já bych se zeptal ještě jinak: jsou snad zaměstnanci DPO otroci a nevolníci? Nějak mi uniká ta logika: přeci pokud mi nevyhovuje plat, najdu si jiné místo. Nevidím důvod, proč bych se měl doprošovat svého zaměstnavatele o více peněz, natož pak abych mu vyhrožoval a domáhal se ho tím, že nebudu pracovat. Nejsem-li s platem spokojen, tak k danému zaměstnavateli nenastoupím a jsem-li později nespokojen s progresem své mzdy, poohlédnu se po jiném zaměstnavateli.
Trh práce je (nebo by alespoň měl být) trhem se vším, co s tím souvisí – tedy včetně základních jevů jako je nabídka a poptávka. Je někdo, kdo je ochoten dělat mou práci levněji a přitom stejně dobře jako já? Pak by byl můj zaměstnavatel hloupý, kdyby takového člověka nepřijal místo mne. Platí jinde za tu samou práci více než stávající zaměstnavatel (jak argumentují ostravští řidiči)? Jsem svobodný občan, nic mi přeci nebrání jít tam, kde dostanu za tu samou práci vyšší plat!
Zrovna nedávno jsem stál před nabídkou dělat svou vysněnou práci na plný úvazek. Probírali jsme detaily a pochopitelně jsme se dostali k otázce mzdy. Nabídka mi nepřipadala odpovídající – měl jsem snad nastoupit a poté odmítnout pracovat do té doby, než mi dají více? Nikoli! Jednoduše jsem poděkoval a čekám, zda se jednou dočkám lepší nabídky. Je jasné, že pokud potenciální zaměstnavatel za nabízený plat místo neobsadí, bude muset buď nabídnout více peněz, nebo místo zrušit.
Je tu ještě jeden opomíjený aspekt: cestující. Ti platí stále stejné jízdné, případně mají předplacené jízdenky, ale dostávají výrazně horší služby – musí čekat na zastávkách, počítat s tím, že jízdní řád je v tyto dny leda tak pro zkrácení dlouhé chvíle, následně se musí mačkat v přeplněném dopravním prostředku. Jakým právem uvrhli zaměstnanci dopravního podniku klienty do této nekomfortní a leckdy i život komplikující situace? Neměli by snad cestující nárok na nějaké kompenzace, když za své peníze dostávají horší služby, než běžně odpovídá zaplacené částce? Osobně jsem toho názoru, že by odboráři a stávkující měli ze svých kapes odškodnit cestující i zaměstnavatele, jehož jméno svým jednáním poškodili. A hlavně by si měli uvědomit, že je nikdo nenutí vykonávat tuto práci, pokud jim nepřipadá dostatečně ohodnocená.
Ve Stromovce je díra, sesuv dosáhl k „Šlechtovce“
„Nedaleko ruiny Šlechtovy restaurace v pražské Stromovce se v podvečer kolem 16:00 sesunula půda. V rozlehlém parku již několikrát opakovaný propad nikoho nezranil, celkem zasáhl plochu větší než 100 čtverečních metrů.“ Propad prý nesouvisí se stavbou tunelu Blanka. To je ale zvláštní: dvakrát či třikrát se propadla půda právě kvůli stavbě tunelu a teď najednou sama od sebe. Náhodička, že?
Rád bych se seznámil s někým, kdo má vládu rád, řekl Kalousek
No, to já taky…. Nicméně pár lidí bych znal – přinejmenším dvě stovky poslanců, na ně napojení lidé a členové vlády jistě mají vládu rádi. Takže zase tak černě bych to, pane Kalousku, neviděl. Na těch zbývajících deset milionů se můžete vykašlat.
0 komentářů