Možná jste v médiích zachytili zprávu, že ocelářská společnost AcrelorMittal chce po státu příspěvek na mzdy pro zaměstnance, kteří kvůli krizi museli zůstat doma. V prvním momentě jsem byl pohoršený, ale pak jsem se začal ptát sám sebe, proč by takový požadavek nemohl dávat smysl?
ArcelorMittal má podle ČT24 a Týdne kvůli poklesu výroby doma 500 lidí. Ti pobírají 70% svého běžného platu. Firma požaduje po státu 28 milionů, což prý odpovídá měsíčním nákladům na tyto zaměstnance. Udělejme jednoduchý výpočet, abychom se dobrali toho, kolik činí náklady na jednoho takového zaměstnance:
28 milionů Kč : 500 zaměstnanců : 0,7 = 80 000 Kč na zaměstnance.
ArcelorMittal tedy tvrdí, že průměrná superhrubá mzda jednoho zaměstnance činí 80 tisíc korun. Původně mi to připadalo poněkud hodně, leč spočítal jsem, že tato částka odpovídá 59 701 Kč hrubého, tj. 43 203 Kč čistého. Pravda, není to málo, naopak na Ostravsko to jsou velice slušné peníze. Pravdou ale je, že se leckdy nejspíše jedná o práci v hodně obtížných podmínkách a takový plat pak má své opodstatnění.
Zajímavější je ale podívat se na to, zda je požadavek AcrelorMittalu oprávněný. V mnoha médiích se dočtete, že firma do loňského roku dobře vydělávala a její celkový zisk je přes třicet miliard. Někteří ekonomové a komentátoři pak na základě těchto čísel vyslovili nad požadavkem vůči státu údiv a doporučili, aby firma k pokrytí mzdových nákladů využila právě tyto peníze.
Je tu ale ještě jeden pohled a tím jsou odvody státu. Pokud budeme počítat s výše uvedeným platem, pak za 500 zaměstnanců, kteří jsou nyní nuceni sedět doma, bylo jen za uplynulý rok odvedeno do státní pokladny:
- 59 580 000 Kč na daních
- 39 408 000 na zdravotním a sociálním pojištění z “kapsy zaměstnance”
- 121 794 000 na zdravotním a sociálním pojištění z “kapsy zaměstnavatele”
Celkem tedy ArcelorMittal odvedl státu jen za oněch pět set lidí skoro 221 milionů korun. V této optice se pak požadavek firmy na pomoc státu, činící jen 13% loňských odvodů, již nejeví tak přemrštěně. Přeci jen nemalou část této sumy činilo sociální pojištění, jež sice stát vynakládá na živobytí tisíců nemakačenků, ale které by reálně mělo pokrývat právě situace, jako je ztráta zaměstnání. Když tyto peníze může dostat nezaměstnaný, proč by je nemohla obdržet i firma, která by tyto peníze použila na úhradu mezd a zamezila tak masovému propouštění, které by ve svém důsledku znamenalo pravděpodobně vyšší náklady pro stát?
Kromě samotného požadavku, který lze označit přinejmenším jako velmi neobvyklý, je tu ještě jedna podstatná věc. Všimněte si, jak brutální jsou daňové a další odvody do státní pokladny. Z 80 000 Kč, které firma na zaměstnance vynaloží, dostane zaměstnanec na ruku jen něco lehce přes polovinu (přesně je to 54%) a zbytek zabaví stát. Tuto podstatnou část nákladů na zaměstnance si přitom strhává jen za to, že někdo pracuje a jiný mu dává práci. Zpátky ale většinou nedostane ani jedna strana nic.
Abych tedy vyslovil svůj názor na otázku, kterou jsem položil v nadpisu: ano, myslím, že požadavek ArcelorMittalu oprávněný je. Za všechny své zaměstnance odvedla tato firma do státní kasy stamiliony, možná i miliardy a jsem přesvědčen o tom, že má přinejmenším morální právo za tyto peníze také něco chtít. Názor těch, jež doporučují k pokrytí mezd využít dosavadní zisky, sice na první pohled vypadá logicky, ale na druhou stranu pokud státu něco dávám, dělám to proto, aby se o mne ve chvíli, kdy to budu potřebovat, postaral. Ocelářské impérium to nyní poprvé zkusilo a můžeme čekat, jak dopadne.
0 komentářů