Proč policie nezabavovala v Litvínově meče a mačety?
Tohle je jedna ze zajímavostí české policie: pokud někde hajluje holohlavec, nic nevidí, stejně tak i v případě, kdy na pouliční akci, zavánějící potenciální bitkou, přijdou Cikáni s mačetami. Místo, aby policajti zakročili a nebezpečnou věc zabavili, případně dotyčného eskortovali k podání vysvětlení, prostě standardně říkají: “Nic jsme neviděli.” Maximálně pak udělají nájezd s koňmi, případně účastníky opláchnou vodou z cisterny, jak tomu bývalo před listopadem 89.
Video u soudu ukázalo, jak Vietnamec naděloval policistkám k Vánocům
Dodnes si pamatuji, jak jsme za socialismu museli dávat doktorkám všelijaké “všimné” – ideálně kosmetiku “ze zlého imperialistického západu” – abychom dostali léky “vyšší kvality.” Jaká je situace dnes? Policajti sice nevidí Cikána s mačetou, úplatečky ale vidí velice dobře. Ostatně minulý týden jsem zrovna o takovém případu psal. Samozřejmostí za takové přečiny, smrdící evidentním zneužitím postavení veřejného činitele, nejsou žádné vysoké tresty – klasikou je podmínka. V Karových Varech si policistky z cizinecké policie žily podobně, jako zmíněné lékařky “za totáče.” Za rychlejší vyřizování žádostí inkasovaly od občanů “drobné dárky” – například kávičku či nějaké ty flaštičky. Holky nebyly žádné troškařky, takže je skrytá kamera natočila, jak přebírají od místního rákosníka proviant v krabicích. Normální občan by si převzetí úplatku asi pěkně odskákal, ale protože dámy patří k vyvoleným, zkuste si tipnout, jaký trest za to dostanou. Bude to zase podmínečka?
Děti zdemolovaly nemocnici tak, že se musí nově vymalovat
Zatímco v Litvínově vyrazili Cikáni na demonstrace s mačetami, v Přerově povedené dětičky z téže skupiny obyvatelstva ničily nemocnici. Konkrétně – nezvedení harantíci díky svým hygienickým návykům dostali žloutenku a podle předpisů byli uzavřeni na infekční oddělení. Zde pak prováděli různé kulišárny, jako je čmárání po zdech, kálení po místnosti, či otevírání oken. Když zdravotnický personál odmontoval z oken kličky, milá cikáňata si poradila sobě vlastním způsobem: k otevření okna použili lžičku. Když se jich redaktorka ptala, zda je normální otevírat okno lžičkou, odpověděl jeden z těch nezvedenců, že “jo.” Nějak si neumím představit tu integraci, o níž prakticky každý den slyším, jako o nutnosti. Vzhledem k obtížné přizpůsobitelnosti (když se takto chovají už v útlém dětství, je zjevné, že se takové chování bude těžko měnit) předpokládám, že Džamila přijde s návrhem, abychom i my ostatní v rámci integrace káleli doma na koberce a malovali po zdech. Pak si konečně začneme být rovni.
Co se týká přerovské nemocnice: ta sice oznámila celou věc na policii, ale už nyní je jasné, jak to s ohledem na věk pachatelů dopadne. Že by donutili rodiče alespoň vymalovat (tedy vymalovat barvou, nikoli produkty trávících traktů), o tom si můžeme nechat leda tak zdát. Nakonec to zaplatíme my všichni, kdož odvádíme zdravotní pojištění (což zpravidla tato skupina lidí není – za ně je odvádíme my, pracující).
Hrozí hromadná emigrace, varovali Romové Topolánka
Zrušte extremisty, nebo hromadně emigrujeme, varují Romové premiéra
Pod touto zprávou samozřejmě všechna média okamžitě zakázala diskuzi, aby zabránila podpoře této myšlenky a neskrývané hromadné radosti, jakou jsme v Česku už minimálně devatenáct let neměli. Každopádně nechápu, co má toto zjevné vyhrožování ze strany menšiny znamenat? To pokaždé, když se cikánské minoritě nebude někdo líbit, pohrozí emigrací a bude čekat, že si vláda sedne na zadek a vyhoví? Nebo si snad Cikáni myslí, že hrozba jejich emigrace by byla pro naší republiku takovou ztrátou, že prostě musíme začít jednat včas, jen aby nám neutekli?
Poněkud poťouchle se o něco později v médiích objevil příběh rodiny, vystěhované tehdejším starostou Čunkem ze Vsetína, která emigrovala do Anglie. Mají se tam prý dobře a dokonce si i našli práci. Jsem zvědavý, co na to ministryně Džamila. Ta má tuto skupinu lidí ráda – tedy alespoň tak vystupuje. Máme-li někoho rádi, neměli bychom mu bránit jít za štěstím – tak se prý pozná nesobecká láska. V rámci této filozofie tedy předpokládám, že by paní ministryně nejen neměla v celé akci “emygrace” bránit, ale měla by zajistit, případně vytvořit patřičné podmínky tak, aby každý, kdo se tu necítí dobře, mohl jít tam, kde se bude cítit lépe.
Předpokládám ale, že v rámci pozitivní diskriminace budou výše uvedené výhrůžky prezentovány jako něco, co by naší republice uškodilo. Přišli bychom například o kulturní obohacení nočními hudebními produkcemi, neměli bychom dohněda vymalované nemocniční pokoje a chyběla by celá řada dalších benefitů.
Na závěr tohoto tématu ještě odkážu čtenáře na D-Fensův článek Janov, Chánov, Máj, pro našince ráj.
Vláda požádá Nejvyšší správní soud o zrušení Dělnické strany
Vláda požádá o rozpuštění Dělnické strany
Na úvod vám popíšu, jak naše vláda vidí své voliče. Představte si stádo nesvéprávných hovádek, ideálně absolventů zvláštní školy (ne, teď nemluvím o pacientech infekčního odd. přerovské nemocnice). Těm hovádkům bez mozků dá někdo nabídku: “Volte mě, protože mě zajímá, co vás trápí či štve a mám s vámi shodný názor!” Teď si představte, kdyby voliči na takovou výzvu slyšeli – tedy program té strany by jim byl blízký, řešil by otázky, které voliče sužují atd.. Mohlo by se stát to, co přeci, soudruzi a soudružky, přiznejme si to, nechceme – totiž na vládní politické scéně by se mohla objevit další strana. S tou by se nedalo domluvit tak snadno, jako s panem “Silou, Kačenko, silou,” nebo “Kam vítr, tam plášť, hlavně, ať jsme u korýtek.” Prostě tahle strana by se třeba nezakecala! Úplně nejhorší by pak bylo, kdyby taková strana začala plnit své předvolební sliby, což v našem kraji není zvykem. Voliči by si na to mohli zvyknout a tato strana by dále posilovala své pozice.
Z tohoto důvodu je nezbytné udělat protiopatření – totiž opozici, která má perspektivu, že by se mohla zalíbit masám, jednoduše zatrhnout. Stejně, jako se to dělalo za socialismu, kdy do nás hustili horem-dolem, jak je všechno na západě špatné a jak jediná strana, která nám přinese štěstí na věčné časy, je KSČ. Nesvéprávným tupcům se prostě musí omezit výběr, aby mohli volit jen modrou, oranžovou, zelenou a černou a ne někoho, kdo by vnášel nové pořádky. Tyhle čtyři barvy se spolu umí domluvit, jako v případě opoziční smlouvy a slovo “opozice” je tak jen abstraktním termínem bez reálného podkladu.
Ministr vnitra Ivan Langer teď jasně ukazuje, jak se vracíme na časové ose k roku 1948. Dělnická strana ho štvala už hodně dlouho. Nějakou chvíli mluvil varovným tónem o blížící se “poslední kapce,” následně onu kapku našel a požádal o zrušení této strany. Přeci jen 29 tisíc voličů, kteří jí dali hlas v posledních volbách, je již poměrně slušným základem pro další prosazení se a tomu se musí utnout tipec hned v zárodku. Můžete to brát jako praktickou ukázku fungování demokracie u nás: když se objeví uskupení, s nímž se voliči mohou ztotožnit, není radno nechat jeho další osud v rukách lidu, ale je potřeba rázně zakročit. A protože této zemi může vládnout jen modrá či oranžová, musí se cokoli jiného striktně potlačit.
Jako další je na řadě KSČM, která také evidentně začíná posilovat své pozice a to především díky nespokojenosti voličů s vládami ODS či ČSSD. Takového oponenta je samozřejmě nezbytné kriminalizovat, následně rázně umlčet a zabránit tak občanovi, aby projevil svůj nesouhlas hlasováním právě pro tuto politickou stranu. Záminka se najde vždy.
Že jsou lidé ve vrcholové politice více či méně demagogy, to je asi celkem zřejmé. Králem všech demagogů se ale stal Mirek Topolánek, který zjednodušeně řečeno pronesl, že nepřijetí totalitní Lisabonské smlouvy automaticky znamená budoucí inklinaci k Rusku. Především mě překvapuje, jak se prakticky všichni politici snaží o co nejrychlejší ratifikaci zmíněného dokumentu. Tedy s čestnými výjimkami reprezentovanými prezidentem Klausem a KSČM (ano, ta tak získává hlasy všech, kdož s Lisabonskou smlouvou nesouhlasí). Mám z celé té tahanice dojem, jako v nechvalně proslulých autobazarech, kde zákazníka tlačí stylem “Honem, honem, hrozně spěcháme, podepište to tady, tady a tady, přečíst si to můžete v klidu doma.” Stejně tak, jako v případě omezení svobodné volby politického zastoupení i u Lisabonské smlouvy je evidentní snaha nepustit ke slovu “ten póvl, co nás zvolil.” Občané jsou sice dobří k tomu, aby cca. třem stovkám poslanců, senátorů a vládních činitelů přihráli korýtka, královské platy a pohodlná křesílka, ale již nejsou dostatečně kompetentní k tomu, aby rozhodli o zásadním zvratu v osudu své země. Na referendum o radaru zapomeňte, jste blbí a nerozumíte tomu! Navíc je to vojenská otázka a o té by měli rozhodovat jen odborníci. Na referendum o Euroústavě, která významně omezí naše práva, také zapomeňte! Od toho tu jsou jiní, kteří vždy vědí lépe, než vy, co je pro vás dobré. Váš pes si také v obchodě nediktuje, jaké krmení chce koupit, tak nevidíme důvod, proč byste stejně měli diktovat vy! Ano, takto se na své voliče dívá nejen současná vládní sestava, ale také ČSSD, která Lisabonskou smlouvu podporuje. Jen jedna jediná strana – KSČM – se odvážila otevřeně vystupovat proti. Sice nemá dostatečnou sílu, aby přijetí tohoto zásadního dokumentu pozastavila, ale přesto bude dobré ji preventivně zakázat, aby nenarušovala hlásání toho jediného správného názoru. Už se na tom pracuje, Ivane!
PS: paradoxně kritiku vůči svému předsedovi v tomto tématu si dovolil místopředseda ODS Praha-západ Tomáš Vaněk – ostatně přečtete si jeho článek Volba nezní Lisabon, či Moskva. Kéž by podobně normálně smýšlejících ODSáků bylo více – pak by se o té “modré” dalo i uvažovat. Panovi místopředsedovi nezbývá, než vzdát čest (po dalších volbách asi s dodatkem “jeho památce”).
Nový nápad automobilek v krizi: stát by měl lidem přispět na nový vůz
Po centrálně řízeném hospodářství se očividně zastesklo některým automobilkám. Ty přišly s nápadem, že když máme teď tu krizi, lidi šetří a nechtějí vyhazovat přemrštěné částky za vozítka typu Fabie & spol., mělo by se tomu pomoci. Tedy ideálně, aby stát motivoval své občany k nákupu auta dotací. Že by logickou odpovědí na krizi bylo snížení cen, když ty samé modely se v Německu prodávají levněji? Ale kde že! V Česku elementární ekonomická pravidla prostě nefungují! Tedy s jedinou výjimkou: neviditelnou a všerozkrádající rukou trhu (trh od slova “trhnout, co se dá”). Doufám, že jako další přijdou s požadavkem na motivační příspěvečky pekaři, nebo prodejci benzínu. Koneckonců – co kdyby stát z rozpočtu na rok 2009 rovnou vyhradil konkrétní částky a odeslal je na účty automobilek? Soudruzi, takhle ten kapitalismus opravdu, ale opravdu nevybudujeme!
Dopravní policie chystá i pokuty za vběhnutí na přechod
Alespoň jeden rozumně znějící návrh. Chodci totiž patří mezi stále více privilegovaný druh. Nic proti tomu, aby přecházeli silnici – je-li jejich záměr zřejmý, rád jim to umožním. Pokud je ale “zebra” třikrát za sebou ve stometrových rozestupech, pak je pochopitelné, že řidiči odmítají stavět před každou zvlášť. Nepuštění chodce na přechodu je přitom honorováno mastnou pokutou a odebráním bodů, zatímco chodci, kteří se ani nerozhlédnou a skočí před jedoucí auto, nejsou postihováni nijak. Patrně se domnívají, že pro motorové vozidlo neplatí fyzikální zákony a že Zákon o provozu na pozemních komunikacích je silnější, než fyzika. Prostě řidič to musí ubrzdit na deseti centimetrech, protože chodec má štemplem potvrzenou přednost. Že to v praxi jaksi nefunguje, potvrzují stále rostoucí čísla mrtvolek na přechodech. Zdá se, že se konečně začíná blýskat na lepší časy – dopravní policie by prý podobně drzé a nedbalé chodce chtěla pokutovat. Otázkou je, jak bude rozlišovat mezi tím, kdy chodec vstoupí do vozovky ještě bezpečně a kdy naopak nikoli. V podstatě jediný způsob, jak prokázat, že chodec vstoupil pozdě, je jeho sražení. Jsem skutečně zvědavý na to, jak se tento nápad ujme v praxi. Toho, že by chodce převychoval směrem k vyšší míře zodpovědnosti (vůči sobě) či ohleduplnosti (vůči motoristům) se ale neobávám. Když za to nestojí vlastní život, tak nějaká pokuta chodce nezastaví.
0 komentářů