Levý horní roh Logo horní pravý roh
Horní levý roh
Reklama
Reklama Vyhledávání
Nejnovější články
Takto bude vypadat telefon Google Pixel! Unikl první obrázek.
Doučování matematiky Hradec Králové
Týdnoviny aneb Stát jako firma fungující z dotací
Rubriky
Aktuálně
Android
Android - tipy a triky
Čína - cestopis
Filmové recenze
Hodnocení restaurací
Komentáře
Maturitní otázky
Na čem právě dělám
Počítače
Recepty
Reklamy
Svatba
Tipy na výlet
Týdnoviny
Ukrajina
Z Internetu
Nové komentáře
Reklama
ZaRohem.cz > Tipy na výlet > DENÍK CESTY NA BAJKAL - 5.díl

DENÍK CESTY NA BAJKAL - 5.díl

24.10.2007 | Pavel Horna

30.6.2007 procházka okolím Arshanu

Ráno volný program využívá hodně kolegů k relativnímu dospání (včetně mě). Počasí se udělalo tradičně krásné. Před oficiálním srazem ve 12 hodin stíhám ještě malý polévkový oběd s místním černým kulatým (opravdu chutným) chlebem. Již plesnivý lanšmít přenechávám místním domácím pejskům, pro které je dostání ho z konzervy na čas zábava. Ve 12 hodin odcházíme na prohlídku místního buddhistického chrámu zvanému Dacan, kde nám místní mnich udělá odborný a zasvěcený výklad o historii buddhismu i o významu jednotlivých části chrámu, zařízení a věcí. U chrámu je tradiční mlýnek na přání, dvě malé kapličky, hrnec s vonnými tyčinkami a někteří také objímají smrky. Tato náboženská kultura se zde dostala ze sousedního Mongolska, které je od odbočky hlavní cesty do Arshanu vzdáleno již jen 17 km. Cestou zpět je jedním členem zájezdu vykonán názorný výklad o rozpoznávání tují, jilmů, smrků a podobných místních stromech. V restauraci v centru Arshanu si dávám čerstvý šašlík (něco jako naše ražniči) s kečupem a chlebem za 100 rublů. Po srazu nad řekou se nás náš „výborný“ (!!!) průvodce zeptal, jestli máme butylky na léčivou vodu (vražda by v daný okamžik musela být bez námitek pochopena a ukončena propuštěním). Vyrážíme kolem řeky k vodopádům. Cestou spousta stánků s tretkami (kořínky, větvičky, buddhistické zvonečky a suvenýry). Průvodci jsou na konci skupiny (!) – nakupují dárky domů z dobře zaplaceného výletu. Procházíme kolem lázní. Průvodce sděluje, že se vykoupeme cestou zpátky. Malá skupinka (5 lidí-včetně mě) jde napřed. U vodopádů máme čas a prostor na foto/video dokumentaci. Část výpravy se vydává dál na kopec, ale já se vracím zpět. Lázně jsou (dle očekávání) od 14 hodin již zavřené - je 17. Lituju neprovedení vražedného aktu již v poledne. Kupuju 2 šišky z místních tují (krásně voní). Jedna za 10 rublů. V obchodě pak 2 špekáčky na plánované večerní opékání (jestli ho bude schopen průvodce zařídit). Přechází malá bouřka. Po ní je překrásný pohled na hory, přes které se ještě převalují mraky a pomalu se opět odkrývají večernímu slunci. Vedlejší (taky „naše“) chata má funkční baňu (saunu). Společně s naší grupou (a s Frantou a jeho Renatou) ji využívám. Důmyslný systém napájení sprchy-přímo z dalšího místního potoka protékajícího opět přes zahradu se najednou z neznámých příčin pokazil. Po najití závady (vypadlé hadice z čerpadla) je již vše v pořádku a můžeme se v klidu osvěžit studenou vodou. Venku se již skutečně opékají špekáčky. Pro dobrou náladu se náš vedoucí chopil kytary a prakticky celá výprava dává znát, jaké jsou večery v Čechách. Později přejdeme i na staré ruské písně a ještě později se rozezpívají i domácí. Největší ohlas má píseň O Bajkale, kterou jsme slyšeli již na Olchoně od Burjatek. Oficiální konec byl ve 2 hodiny ráno, ale někteří se ještě chvíli zdrželi.

1.7.2007 Bolšoje Kóty

Slíbený odvoz bagáže z chat k autobusu se opozdil tak, že prakticky všichni jsme si ji asi 250 metrů odnesli sami. Cesta autobusem byla už o něco rychlejší než cesta do hor, místy lehce sprchlo. Na cestu jsme od průvodců obdrželi 0,5 litru CocaColy, nebo minerálky zdarma. Cestou již známá fotozastávku u Transsibu a Omulů. Po příjezdu do hotelu měli přednost s ubytováním členové odpoledního výletu Raketou do vesničky Bolšoje Kóty. Dopadlo to ale tradičním zmatkem o pokoje, protože ti co měli již zavedené čísla měli pokoje obsazené a tak různě, takže se nějak dohadovalo kdo s kým a kde. Já jako samostatný účastník zájezdu jsem zbyl s kolegyní ekoložkou opět na jeden pokoj. Ale jelikož jsme si sebe navzájem užili již dost dlouhou dobu na začátku zájezdu, snažil jsem se ji někomu „prodat“. Naštěstí se jeden kolega uvolil (kupodivu dobrovolně), tak jsem byl zachráněn a spal jsem na pokoji s kolegou od Hradce Králové a na dvojpokoji s vedoucím. Následovala extra rychlá příprava na odjezd lodí, protože autobus čekal ten co nás přivezl. Naštěstí jsem měl teoreticky vše připravené a věděl jsem, co si beru, tak to trvalo maximálně 5 minut, ale i tak jsem ještě nebyl poslední. Po příjezdu do přístavu Raket mi dlouze píply hodinky na ruce a vše se úplně vynulovalo. Vypadalo to celkem nevinně, ale když později nepomohlo ani vyndání a opětovné nandání baterie, byl jsem zbytek zájezdu bez nich (naštěstí s přesně jdoucím mobilem). Ve stánku před přístavem jsem si koupil oplatky a šlo se na loď. Měli jsme místenky, takže o místo jsme se starat nemuseli. Rychlost Rakety byla opravdu úchvatná (odhadem více členů zájezdu 60-80 km/hod. Na palubě - kam se mohlo jít podívat - to opravdu pěkně foukalo. Po příjezdu do osady Bolšoje Kóty jsme si udělali malou procházku po pobřeží, někteří s náhodným domorodým průvodcem, který poinformoval o zajímavostech (např. bývalém rýžování zlata z místního potoka). Jinak jsme konstatovali, že už jsme našli přesné místo označované jako prdel světa (alespoň podle toho, co jsme na akci projeli a viděli). Ano, je to osada Bolšoje Kóty. Ze 3 místních bufetů funguje jediný a to ještě každý zájemce o občerstvení musí klepat na okénko znova, aby místní obsluha vstala z (viditelně) pohodlného křesla a obsloužila ho. Přitom jsme chodili jeden za druhým. Jak si stíhala panímáma po předešlé obsluze tak rychle sednout mnoho z nás dodnes nechápe. Musím ale s úctou říct, že pirožky které tu prodávala byly ze všech nejlepší! Koupil jsem si celkem 5 pirohů s džemem (1x10 rublů), na které budu fakt ještě hodně dlouho vzpomínat. Na volné ploše vesnice se pasou koně, jinak ustájeni v polorozpadlé stáji. Na písečné pláži u Bajkalu se válí několik krav. Je to zajímavý pohled. Nabírám 2x0,5 litru pravé bajkalské vody do prázdných PET lahví. Během této prakticky velice krátké doby mi málem umrzla ruka. Nejstrašnější na tom je pohled o kus vedle, kde se místní obyvatel (otužilec) koupe. Tato část pobřeží je plná krásných malých mramorových kamínků. Vybírám plný sáček těch nejhezčích. Při nastupování na plnou loď se (možná, ale doufám že ne) naposledy dívám na originál a opravdu nádherný Bajkal přímo. Většinu cesty taky rychlou lodí, ale už ne Rakety, prospím. V přístavu na nás čeká mikrobus objednaný agenturou přímo pro nás, tak za deště rychle přebíháme a rychle do hotelu. Večer na pokoji „válečná porada“ s popíjením dvou druhů slivovice a 0,75 litru vodky (p.s.: bylo nás na to dost).

2.7.2007 odjezd Ex 9 Bajkal

Ráno budíček v 8:30. Snídaně: salát, sekaná, pohanka, čaj. Sprcha a pak volná zábava. Rychle ještě nakupuji poslední suvenýry: pohledy, magnet (75 rublů), plyšového tuleně (600 rublů). Potřebná výměna 30 EURO (1050 rublů) a opět rychlé dobalení a odjezd na nádraží. Batohy se mi zdají stejně těžké jako cestou z domu. Před nádražím si k obědu koupím jednu žhavou kapsu (zhruba něco jako langošové těsto) se zapečeným masem uvnitř (20 rublů) a později ještě meruňkový nanuk (12 rublů). Přesun do Ex 9 Bajkal. Naše severomoravská větev s Královehradeckou máme vagon číslo 6, kupé 5. Vozy jsou modernější než v Ex Rossia: zcela klimatizované, s trojitými okny, se světelnými displeji nad vchodovými dveřmi do chodbičky, taky nápisy na vozech (a prostěradlech, ručníkách a talířech), navíc moc pěkná děžurdná. Posuneme si čas -5 hodin – čas odjezdu podle moskevského času 11:15, podle místního 16:15. V nejbližší stanici s přestávkou si od nádražní stařenky kupuji 2 pirohy se zelím (1x10 rublů). Foto omezuji na minimum, protože po nástupišti se procházejí 4 policajti. Tma je již cca v 18:30 hodin moskevského času.

3.7.2007 Ex 9 Bajkal

Do krásného rána nás probudilo zapnutí centrálního rádia, které jsme večer nestihli vypnout. Vlastní snídaně. V Krasnojarsku si kupuju na nástupišti Hotdog za 20 rublů. Od vedoucího se dozvídáme, že nám byl zamítnut nárok na jídlo, i když na příplatku je nárok zcela jasně zapsán (all inklusive), děžurdná ani vedoucí vlaku nezná německy, (příplatek vydán v terminálu DB). Nárok má jen jeden vůz soupravy, kde ale nejsme. Ponaučení je jasné: zaplacení a zapsaní služby neznamená, že ji taky dostanete. V Mariinsku kupuju chleba, 2 litry vody (50 rublů) a navíc kraba (20 rublů, nabídka 10-25 rublů-podle velikosti). Krab chutná trochu jako rybina, masa tam je velice málo, ale za tu 20ku ta ochutnávka stála. Cestu dnešní den částečně prospím. Ve vlaku je celkově na kolektivu poznat částečná únava a už pocit pomalého návratu do práce a reality. Atmosféra je úplně klidná, usínáme okolo 22.hodiny moskevského času. Cestou samé břízy a močály.

4.7.2007 Ex 9 Bajkal

Po probuzení do opět krásného rána vidíme opět samé břízy a močály. Je zcela jasné, že únava a dlouhá cesta + příprava do práce se na většině účastníků čím dál tím víc projevuje. V žst. Tjumen nečekaně na nádraží nic neprodávají. Další zastávka za 4,5 hodiny. Většina praktikuje „čtenářský kroužek“. Jídelní vůz má v nabídce boršč (65 rublů) a soljanku (110 rublů). Na přátelskou návštěvu z vedlejšího vozu se stavil ukrajinský cestující již notně posilněn pivem, díky němuž byl více upovídaný a již taky trochu mimo. Po nějaké době pro něho přišli jeho spolucestující z kupé, tak si ho odvedli. Místo něho u nás zůstal jeho další spolucestující (mladík z Moskvy, který jel od prarodičů od Irkutska), od kterého jsme se dověděli nějaké zajímavosti a informace o normálním životě v Rusku. Do Evropy jsme se vrátili přesně v čase 15:49:16 hodin. Roznášková služba (minibar) prodává něco jako párek v rohlíku (22 rublů) a velký piroh s masem za 27 rublů. V žst. Perm zrovna posunuje pro železničního nadšence něco neuvěřitelného – náš Čmelák se sběračem nad motorem. Po podrobném průzkumu zjišťujeme, že se jedná o hnací vozidlo k měřícímu vozu tvořící pravidelně sestavovaný měřící vlak. Pohon Čmeláku byl klasický, jen ten sběrač nebyl na voze (jako u nás), ale na lokomotivě. Děžurdná dnes 3x vysávala. Za zapadajícím sluncem jsou krásné červánky. Usínáme kolem 23:30 moskevského času.

5.7.2007 Ex 9 Bajkal, Moskva

Cesta probíhá bez problémů dál. Opět jdeme do jídelního vozu, kde si dáváme slepičí polévku (60 rublů) – je „před Moskvou“ už jediná, která se dělá (včerejší boršč a soljanka už není). Ceny jsou lidovější než v Ex Rossia, ale porce (i klasických jídel) jsou velké-nešizené. Výzdoba je pro změnu zajištěna ozdobnými skly. Ve stanici Vladimír hoří kousek vedle stanice teplárna. Stoupající kouř je obrovský – i když viditelně teprve „to nejlepší“ začíná. Ve městě je hodně pravoslavných kostelů. Jen z vlaku jsme jich viděli asi 5 a všechny byly velké. S přibližováním k Moskvě začínají přibývat zděné domky. Zhruba hodinu před cílovou stanicí v Moskvě začíná sanitární zóna. Na Transsibiřské magistrále jsou vesnické zastávky (a zastávky označené pouze kilometrem) bez jakéhokoliv přístřešku. V době našeho příjezdu na Jaroslavské nádraží v Moskvě se sjelo zrovna víc dálkových vlaků. Frmol u konce nástupišť byl obrovský. Metro bylo tradičně natřískané, ale všichni jsme se vešli, a nikdo nebyl okraden. Cestování metrem je i přes velkou provozní rychlost zdlouhavé. Do hotelu (stejného jako loni) už ale přicházíme zcela vyčerpaní. Přispěly k tomu těžké batohy a (jako na celém výletu tradiční) velké horko. Zůstáváme většinou v sestavě z Ex Bajkal. Tento měsíc ale v hotelu neteče teplá voda – oprava místní teplárny. 2 pokoje mají alespoň průtokové ohřívače. Tento hotel je (pro nás-západní turisty) zajímavý tím, že chce jmenovitě již 2 měsíce dopředu nahlásit obsazení pokojů, takže čísla pokojů na hotelových kartách většinou neplatí. Při vyřizování přihlašovacích formalit jdeme nakupovat. Tekuté suvenýry měly větší cenu než jsem čekal, ale jet z Ruska bez vodky a místního piva by byl hřích. Výběr vodek je pro nezasvěcené opravdu nečekaný (asi 40!). Při výměně informací s kolegy před hotelem držím v ruce 2 flašky vodky (Stará Moskva, 0,5 litru za 126 rublů). Na cestě zastavilo auto a z okna volá policista něco ve smyslu „vodka ne“! Po pokynutí že rozumím o co jde odjíždí. Veřejné pití vodky je totiž v Rusku zakázané. Odnáším vše do hotelu a balím do cestovní pohotovosti, ať mám ráno klid. V TV sledujeme sportovní kanál, kde dávají Ligu mistrů 2003/2004.


 
Dočetli jste až sem a chcete pokračovat?
Diskuze ke článku Tisk článku 

© Pavel Horna - všechna práva vyhrazena autorovi tohoto článku. Jakékoli další šíření tohoto článku je porušením zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským. Bez předchozího písemného souhlasu autora je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce článku či jeho části.

Diskuze ke článku
Aleš díkec
 

Oblíbenci
D-FENS
Arthur Dent
Zrcadlo
Test Osobnosti
Hansuv.net
Zumba.ZaRohem.cz
Lafiho výlevník
Elektronické cigarety
ZaRohem.cz
Úvodní stránka
RSS články
RSS diskuze
Redakce
E-mail
Ochrana osobních údajů
Výročí dne
Je 8.12.2016
Dnes má svátek Květoslava
původ jména je český a znamená: kvetoucí
Nové komantáře
Sodastream - zkušenosti, postřehy. Koupit či nekou
Hana 25.11.2016 22:18
Dobrý den, dlouho jsem váhala zda SodaStream koupi...
Test SMART ForTwo aneb Jak jsme řídili trpaslíka
nikoš 9.11.2016 14:04
felda jako prvni auto neni spatna - az na tu bezpe...
Hromadné zmenšení obrázků/fotografií
Vlada 21.10.2016 13:16
Moc dekuji za clanek. Pomohl mi k rychlemu zmensen...
Jak zašifrovat flashdisk či přenosný disk?
George 4.8.2016 12:03
Ahoj Díky za hezky popis TC a chci se zeptat co v ...
Test osobnosti aneb Který typ je nejběžnější a kte
ava 16.7.2016 18:25
XXXJ Super takže mi to zase nic neřeklo......
TOPlist