Levý horní roh Logo horní pravý roh
Horní levý roh
Reklama
Reklama Vyhledávání
Nejnovější články
Takto bude vypadat telefon Google Pixel! Unikl první obrázek.
Doučování matematiky Hradec Králové
Týdnoviny aneb Stát jako firma fungující z dotací
Rubriky
Aktuálně
Android
Android - tipy a triky
Čína - cestopis
Filmové recenze
Hodnocení restaurací
Komentáře
Maturitní otázky
Na čem právě dělám
Počítače
Recepty
Reklamy
Svatba
Tipy na výlet
Týdnoviny
Ukrajina
Z Internetu
Nové komentáře
Reklama
ZaRohem.cz > Tipy na výlet > DENÍK CESTY NA BAJKAL - 3.díl

DENÍK CESTY NA BAJKAL - 3.díl

16.10.2007 | Pavel Horna

IRKUTSK, restaurace u Švejka  21.6.2007

Ráno budíček v 1 hodinu moskevského času. Vše v klidu a pohodě, věci byly nachystané. Ještě jsem stihl malou snídaní: horkou čokoládu a opavské Diska. Vystupujeme na nádraží Irkutsk Passajirskij po absolvování cesty Ex 2 Rossia 4 nocí a 3 dní v kuse. Jednodušeji řečeno po 4588 kilometrech. Jsme prakticky v polovině Transsibiřské magistrály (9298 km). Podle informací na velkém displeji na střeše nádraží je 11*C, absolutně jasno, bezvětří. Po telefonické domluvě s hotelem a ověření cesty nastupujeme do menšího autobusu, který je „nás plný“ a přesouváme se do vzdálenosti cca 300 metrů od hotelu. Cena jízdného je 7 rublů. Hotel Opera v centru Irkutsku stojí přímo vedle zimoviště cirkusů. V tomto směru je škoda, že tu jsme v létě. Teď je objekt využíván jako skladiště trhovců prodávajících v okolí. Pokoje jsou dvoulůžkové, dva v jednom vstupu z chodby se společným WC a sprchou pro tyto pokoje. Já mám na stěnách potrhané tapety a opadanou část stropní malby. WC má oddělané sedátko, ale naštěstí je položené vedle a vypadá čistě. Zásuvka je v pokoji fungující jedna, jednu má sousední pokoj a jedna je v předsíni mezi pokoji a chodbou. Naštěstí mám pohodlnou postel. V předsíni máme vařič (fungující), ale kastrol jedině vlastní. Ledničku mají někteří sousedé. Po rozdělení pokojů 3 hodiny volna. Odevzdáme pasy a výstupní potvrzení o pobytu na potvrzení a orazítkování na policii a v hotelu. Všechny tyto činnosti jsou samozřejmě za poplatky. V klukama z kupé jdeme zlehka omrknout okolí hotelu. S dalšími kolegy nacházíme restauraci U Švejka. Čepuje se tu podle informací servírky pravé plzeňské pivo Prazdroj, ALE vyráběné v Rusku – podle originální plzeňské receptury koupené majitelem hospody. Nad vchodem je prosvětlená cedule s přesnou kresbou hlavy Josefa Švejka. Na druhé straně budovy je Švejk celý včetně upoutávky na Prazdroj. V restauraci nám hned nabízejí pivo, ochutnávka nepasterizované Plzně mnoho z nás překvapila, ale bylo (prý) dobré. I zde dostáváme k pivu v misce něco na zub – dokonale opražené slané kousky chleba. Cena světlého piva je za 0,3 l 41 rublů a za 0,5 l 66 rublů. Černé 46/71 rublů a řezané 46/76 rublů. Pepsi 0,5 l  za 45 rublů. Restaurace je dělaná jako typicky česká, jediné co u nás určitě nenajdete je hlava soba. V akváriu byli 2 raci, které jste si mohli nechat uvařit a sníst - cena 180 rublů. Jinak se Čech mohl cítit opravdu jak doma. Dominantou celé hospůdky je dřevěný vyřezávaný Švejk v téměř životní velikosti (cca 150 cm) držící také dřevěný korbel piva a fajfku. Po příchodu si dám hodinku tvrdého odpočinku a jde se na exkurzi po třech místních kostelích. Dál pokračuju na most nad nádražím-udělat si pár záběrů (foto+video). Chytám Ex 1 Rossia, nějaký rychlík, pantograf a motorovou posunovačku (ne Čmeláka) při práci. Čmelák ale posunoval se „svým“ pracovním vlakem na druhém konci stanice. Při návratu si procházím ještě jeden pravoslavný (jako skoro všechny v Rusku) kostel (právě končí mše) a hlavní třídu Irkutska Karla Marxe. Ve stánku kupuju 99% čokoládu (112 rublů) a mapu Bajkalu (80 rublů). Na večeři mám rybí placičku a zelný piroh nedojedený po včerejší nádražní koupi. Stav materiálu: nahrána jedna kazeta v kameře, vyfoceno 34 snímků. Jdeme spát ve cca 23:30 hodin místního času (až do odjezdu zpět jen irkutský čas).

Krugobajkalská železnice  22.6.2007

V 8 ráno snídaně v hotelové restauraci: zeleninový salát s koprem + kuřecí kousky s těstovinou + ruský černý čaj + koblih s karamelem. MHD na osobní vlak do stanice Slyudyanka (80 km, 40 rublů, 3 hodiny a 7 minut jízdy). Na pantografu má každý druhý vůz sběrač, kožené sedadla 2+2 bez stolků, 1 centrální koš na celý vůz a WC „někde vzadu“ (po dotazu místní spolucestující v prvním voze(!)). Oficiální doba jízdy se prodloužila o 40 minut vlivem výluky v několika úsecích, kdy jsme stáli doslova u každé vrby a čekali až poodjede nákladní vlak před námi. Nutno podotknout, že v jednom vyloučeném úseku se pracuje na 6 místech najednou (čističky štěrku)! Průvodčí v pantografu si s prací moc starosti nedělala a asi 2 hodiny klidně spala. Dokonce to vypadá, že měla budíka akorát na dojezd do konečné stanice. Ve stanici Slyudyanka2 jsme přestoupili do výletního zásobovacího vlaku po staré částí Transsibiřské magistrály (88 km za 47 rublů). Vlak je sestaven z lokomotivy T3M2-656, služebního vozu (u nás Ds) sloužící jako pojizdná prodejna potravin, dvou vozů 2. třídy k sezení (s možnou úpravou na lehátka - 4 v otevřeném kupé a 2 na otevřené průchozí chodbičce-používá se na cestu vlaku zpět) a jednoho nákladního krytého vozu (jako naše Z-ka). Nástup a výstup je možný jen z jedněch dveří na každé straně vlaku (2. dveře v 1. osobním voze ve směru jízdy). K prodejně na zastávkách přicházejí místní a kupují základní potraviny: chleba za 11 rublů, pivo – i v 5 litrových plastových lahvích, instantní polívky, alkohol, nanuky, sušenky, bonbóny, ovocné šťávy, olej, cigarety, … . V „Z“-ce jsou objemnější věci – v pytlech, v bednách, …,  které místní osadníci odvážejí na kolečkách. Největší zásoba je chleba (i když jich v nejedné osadě odnášel jeden člověk plnou bednu). Děcka skákaly i přes plot, aby si mohly koupit nanuk. Ceny byly jako v klasickém kamenném obchodě. Vlak tudy jezdí přes léto 4x do týdne, v zimě 2x týdně. Jiná možnost zásobování je možná jedině po Bajkale. Trať je stavěna přímo po pobřeží nejhlubšího jezera světa (1637 metrů) zapsaného s okolím do seznamu UNESCO. Maximální rychlost je zde 20 km/hod, celá byla stavěna jako 2kolejná, ale dnes je v celém provozovaném úseku (Slyudyanka – Port Bajkal, 94 km) pouze jedna kolej – s opuštěnými tunely a mosty, kolem kterých vlak projíždí. I když je trať používaná jako turistická, oficiální fotozastávky zde nejsou. Možnost fotky (jako na trati) je možná na zastávkách využívaných pro nákup místními osadníky. Pro fotografy nutno dodat, že vlak jede prakticky pořád se sluncem v zádech, takže ideální nasvícení celé soupravy je prakticky nemožné. Stojí se i 20 minut – podle počtu kupujících. Při focení dostáváme nabídku na vstup na mašinu. Rovnou byla řečena i částka – 150 rublů. Jízdu po pobřeží Bajkalu na lokomotivě nemůže žádný pořádný železniční fanoušek odmítnout, i když musí sáhnout do kapsy. Protože cena jízdenky byla jen 47 rublů, je to „příplatek“ opravdu za zpestření výletu. Jelikož jsem byl jen fotit a filmovat, nemám sebou peníze. Ve voze nabídku sdělím i kolegům z kupé, kteří jdou hned se mnou. Nutno podotknout, že to nejsou žádní nádražáci ani železniční fanoušci. Se strojvedoucím ale zkusíme smlouvat- místo 150 rublů za osobu dáváme nabídku 300 rublů za 3 osoby, nebo nic. Strojvedoucí přijímá. Nečekaně nás doslova posílá rovnou „na kapotu“, tak máme trať a jezero jako na dlani. S traťovou rychlostí 20 km/hod je jízda na předním můstku (podobný tip lokomotivy jako náš Čmelák) bezpečná. Podle informací strojvedoucího a jeho pomocníka je stroj německé výroby s motorem z ponorky-válečná kořist (tak jsme to pochopili). Spojení s průvodčí je vytvořeno přes vysílačky, stejně jako s dirigujícím dispečerem. Vlak zastavuje i na místech, kde oficiálně žádné zastávky nejsou, ale rybáři nebo turisti si řeknou. Většina tunelů je 2-kolejných, některé jsou 1kolejné s druhou kolejí kolem skály nebo stavby tunelu. Ve stanicích přizpůsobených ke křižování jsou před vjezdem světelné návěstidla s předvěstmi a na odjezdu u každé koleje také návěstidla. Při průjezdu těchto stanic musíme do kabiny – asi jsou zde umístěny kamery, tak se lokomotivní četa jistí. Cestou potkáváme turisty, kteří se po kolejích vracejí směrem k Transsibu.

Počasí je celý den krásné, ráno zcela bezvětří, později začal pofukovat slabý, ale studený bajkalský vítr. Pokud jsme byli zrovna ve stínu – za lokomotivou, byla za jízdy i zima. Ranní cesta jen v triku musela být změněna na cestu také v bundě. Po příjezdu do Port Bajkalu není žádný přípoj k civilizaci. Poslední trajekt na protější břeh k cestě a teoretickému dovozu do hotelu v Irkutsku odjel dávno před příjezdem vlaku. Vlak zpět odjíždí v půl druhé v noci (vozy se lehce upraví na lehátkové) s příjezdem (po přestupu) do Irkutsku okolo 11 hodin dopoledních. Vedoucímu zájezdu se podaří dojednat odvoz okolojedoucí lodí za cenu 180 rublů na osobu, a navíc budeme spát na hotelu, což je důležité pro každého. Na nádraží stojí zvláštní expres na objednávku „Sibiřský orel“. Trasa tohoto spoje je z Moskvy do Port Bajkalu. V vlaku  je celkové zázemí (takový ruský OrientExpress).

V prodejně suvenýrů na nádraží nabízí soubor asi 11 bajkalských pohlednic. Jelikož čekám na soubory celkově lepší, snažím se domluvit koupi jenom vlastního výběru 5 kusů. Prodejkyně souhlasí a já si odnáším pohlednice se záběry Krugobajkalky za cenu skutečně odpovídající počtu pohlednic (žádný příplatek za vlastní výběr a podobně). Další sortiment byl: dřevěné hřebeny a nádobí, sklenice, ruský jantar, kameny s nápisem Bajkal, kamenné a jantarové korále, DVD, videokazety, plyšoví tuleni a informační brožury o trati. Místní osada Bajkal má asi  7 domů + budovu přístavu, poštu, 3 obchůdky s potravinami a 1 suvenýry. Na dřevěných šopách „kůlnách“ jsou umístěny satelity. Loď nám přijíždí okolo 22. hodiny a doveze  nás až do přístavu u hráze Irkutské přehrady na řece Angaře. Na radaru kapitánského můstku sleduji asi místa pohyblivých písků (kterých je zde prý velké množství). Loď jede rychle, ale typ Raketa to není. Asi ve 23:30 vystupujeme v Irkutsku. Při výstupu dalších cestujících se lehce poperou 2 Rusové. Kolektivní pokus o odjezd okolo nás jezdícími prázdnými taxíky je marný – evidentně se zde bojí grupy-i když jsou to jasní turisti. Jakmile ale většina odejde, zastavuje pro 3 účastníky zájezdu taxi a za cenu 900 rublů je odváží přímo před hotel. Cesta do hotelu svižnou chůzí trvá asi 2 hodiny. Projití prakticky celého Irkutska dá asi 8 km. Venku je naštěstí teplo a bezvětří. Kvetou tu šeříky a z topolů lítá bordel, který chvílemi vypadá doslova jako když sněží.

23.6.2007 Irkutsk

Po pozdním příchodu jdeme snídat v 10 hodin – teplá ryba jako zavináč + chléb + čaj s citronem z ryby a cukr + buchta. Opět návštěva restaurace U Švejka. V jednu hodinu odchod na projížďku lodí po Angaře, která ale kvůli špatnému počasí (větrů a tím vysokým vlnám) nejezdí. Jdeme tedy dál na místní ostrov, kde je v provozu dětská železnice o rozchodu 750 nebo 760 mm. Jízdenka za cca 20 minutovou jízdu je 50 rublů. Vše zde obsluhují děti (odhadem okolo 10 let). Zodpovědnější práce dělají pod dohledem dospělého. Funkce: výpravčí, průvodčí, posunovači, traťováci, strojvedoucí, pokladní, vnitřní a venkovní výpravčí a dětský přednosta. Všichni mladí železničáři dělali své určené funkce nadmíru zodpovědně. Lokomotiva byla jako z přerostlého Lega. Po jízdě koupě v místní nádražní restauraci 2 kusy mini pizzy 1 ks za 13,5 rublů. Jelikož přicházela bouřka, sedli jsme si v nedaleké restauraci na vyslechnutí zajímavostí a místní historie. Do restaurace nás nepustily-protože tolik míst dohromady (34) nemají. Seděli jsme teda venku pod střechou, kde ale přecházející bouřka společně se studeným větrem udělala velice nepříjemné prostředí. To, že jsme byli grupa bylo zase viditelně velký problém. Pro naší obsluhu přišla jedna servírka k jednomu stolu, objednala (boršč a 3 kávy) a odešla (6 plně obsazených stolů doslova přehlédla). To, že jsme ji museli půjčit propisku aby si tak velkou objednávku zapsala (papír kupodivu měla) jsme brali jako dobré zpestření. Vrátila se po 5 minutách, že boršč dnes není, že mají ale jinou polévku. Přinesla kávu (s části i na talířku) a „už“ šla ke druhému stolu pro další objednávku. Když opět přišla po 5 minutách, dalších 5 stolů ji nahlásilo objednávku najednou, z čehož byla dost nešťastná, tak si přivolala posilu (další kolegyni). Po 10 minutách přinesly objednané kávy-po jedné. Polívka ale stále chyběla. Po cca 25 minutách ji ale slavnostně donesla. Když si někdo objednal pivo (u jednoho stolu 3x) donesla „pro jistotu“ každé jiné-jedno dokonce lahvové. Otvírák samozřejmě po dalších 5 minutách, skleničky po dalších 5. Polévka ke mně dorazila asi po 25 minutách. Bylo to něco jako naše gulášovka s masem+plátek citronu+1 asi oliva+3kousky chleba. Cena 88 rublů a 12 rublů chleba. Placení bylo taky zážitek - trvalo okolo 20 minut. Jelikož objednávkový lístek někde ztratila, ptala se u každého stolu kdo co a kolik měl (i když šálky a flašky stály všechny na stole). U mojeho stolu si nezapočítala polívku. Ani doslova vnucované peníze (skoro mávání bankovkami pod nosem s neustálým sdělováním za polívku) nechtěla. Při našem společném odchodu vyběhla z restaurace a že není jedna polévka zaplacená (asi lísteček už našla) a že zavolá policii. Samozřejmě jsme ji tu polívku zaplatili. V žádném případě jí ale peníze nebyly při společném placení dávány (její neotřesitelná verze). Jelikož bouřka už přešla, je mokro, ale taky docela chladno a fouká studený vítr. Jdeme už neorganizovaně zpět do hotelu. S partyjou si procházíme místní ulici Jaroslava Haška (Gašeka)– je to boční, malá, zapadlá, spojovací ulička dlouhá asi 300 metrů. Všechny stavby obytné. Na pamětní desce má mimo jiné napsané, že to bal dobrý komunista. Po odpočinku a zahřátí jdu do knihy koupit 2 opravdu pěkné soubory pohlednic (okoukané od kolegyně), ale už nejsou. Vrátil jsem se zpět pro obal, podle čárového kódu v počítači u kasy zjistili, že je mají, ale jenom ve skladě. Tak mi oba soubory donesla a mám je (130 a 60 rublů). P.S.: zatím žádní hlášení komáři. Hláška jednoho kolegy reagujícího na neustále protékající záchodovou nádobku do mísy: Ty záchody jsou jak Niagarské vodopády. Další hláška je moje při pohledu téměř kamkoliv: Ale baby tu jsou pěkné.


 
Dočetli jste až sem a chcete pokračovat?
Diskuze ke článku Tisk článku 

© Pavel Horna - všechna práva vyhrazena autorovi tohoto článku. Jakékoli další šíření tohoto článku je porušením zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským. Bez předchozího písemného souhlasu autora je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce článku či jeho části.

Diskuze ke článku
Karel K. To: Zdenek Zábrodský
Zdenek Zábrodský Dotaz
 

Oblíbenci
D-FENS
Arthur Dent
Zrcadlo
Test Osobnosti
Hansuv.net
Zumba.ZaRohem.cz
Lafiho výlevník
Elektronické cigarety
ZaRohem.cz
Úvodní stránka
RSS články
RSS diskuze
Redakce
E-mail
Ochrana osobních údajů
Výročí dne
Je 20.10.2017
Dnes má svátek Vendelín
původ jména je slovanský a znamená: více slavný
Nové komantáře
Svatba v Řecku, tak trochu jiná záležitost
Kamča 10.4.2017 14:43
řecko je krásná destinace na svatby. :-) my jsme t...
Sodastream - zkušenosti, postřehy. Koupit či nekou
Martin 24.3.2017 17:19
V souvislosti s kauzou v USA, kde stahují z prodej...
Užitečné příslušenství k elektronickým cigaretám
Petra 18.3.2017 15:11
No abych pravdu řekla o Vánocích jsem dostala jako...
Android tipy: Co dělat, když GPS není schopna nají
Mates 3.3.2017 18:00
Po aktualizaci z android 6 na android 7 mě přestal...
Češi musí mít vízum na Ukrajinu a k tomu ještě růz
Auriel 26.2.2017 23:24
Potvrzení, že nemají AIDS? A co ti, kteří to AIDS ...
TOPlist