Lidská důstojnost a politické strany

Nepochopím úvahy z politických stran o zaměřování se na takové či onaké voliče. Úvahy o voličích na pravici, na levici, na krajní pravici, na krajní levici, o jakémsi pofiderím středu ani nemluvě.

Například ČSSD je založena na idejích sociální spravedlnosti a myšlenkách o sociálním státu. V první řadě i v dnešní době ale, jsou tyto ideje svázány s všeobecným pojmem “lidská důstojnost”. Ta je zašlapávána a ponižována všude, kam se jen člověk podívá. Žel, v porovnání s předchozím režimem, je lidská důstojnost dnes ponižována nesrovnatelně, mnohonásobně více, než v době takzvané nesvobody.

• Počet bezdomovců, (dříve neznámý pojem a představa o nich jen okrajově známá, ze zahraničních filmů), neustále narůstá. Lidé z jejich řad chcípají na ulicích jak zvířata.
• Nezaměstnaní aby žebrali o práci a v nouzi přijímali práci u agentur za naprosto nedůstojných nevolnických podmínek, při absolutním porušování zákoníku práce (a to jsou tady snahy o jeho zrušení).
• Všude možně nabízené lichvářské půjčky a reklamou propagovaný hazard na každém rohu, kdy dochází k legálnímu zneužívání lidí v nouzi a lidských návykových slabostí.
• Půjčky vehementně nabízené bez ohledu na schopnost splácení, aby chudáky věřitelé exekučně připravili o veškerý majetek, co jim ještě zbyl.
• Podvodná jednání všeho druhu, na půl anebo zcela legalizovaná, kdy lidé přijdou na mizinu, ať již za pomoci zmršených zákonů nahrávajících darebáctví a lumpárnám, nebo protiprávně, při nevymahatenosti práva. Většinou je to stejně jedno.
• Exekutoři s přehledem zabaví, uloupí majetek příbuzných, který zadlužený dlužník nevlastní. Někdy i za asistence policie, pro kterou nějaké doklady o vlastnictví nejsou rozhodující. To je pak někdy v budoucnu teprve věcí liknavého soudu. Takže člověk, vlastník, nemůže své vlastnictví, např. exekučně uloupené zařízení, delší dobu používat. A když už k tomu dojde, pak případné soudní rozhodnutí přijde s křížkem po funuse. A pokud takové rozhodnutí darebáci vůbec nerespektují, pak začne skutečnému vlastníkovi jen další martyrium.

Obyčejná slušnost, dobré mravy, vše co souvisí s lidskou důstojností, na místo příkladného jednání státních představitelů, (o prezidentovi to není), je výrazně negativně ovlivňováno chováním politických špiček a chováním profesionálních politků všeobecně. Mimo to, možná ještě více, je negativně ovlivňováno v širokém měřítku zábavnými pořady počínajíc, zpravodajstvím končíc, sdělovacími prostředky. Médii všeobecně. O bulváru raději ani nemluvme. Ten jménem svobody slova páchá spousty zvěrstev a zla. Někdy zcela legálně, jindy méně legálně. K tomu lze připočíst z hlediska spravedlnosti, slušnosti a dobrých mravů, řady pokřivených soudních výroků. A takhle by bylo možné pokračovat dál a dál.

Takže. Politické strany se nemusí až tolik zaměřovat na voliče na základě, za dané situace a daných okolností, nesmyslu. Zbytečnosti, spočívající ve vyhodnocování, kteří voliči ke které “třídě” patří a kde je jich nejvíce. Nemusí pátrat, zda je více voličů pravicových, levicových, či v zoufalství s falešnou nadějí se upínat na voliče středové.

Stačí plně si uvědomit příčiny žalostného propadu preferencí, a příčiny jejich setrvávajícího dalšího klesání. A především a hlavně, je nezbytné vyvodit z toho příslušné závěry. Pak lze teprve přestat blábolit o středovém voliči a upínat se na to kde, ve které třídě, skupině, nalevo či ve středu, kde těch voličů naleznou nejvíce.

ČSSD jako příklad. Veškerá lavírování (dát důvěru vládě, nedat), veškeré zrady na voličích (viz koalice Špidlovy vlády s KDU-ČSL s následnou rezignací po volbách do parlamentu EU se ziskem 4. místa a 8,78%), veškeré zrady předvolebních slibů, (viz restituční tunel a nyní započatý neslavný ústup), to všechno se načítá a bude dále načítat. Zrazený volič se cítí být poníženým zradou, nesplněnými sliby, kterým nedávno uvěřil.

O co tedy jde? V první řadě jde o lidskou důstojnost, o slušnost, ve výše uvedeném a neúplném výčtu. Následně pak o plnění slibů, volebního programu, o naplňování idejí ať již levicové, nebo pravicové strany.

Zaměří-li se především na lidskou důstojnost, nemusí pátrat křížem krážem, od leva do středu. Nebo od středu napravo. A zase zpátky.

Jde především o lidskou důstojnost. V podtextu z předvolebních slibů tohle voliči vycítili a uvěřili tomu, v případě Babiše a Okamury. Stejně, jako tomu při lavírování všelijakém, (dúvěra úřednické vládě, nedůvěra), přestali věřit sociální demokracii. Ta tomu nyní nasazuje trojkolkovou korunu koaličním spojením s lidovci a pozvolným úprkem od církevního tunelu a souvisejících slibů.

Takže pokud voliči uvěří, že politické straně či hnutí doopravdy jde o obyčejnou lidskou důstojnost,

pokud je o tomhle dokáže politická strana či hnutí skutečně přesvědčit, nemusí zoufale tápat na levo, na pravo, ani ve středu. V takovém případě, se k ní voliči pohrnou podobně, jako se na poslední chvíli nahrnuli k Babišovi a k Okamurovi.

Samozřejme a ovšem. Pravděpodobnost toho, že například reprezentanti sociální demokracie pověření sestavením vlády, přesvědčí voliče ohledně takové priority, jakou je priorita v podobě zastání a důsledného prosazování lidské důstojnosti, je na nulové úrovni.

Nicméně mohou začít důrazným a důsledným plněním slibu a počínáním v krajně nemravné věci “takzvaných církevních restitucí”.

Nebo naopak, mohou to zcela popřít a vyvrátit “symbiózou” s lidovci v trojkoalici.

Podceňování voličů tím, že plnit sliby netřeba, že jim lze pokaždé něco nakukat a znovu na to skočí, podceňování voličů tím, že je lze opětovně opít rohlíkem všelijakých výmluvných výmluv, málo platné, ale i to patří do kategorie podceňování a ignorování pojmu “obyčejná lidská důstojnost”.

A voliči to mohou vnímat každými příštími volbami více a ostřeji.

Luděk Prokop