Občané si zvolili strany, prezident na ně kašle*Povinně budeme slavit svátky dle představ Franty Bublana*Heger je polobůh – zvykejme si!
Minulý týden Týdnoviny patrně poprvé nevyšly z důvodu mého naprostého pracovního vytížení. Pokusím se vám to vynahradit dnes :).
Prezident uchvatitel
Když jsem četl první zprávu o tom, že na Úřadě vlády zasahuje protikorupční policie, ani ve snu mě nenapadlo, že celá akce bude mít tak dalekosáhlé následky. Myslím, že autoři Kmotra či seriálu Chobotnice by se k nám mohli jezdit učit, jak vypadá práce skutečné mafie.
Po zatčení několika lidí se provalilo, že Nečasova milenka sledovala premiérovu manželku a Nečas podal demisi. Prezident Zeman ji, pochopitelně, s velkou radostí přijal. Očekával jsem, že stávající garnitura se nebude chtít pustit koryt, a to ani, kdyby jako nového předsedu vlády měli jmenovat Milouše Jakeše. Účel přeci světí prostředky a kapříci si rybník nevypustí. Nakonec se tak i stalo – Miroslavě Němcové přes veškeré výhrady nakonec mělo dát hlas 101 poslanců.
Prezident ale na nabídku z Parlamentu hodil bobek a rozhodl se jmenovat novým premiérem svého bývalého ministra financí Rusnoka. V tomto bodě se ukazuje, jak nesmyslný je systém moci v naší zemi.
Po volbách bývá zvykem, že prezident pověří sestavením vlády předsedu té strany, která získala nejvíce hlasů. Je pak na dotyčném, aby s ostatními zvolenými poslanci dojednal podmínky vlády a sestavil kabinet, který odmávne nadpoloviční většina zákonodárců. Jenže důležité je ono “bývá zvykem”. Pokud je mi známo, zákonem toto nikde nařízené není, takže teoreticky budeme mít po příštích volbách štěstí, jestliže sestavením vlády nebude pověřen třeba Daniel Hůlka nebo Jiřinka Bohdalová, napříč tomu, že se voleb nijak neúčastnili. To je přeci naprosto nesmyslné, nebo ne? V podstatě se ztotožňuji s komentátory, kteří takový způsob výběru budoucího předsedy vlády označují za Putinovský.
Absurdita celé situace pravděpodobně vykrystalizuje v okamžiku, kdy Rusnokova vláda požádá o důvěru. Zatímco nyní má karty v ruce Zeman, který “na truc Parlamentu” nenominoval jeho kandidátku, ve finále to budou právě poslanci dolní komory, kteří vynesou závěrečný verdikt. A je více než pravděpodobné, že vyslovení důvěry – třeba i “na truc prezidentovi” – odmítnou. Tím se stane reálným scénář s předčasnými volbami na podzim, které s velkou pravděpodobností vyhraje ČSSD následovaná komunisty.
Ne, nemyslím si, že by dosavadní vláda byla dobrá – spíše naopak. Nedokázal bych patrně najít ani jeden pozitivní krok, který současní poslanci a politici udělali. Ale pod taktovkou oranžových a rudých teprve začne to opravdové peklo.
Erik Tabery komentoval pro Respekt rozhodnutí Miloše Zemana, přičemž na prvním místě poukazuje na mnou již zmíněný paradox: “Miloš Zeman se zřejmě chystá zasadit hlubokou ránu zdejšímu parlamentarismu. A to nejen tomu porevolučnímu. Od roku 1918 – dejme stranou totalitní komunistickou éru – nenastala situace, aby hlava státu jmenovala za premiéra někoho, kdo nejen nekandidoval ve volbách, ale nemá ani podporu většiny ve sněmovně.”
Jak je něco takového možné? Přes všechny nevýhody demokracie a volebního systému by občanům měli vládnout lidé, které si zvolili. Zemana volilo přibližně 2,72 milionů lidí – řekněme čtvrtina. Kolik z nich ale současně s tím dávalo mandát Rusnokovi? Kdo bude zastupovat občany, kteří vyjádřili svou vůli ve volbách roku 2010? Pokud odpovídáte, že nikdo, vaše odpověď je správná. “Kabinet nebude mít oporu ve vůli veřejnosti, bude stát pouze na libovůli jednoho muže – Miloše Zemana. Je to postup, který dobře znají v latinské Americe. V demokratické Evropě bychom ho hledali velmi těžko.” komentuje Tabery.
Pokud bych připustil, že to, co se aktuálně děje, není náhoda, musel bych přijmout tzv. “konspirační teorii”, podle které Zeman nebo někdo jemu blízký slíbil Rusku dostavbu Temelína. Jestli se toto podaří potvrdit, je zatím ve hvězdách, nicméně nevidím to jako nereálný scénář.
To jsme to dopracovali. Ne, nechci návrat před rok 1989, ale jsem přesvědčen o tom, že takto špinavá politika se tehdy nedělala.
Obchody zůstanou o svátcích zavřené, rozhodli senátoři
O státních svátcích zavřeno. Senát chce zakázat prodej v obchodech
“Senátoři schválili návrh svého kolegy Františka Bublana (ČSSD) na zákaz prodeje v obchodech o celkem sedmi státních svátcích. Obchody by podle návrhu měly zůstat zavřené na Nový rok, o Velikonočním pondělí, dále 8. května, 28. září, 28. října a o vánočních svátcích 25. a 26. prosince. O Štědrém dnu by obchody mohly mít otevřeno nejdéle do pravého poledne.”
Chtěl bych se zeptat: je tu nějaký zákazník, který zvolil svého senátora s tím, že po něm žádá, aby mu zakázal nakupovat během státních svátků? Nebo máme tady nějakého podnikatele, který si přál, aby mu jeho senátor nařídil, že ve vybrané dny nesmí pracovat? Existuje kromě Františka Bublana alespoň jeden člověk, který je přesvědčen o tom, že by mu stát respektive politici měli přikazovat, jak smí či nesmí trávit den, který je v kalendáři označen červenou barvou?
Rozhodně se v této otázce ztotožňuji s názorem ODS, podle které jde o “zásah do svobodného podnikání a omezování lidské svobody.”
Kde vůbec politici přišli na to, že jim voliči dali mandát k tomu, aby jim zakazovali kouřit ve k tomu určených prostorách? Jakým právem nám zákon neumožňuje změnit zdravotní pojišťovnu častěji než jednou ročně? Proč bychom neměli jít nakupovat 28. října a proč by v tento den neměli provozovatelé obchodů vydělávat na zájmu zákazníků? Proč je nám výchovně kázáno o tom, jak máme trávit státní svátky? Vždyť jistě existují lidé (a já se mezi ně počítám), kteří stát považují za nutné zlo, takže celkem logicky nevidí ve státním svátku nic ke slavení! Trefně to okomentoval Jaroslav Kubera, který prohlásil, že dle stávající logiky by o “Štědrém dnu by neměla vysílat ani televize, protože televizní pracovníci musí být v práci, a také třeba policisté by mohli být doma u rodin”. Zajímalo by mě, co na tento argument říká Bublan!
Přesto v důvodové zprávě najdeme canc, jako je tento: “Sociální dopady budou příznivé, neboť lidé budou mít více volného času, aby se mohli věnovat své rodině a koníčkům, na což klade EU zvýšený důraz. Pracovní život by neměl negativně zasahovat do rodinného a osobního života.”
Zvláštní, že nikomu nevadí, že mi pracovní život zasahuje do rodinného a osobního života v rozsahu minimálně 40 hodin každý týden.
Ne, nepatříme s manželkou k těm, kteří tráví víkendy a volné dny v supermarketech. Naopak nákupy provádíme jednou týdně s maximální možnou efektivitou, abychom v obchodech museli trávit co nejméně času. Například volný pátek 5. července využijeme k návštěvě švagra a výletu na kešky. Že by mi teoreticky mohl být celý zákaz u zadku? Ne, není! Tady nejde o to, že bych měl neukojitelnou touhu nakupovat, ale jde mi o to, že je omezena moje svoboda, jakož i svoboda deseti milionů dalších lidí. O tom, co budeme dělat ve který den, nemají rozhodovat politici, byť by své tendence zabalili do sebelepších pohnutek, ale pouze my sami!
Polobůh Heger zasahuje
Na výše kritizované tendence státu ovlivňovat svobodu občanů naváži poněkud starším komentářem místopředsedy Mladých konzervativců Matěje Trávníčka, který koncem března trefně glosoval snahy ministra Kim Čong Hegera. Toho Trávníček specifikuje jako samozvaného poloboha, který se rozhodl chránit nás a naše zdraví i proti naší vůli a svobodě.
Myslím, že situaci v naší zemi vystihuje následující pasáž: “Mimochodem na stejném principu, tj. na tom že existuje nějaký univerzální žebříček hodnot, v rámci kterého jsou všechny lidské tužby a přání podřízeny dosažení nejvyššího z cílů, stojí všechny totalitní ideologie. (Lhostejno, zda tím nejvyšším cílem je dosažení beztřídní společnosti – komunismus – nebo zajištění životního prostoru pro vyvolenou rasu – nacismus.)”
Chcete příklady?
- Politici chtějí zakázat kouření, protože podle jimi nastaveného žebříčku hodnot je kouření špatné, navíc ohrožuje zdraví nezúčastněných (kteří ovšem do kouře sami a dobrovolně vlezli).
- Stát chce zakázat prodej ve vybrané dny, protože vysoko na žebříčku hodnot Františka Bublana je představa, že lidé mají státní svátky slavit s rodinou či koníčky (včetně těch, kteří slavit nechtějí, nebo nemají rodinu ani koníčky).
- Stát nám dal dopravní policii, která má právo bezdůvodně buzerovat, trestat a omezovat na svobodě (tj. zastavovat), protože na žebříčku hodnot je vysoko postavená idea boje se silničními piráty. Bohužel to funguje stylem “padni, komu padni”. Že je toto pojetí spravedlnosti politikům blízké, dosvědčuje starosta Studénky Ladislav Honusek, který mi před třemi roky na upozornění, že “dopravně buzerační opatření” v podobě semaforu zastavujícího rychle jedoucí řidiče spolu s nimi zdržuje i ty slušné, odpověděl: “Kolikrát času jste však musel prostát zbytečně na železničních závorách, kdy nejel vlak nebo „jen tak“ posunovali? Kolik kilometrů jste zbytečně najel kvůli nehodě nezodpovědného řidiče? … Z tohoto pohledu je pro mne bezpečnost chodců a zejména dětí před školou důležitější než vynucené zastavení vozidla i případného slušného řidiče.” Jinými slovy to politici vidí takto: vy se sice chováte slušně, ale my vás budeme buzerovat, protože to s vámi myslíme dobře.
Naprostou souhlasím s Trávníčkem v tom, že spory o to, zda se má zakazovat kouření nejsou o škodlivosti tabákového kouře, stejně jako diskuze o omezování pracovní doby supermarketů nejsou o možnosti nakupovat kdykoli. Přesněji řečeno: “celý spor je ve svém jádru jen a pouze o tom, jestli má stát říkat lidem, co mají dělat a jak mají žít své životy? Primárně tak jde o lidskou svobodu.“
0 komentářů