Levý horní roh Logo horní pravý roh
Horní levý roh
Reklama
Reklama Vyhledávání
Nejnovější články
Takto bude vypadat telefon Google Pixel! Unikl první obrázek.
Doučování matematiky Hradec Králové
Týdnoviny aneb Stát jako firma fungující z dotací
Rubriky
Aktuálně
Android
Android - tipy a triky
Čína - cestopis
Filmové recenze
Hodnocení restaurací
Komentáře
Maturitní otázky
Na čem právě dělám
Počítače
Recepty
Reklamy
Svatba
Tipy na výlet
Týdnoviny
Ukrajina
Z Internetu
Nové komentáře
Reklama
ZaRohem.cz > Čína - cestopis > Deník z cestování po Číně - 2. díl

Deník z cestování po Číně - 2. díl

26.5.2010 | Pavel Horna

Druhé pokračování zápisků, postřehů, zážitků a pocitů z cesty Pavla Horny po Číně.

Sobota 20. 3. 2010:

Probouzíme se k východu slunce. Máme ale smůlu, protože je za mraky – oparem. Jinak je ale jasno a pěkný výhled na Sibiř a Mongolsko. Let probíhá bez turbulencí – maximálně lehké zatřesení – jako když na cestě najedete na kámen. Dostáváme snídani. Je možnost si průběžně dojít pro pití. WC je umístěno ve střední části letadla. Trasa letu byla přes Bratislavu, Minsk, Moskvu, Omsk, kolem Bajkalu, Mongolsko, do Pekingu. Poblíž Pekingu jsou mraky, silný smog a větrno. Lehce to začalo házet a přistávání bylo poněkud nepohodlné. Dosednutí na ranvej bylo mnohem tvrdší než ve Vídni a brzda byla celkem drsná, ale byli jsme ve zdraví na letišti Peking.

Celá skupina se vydala k pasovému odbavení – k relativně mladé holce. Pod UV lampou prohlížela pas i vízum a důkladně fotku se skutečností, ale bez ptaní a nějakých problémů prošli všichni. Všichni jsme se pak svezli letištním vláčkem asi 2 km do výstupního prostoru pro zavazadla, která přijela po pásu (bylo jich několik – každý let měl přesně určený který – náš 35). Po zevrubné kontrole bylo zavazadlo v pořádku. Přesunuli jsme se tedy před halu, kde na nás čekala čínská průvodkyně s autobusem a 2 auty na zavazadla. Začali jsme poznávat Peking.

Dálnice jsou zpoplatněny přímo – osobními výběrčími po určitém úseku a při sjezdu. Cestou do hotelu jsme projeli přes největší náměstí  světa Tian an men. Na recepci jsme obdrželi elektronické karty pro vstup do pokoje (1332 – 13.patro) a protože už přijely kufry, tak jsme je odvezli na pokoj. Pokoj je 2lůžkový, elektřina funguje jen když je hotelová karta vložena do čtečky u dveří. Vybavením pokoje je TV, rychlovarná konvice, telefon u postelí a na toaletě, knihy, minibar, lednice a křeslo, hygienické prostředky a papuče. Okno je směrem do ulice, ale moc zvukově netěsnilo. Lampičky u postelí byly se "stmíváním". Hotelová recepce sloužila také jako směnárna, tak jsme si všichni vyměnili naše první čínské peníze (na bankovkách musel být Mao ce tung). Kurz byl asi 675 juanů za 100 dolarů. Obecně se říkalo, že 1 juan je asi 2,8 Kč – pro zjednodušení se všechny ceny násobily 3. Asi po 15 minutách od odnesení kufrů byl sraz u našeho autobusu před hotelem a odjezd k Bubnové věži na hudební představení. Parkovací schopnosti řidiče jsme obdivovali – když dokázal projet uličkou se zaparkovanými auty, a rezerva pro průjezd autobusu byla asi 5cm!!!

U Bubnové věže (a zvonové  vedle) byl silný vítr, ale rychlému schování všech účastníků do věže bránily strmé schody, takže někteří byli hned pěkně vyfoukaní.

Z Bubnové věže byl pěkný výhled po okolí, uvnitř bylo několik obrovských bubnů – posazených naležato. V 16:50 přišlo 5 krojovaných bubeníků a začalo hudební představení, které nás nadchlo. Následovala krátká procházka Hutongem (starou zástavbou), nastoupení na rykše a projížďka úzkými uličkami se zastávkou v jednom dvoře s nahlédnutím do běžné domácnosti čínské rodiny. Byl to zajímavý pocit vidět, kolik místa a jaké vybavení máme doma – v porovnání s němi…

Dokončili jsme projížďku rykšou a autobusem jsme dojeli k čajovně, kde nás čekala ochutnávka asi 7 druhů čaje – s odborným výkladem-překládaným naší průvodkyní. Všechny druhy + čajové příslušenství bylo možno koupit. Další přesun - již za tmy - byl do hotelu, kde se ubytovávají prezidenti a podobní významní hosté. V tamní restauraci jsme měli ochutnávku Pekingské kachny – měli jsme si ji platit sami, ale nakonec to bylo něco jako "uvítací jídlo" placené čínskou – pekingskou - cestovní agenturou. U kulatého stolů se sedělo po 8, střed byl točicí a každý si dával na vlastní talíř co a kolik chtěl. Servírky postupně nosili na stůl další a další chody, mi jako správní Češi jsme jedli a jedli (a rychle ještě to, než to odnese nedojedené). S přibývajícími chody se začalo tipovat, co ta Pekingská kachna vlastně byla… těch chodů bylo asi 15. Jenže najednou přivezli do sálu (kde bylo víc skupin ochutnávačů) 2 kuchaři 2 tácy a na každém byla celá vypečená kachna!!! Kuchaři měli přes ústa roušku. Každou začali mistrně krát na malé plátky a ukládat na speciální talířek, který servírky postupně donesly ke každému stolu a ukázali, jaký je tradiční postup jídla kachny. Na vlastní talířek se položí malá tenká rýžová placička, vezmou se (hůlkami) 2 kousky kachny, namočí se do marinády, lehce se přiloží k soli a položí na placičku. Doplní se trochou nakrájeného křenu, páskem cibule, okurky a placička se zavře. Pak se celá strčí do pusy a sní. Hůlkami a celý postup zkusilo jenom několik jedinců, zbytek kachnu (barbarsky) jedl vidličkou a bez příloh… Největší ostuda (z pohledu tradičního Čecha) bylo to, že i když jsme byli vyhládlí (bez oběda), tak po tolika (dojedených) předkrmech jsme tu vysněnou specialitu nesnědli (nebylo ji už kam strkat…), ani když pití – pivo, Cola, voda, čaj – bylo bez omezení!!! Když už se (prakticky) všichni na zbytky jenom dívali, odjelo se zpět do hotelu, kde byl ukončen program 1.pekingského dne cca ve 21:30. Po hygieně a dopsání deníku jsem šel spát ve 23:45.

Neděle 21. 3. 2010:

Budíček byl v 7 hodin – hotelovým telefonem a rychlý přesun na snídani – Švédský stůl s částí čínských chodů a částí klasických chodů (rýžové buchty, rýžové zákusky, rizoto, špagety, párečky, vajíčka natvrdo, housky, topinky, salámy, nakrájená zelenina, perník, ovocné kompoty a čerstvý ananas, banán a meloun. K pití voda, káva, čaj a džusy. V 8:30 odjezd autobusem do komplexu Chrámu slunce, kde si v rozlehlých parcích "všichni" (hlavně důchodci) zpívají, tančí, hrají deskové a kopací hry a nebo jinak relaxují. Pro důchodce je zde roční vstupné 200 juanů, jinak se platí jednorázově. Podrobně poznáváme stavbu a složení krásně zdobených střech – navzájem lepený porcelán s ozdobnými kraji. Zdejší chrámové stavby jsou kruhové. Na konec procházka 770 metrů dlouhou chodbou, kde se hlavně hrály hry. Opět byla možnost koupit "pírkové nakopávačky", pálky s nahazovacím míčkem, ale taky "pravé Rolexy" za 2 juany, čepice, pohledy (sada po 10 kusech – usmlouvané i za 5 juanů). Smlouvat se dá (kromě obchodů s vytištěnou cenou) všude. Následoval odjezd na náměstí Nebeského klidu (Tian an men), které je největší na světě a v jeho středu se nachází Mauzoleum Mao ce Tunga, na kraji palác Tian an men a další významné budovy. Před vstupem na náměstí byly bezpečnostní kontroly (rám a rentgen batohů). Poté jsme dojeli autobusem přímo do areálu Zakázaného města, kde byl v restauraci oběd (cca ve 12:45). Opět asi 10 druhů chodů s pomeranči a ananasem na závěr. Asi za hodinu následovala pěší prohlídka Zakázaného města. Každý palác měl trůn pro císaře, několik vchodů (používané podle důležitosti osob), opět krásně zdobené střechy, stavby jsou stavěny pravoúhle.

Tady se nám ztratila jedna spolucestující (Renáta). Na konci byla malá květinová  zahrada. Přesunuli jsme se do léčebného centra čínské medicíny na přednášku o historii (preventivní prohlídky) s možností zdravotní prohlídky, masáže nohou (20 juanů), a možností koupě bylinek a kapslí. (Já jsem koupil ženšenové kapsle – 192 juanů a Tygří mast – 16 juanů.) Podle vyjádření přednášejícího jsme udělali dobře, že jsme šli na masáž před výšlapem na Velkou čínskou zeď. Následovala večeře v našem hotelu, která mě ale moc nepřesvědčila, protože jídlo mělo skoro vždy jinou než očekávanou chuť. V 19 hodin následoval odjezd do Červeného divadla na Kung Fu vystoupení – příběh chlapce. Štípání kamene, lámání dřeva a železa, skupinové tance a cviky. Po konci byla možnost vyfotit se s účinkujícími. Ve 21:15 jsme byli v hotelu.

Deník z cestování po Číně - 3. díl

Zápisky, postřehy, zážitky a pocity z cesty Pavla Horny po Číně.

Pondělí  22. 3. 2010:

Budíček v 7 hodin, hodinová snídaně – vše od hranolek, přes vajíčka, salám, okurky, marmeládu, po meloun, čaj, džus. Venku je kraj písečné bouře – viditelnost cca 400 metrů, +14 *C, slabý vítr. V centru Pekingu jsou dopravní zácpy, na okrajích už je situace v pohodě. Navštěvujeme perlorodé farmy s ukázkou jejich chovu, kontaktní aktivací tvorby, jejího otevírání a výběr perel s následnou možností koupě hotových výrobků – vše s 20% slevou. Náhrdelníky, náramky, náušnice, ceny od 80 juanů – do 2300. Při spojení se zlatem ceny i 6000 juanů. Podle pověsti jsou perly dračí plivance. Následovala procházka údolní Cestou duchů se sochami zvířat a poté chrámy, v niž jsou pohřbeni císaři. Jeden z chrámů se může pyšnit největší místností ze dřeva v Číně. Je zde umístěna socha císaře a zlatá koruna. Při odjezdu čekaly u autobusu prodejkyně ořechů. Koupil jsem "mix" 500 g za 20 juanů. Sami jsme si ale museli seřídit váhu, protože nás chtěli ošidit špatným vážením. Následoval oběd v restauraci, kde se zpracovává a prodává jadeit (nerost) ve tvaru postaviček převážně zvířátek. Ceny přes 100 juanů. Oběd byl stylem švédského stolu. Autobusem jsme dojeli k Velké čínské zdi – oblast Badaling. Následný rozchod dával 2 možnosti výstupu – na 2 strany. Zeď je neskutečná stavba, která ale podle mojeho názoru byla v určitých místech celkem nízká – cca 3 metry. Počasí nám ale přálo – přes celkem silný vítr, který ale vyjasnil oblohu, svítilo skoro pořád slunce. Prodejci přímo na zdi prodávali trička, mikiny, košile, obrazy a obrázky, pohlednice, … Usmlouval jsem si na 120 juanů dřevěný obraz "malovaný" různobarevným peřím, levně košili a ve spolupráci s Milanem Kubaczkou i "mramorovou" destičku s mým jménem a datem návštěvy zdi. Cestou zpět do Pekingu jsme jeli kolem trati Peking – Moskva a viděli (samozřejmě i zdokumentovali) jsme 2 osobní vlaky. Před večeří byla ještě v plánu návštěvy tržnice s jídlem. Ochutnal jsem ústřice, krevety, žraloka a na konec jahody v karamelu. Vynechal jsem ale spoustu dalších jídel, jako brouky, housenky, hady, různé vnitřnosti, … Při placení 15 juanů jsem musel dát "50" bankovku. Po podezřelém pohledu při vracení jsem si překontroloval bankovky a byly to falešné (běloruské/ukrajinské/…). Okamžitá námitka ale byla akceptována a už mi vrátil správně. Večeře v hotelu byla "klasická". Od 21 hodin jsme měli někteří objednanou masérku – celého těla. Masírovala vše – mimo intimních částí - asi 15letá holka, ale bylo to uvolňující. Trvala asi 1 hodinu – za 120 juanů. Po masáži jsem konzultoval s panem Surým mimo jiné návrhy dalších dovolených. Padly návrhy Kuba, Korea, Tibet, Indie, Vietnam, Hongkong, Kanada. Po dopsání deníku jsem šel spát přesně o půlnoci.

Úterý 23. 3. 2010:

Budíček v 7:30, hotelová snídaně (jasno, teplo, jemný vítr) a odjezd k Olympijskému areálu – na volnou prohlídku. Hlavní národní stadion Vlaštovčí hnízdo byl otevřený – za poplatek. Turistických výprav zde bylo mnoho. Na ploše mezi stadiony (Vlaštovčí hnízdo a Vodní kostka) prodejci nabízeli navázané draky – kupovalo se… Další suvenýry – lampičky, přívěsky, popelníky, modely stadionů,… Poté jsme se vydali k Letnímu paláci. Za ohraničující zdí bylo dobře, ale v areálu přímo – u velkého umělého jezera – hodně foukalo. Areál je hodně rozlehlý. U paláců bylo hodně typických čínských symbolů - draků. Kolem jezera byla k další části budov zastřešená chodby – pod stropem vymalovaná. Zajímavá byla kamenná loď, stojící v přístavu. Následoval tradiční oběd a odjelo se do dalšího areálu, kde na kopci byla velká bílá věž. Pohled od věže byl zajímavý hlavně tím, že byl vidět obrovský kus Pekingu s jezerem a starou zástavbou. Následoval oběd a odjezd do velkého obchodního domu (kryté tržnice) se vším. Nakupoval se hlavně čaj (10 dkg za 30 juanů) a oblečení (tričko za 125 juanů, gatě za 210 juanů, boty za –asi- 150 juanů) + spousta suvenýrů (magnety za 10 juanů). Smlouvání bylo zdlouhavé, těžké, úsměvné, napínavé, ale hlavně prakticky vždycky pro nás vítězné – s pěknou konečnou cenou. Dalo se většinou dostat pod 10% původní chtěné ceny. Významná skupina si odnesla i malované magnety. Zakončení nakupovaní bylo oslaveno v restauraci v nejvyšším patře obchodního domu – ke smůle bez přímého výhledu ven – 100% koktejlem z čerstvého ovoce (vybral jsem si banán) za 30 juanů. V audio-video prodejně jsem koupil DVD o Velké čínské zdi – oblast Badaling – za 35 juanů. V supermarketu rýžovou vodku – 56%, v lahvičkách 100 ml a 0,5 litru. Jídlo a pití je tam obecně levné (2,5 litru Coca Coly stálo 6 juanů). Několik nás večer šlo do sousedního hotelu, kde v sále probíhalo od 19:30 představení čínské opery. Protože představení bylo v době večeře, dostali jsme balíček – banán, mlíko, marmeládu, krosant, jablko, oplatek, chleba s marmeládou a suchý chleba. V předsálí se herci líčili (byla možnost je točit a fotit). V sále byla možnost se během představení navečeřet, nebo vypít speciálně naservírovaný čaj. Před začátkem se hudebně představila kapela a začalo se hrát. Byl to šok!!! Při porovnání s naší klasickou operou to bylo úplně o něčem jiném!!! Moc se nezpívalo, spíše šlo o pohybové vyjádření boje dobra se zlem – v doprovodu skřehotající a kvílející kapely. Hlavní představitelka předváděla ke konci (po asi 1,5 hodině – i s přestávkou) i jemně akrobatické prvky, další herec i pyrotechnické. Ve vstupní hale tamního hotelu hrála při odchodu hudebnice krásně na piáno. Spát se šlo před půlnocí.


 
Dočetli jste až sem a chcete pokračovat?
Diskuze ke článku Tisk článku 

© Pavel Horna - všechna práva vyhrazena autorovi tohoto článku. Jakékoli další šíření tohoto článku je porušením zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským. Bez předchozího písemného souhlasu autora je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce článku či jeho části.

Diskuze ke článku
Almad Dojmy
 

Oblíbenci
D-FENS
Arthur Dent
Zrcadlo
Test Osobnosti
Hansuv.net
Zumba.ZaRohem.cz
Lafiho výlevník
Elektronické cigarety
ZaRohem.cz
Úvodní stránka
RSS články
RSS diskuze
Redakce
E-mail
Ochrana osobních údajů
Výročí dne
Je 8.12.2016
Dnes má svátek Květoslava
původ jména je český a znamená: kvetoucí
Nové komantáře
Sodastream - zkušenosti, postřehy. Koupit či nekou
Hana 25.11.2016 22:18
Dobrý den, dlouho jsem váhala zda SodaStream koupi...
Test SMART ForTwo aneb Jak jsme řídili trpaslíka
nikoš 9.11.2016 14:04
felda jako prvni auto neni spatna - az na tu bezpe...
Hromadné zmenšení obrázků/fotografií
Vlada 21.10.2016 13:16
Moc dekuji za clanek. Pomohl mi k rychlemu zmensen...
Jak zašifrovat flashdisk či přenosný disk?
George 4.8.2016 12:03
Ahoj Díky za hezky popis TC a chci se zeptat co v ...
Test osobnosti aneb Který typ je nejběžnější a kte
ava 16.7.2016 18:25
XXXJ Super takže mi to zase nic neřeklo......
TOPlist