Levý horní roh Logo horní pravý roh
Horní levý roh
Reklama
Reklama Vyhledávání
Nejnovější články
Takto bude vypadat telefon Google Pixel! Unikl první obrázek.
Doučování matematiky Hradec Králové
Týdnoviny aneb Stát jako firma fungující z dotací
Rubriky
Aktuálně
Android
Android - tipy a triky
Čína - cestopis
Filmové recenze
Hodnocení restaurací
Komentáře
Maturitní otázky
Na čem právě dělám
Počítače
Recepty
Reklamy
Svatba
Tipy na výlet
Týdnoviny
Ukrajina
Z Internetu
Nové komentáře
Reklama
ZaRohem.cz > Čína - cestopis > Putování Čínou: Den desátý

Putování Čínou: Den desátý

28.8.2009 | JP

Po vcerejsim fiasku s pandama se probouzime kolem 10 rano, v klidu cistime zuby a premyslime, co delat dnes. No, je tu v centru monument velkemu Maovi, tak ze se pujdeme podivat, a pak mozna najdeme tu cajovnu, do ktere chodi domorodci, kterou nam doporucila recepcni. Hlad nemame, je chvile po vstanuti a venku je prilis hic na jezeni, takze v klidu si jdeme smerem, kde ma byt namesti. Tak po 25 minutach jsme tam. Namesti je takovy zulovy ctverec, kolem ktereho je silnice a v kazdem rohu jsou krizovatky. Namestim se prolinaji jakoby pulmesice, kde jsou, nebo spis by mely byt fontany, ale ted v nich neni voda. Chudak Mao. Chodi tu neco jako cestna hlidka. 10 policajtu, nebo armadnich borcu, tezko rict, policajti maji modre kosile, cerne gate, armada ma zelene kosile, tmave zelene gate. Tihleti maji cerne bundy, tmavemodre az cerne gate, nejake znaky na bunde a mavaji rukou, kdyz je zkousim natocit. Tak je natacim nenapadne zapnutou kamerou, ale bez cumeni na LCD, jak spravny turista. Po namesti stoji takhle po jednom tak v 6 az 10 mistech (nevim presne, nepocital jsem) stejni, tato hlidka vzdycky k jednomu (nebo jedne, 2 byly zeny) prijde, nacelnik neco zahlasi, ten co stal sam se zaradi do hlidky co chodi dokola, a jeden z hlidky jde stat na jeho misto. A tak chodi dokola namesti. Sranda, no. Ale jedna policistka z nich vypada celkem fajn. Ceske policistky se mi osobne zdaji sexy, koukam, ze to mozna plati i v Cine :) Fotime Mao, pod nim jsou normalne v kvetinacich ruzne kytky, ktere zrejme nosi prubezne a obmenuji, aby mel kvetiny pod nohama cely rok v kuse:) Fotim se pred nim, i pravou ruku zvedam v pozdravu delnicke tride zatimco zadni se z nejakeho duvodu musi schovat zatnuta v pest za zady. Cinsti turisti kdyz toto vidi, se rehtaji jak kone. Nechapu, co jim prijde tak smesne, je to jejich monument, meli by to brat vazne. Modlit se a budovat komunismus. Po nafoceni nutneho zla jdeme smerem na vychod, kde dle mapky, kam nam recepcni hodila fixou tecku, ma byt cajovna pro mistni a ne turisty.

O hawkerech, co se specialiozuji na cajovny v Pekingu jsem psal. Zde v Chengdu je princip trochu jiny. Do pruvodce, do LP atp se daji cajovny, ktere jsou vedle turistickych atrakci, kde jsou ale ceny az 50x premrstene, ale dostanete obvykle jen nejaky bezny caj. V obchodech se prodavaji caje za 70, 140, 380Y za 50-100g baleni, ale ty nikdo z domorodcu nekupuje, protoze caje zelene, jasminove, milion druhu, firem, rocniku stoji od 2 do 10Y za 50g baleni a ty caje jsou super, sami je pijeme a mozna nejsme cajovi “znalci”, co delaji buzerantske zvuky a xichty v cajovnach a muzou se zhulenym vyrazem mluvit o panenskych stehnech sberacek zeleneho caje XYZ v provincii @#$ v roce 2006, ale i my pijeme caj od malicka. Kolegyne sice nez me poznala, znala maximalne caj z pytliku a z jidelny, ja ji naucil ze existuji i sypane. Nas caj koupeny za 12Y/100g, zeleny s jasminem kazdopadne je super. A verim, ze v turistickych cajovnach nalevaji stejny nebo cenove podobny, ale uctuji aspon 50Y za tech 5g caje, co dostanete.

Jedna turisticka cajka byla hned u chramu Wuhou, cili 100mod naseho hostelu. Tahle je sice tak 5 km od nas, ale zato ma byt autenticka, to uz je dostatecna motivace. Prochazime nejakou obchodakovou ulici. Mraky lidi. Mraky obchodu, plno vsude a vsechno. Hlavne vyprodeje hadru tvori fronty bab az ven. Kolegyni asi jen tento fakt odradil se jit podivat blize. Pripomina to davove silenstvi, triko za 19/29/39Y, to musim mit, urcite je super. Radeji parkujeme zadky u bufiku, kde asi dobre vari, bo maji furt frontu a uvnitr je skoro plno u vsech 5 stolku. Sedame, vsechen personal, i fronta se nejak zastavi a s usmevy koukaji na nas a neco rikaji, zvou dovnitr asi. Tak sedame, personal pokracuje koukat na nas, fronta trpelive ceka, az se personal otoci a da jim, co chteji. Tak ukazuju na nudle u sousedniho stolu a na sebe a rikam “pidzou” (ne bizu, to je pusinka francouzsky, pise se te Pi-jou, ve znacich to nenapisu ale). Ochutnavam, ostrejsi. Jim chvili, zapijim pivem. Kolegyni to prijde ok, asi mysli, ze nejsou ostre. Taky se musim snazit, aby to tak vypadalo. Suverenne ji to nabizim, ona suverenne si nabira plne hulky a ji. Za chvili oci z dulku, pivo v ruce a lije to do sebe celou sklenicku na ex. Moje snaha se vyplatila. Priobjednavam par spejli, ktere se davaji do hotpotu a pak zakaznikovi. Nejake male, krupave houbicky, kousky masa a neco, co pripomina povrch hoveziho jazyka. Ale z obou stran. Asi nejaka vnitrnost. No, maso bylo odporne, tuhe asi jako podrazka od boty, neslo ani zvykat, jazyk byl ok, ale kolegyne fakt prosila, at ji to ani nenabizim, bo nedobehne na zachod a houbicky byly super krupave, jemne. Platime nejak 30Y, vic nez jsme cekali, ty spejle asi byly dost drahe, No co, aspon jsem to zkusil. Uz jsme tu nejakou dobu, mel bych to stravit ok. Kolegyne sni jednu houbicku a vic uz nic nechce. Do cajky jdeme porad vychodnim smerem, potkavame KFC, kde je tak polovina stolku plnych, mekac, tam tretina, vchazime do jakesi pasaze po nekolika nasmerovanich od domorodcu, a hle, batohy. Maly, notebookovsky batoh kolegyne na zitra pri vyslapu na Emei shan nestaci, je treba neco dokoupit. Prvni se ukazuje byt maly uvnitr, ale z principu shazujem cenu ze 140 na 80, pak rikame ze nechceme, bo sem vyhlidnul vetsi, tak ze za kolik,. Ze 120. ze 70. Ze ne, ze je vetsi, 115. Vidim, ze s cenoujde dolu pomaleji, asi bude drazsi nez ten predchozi, tak 90, 110, 100. Ona trva na 110, ja ze nad 100 nejdu, vytahuju cerveneho Mao. Nejak vaha, tak se otacim a schovavam Cervenacka, ona ze ok, ok a bere papir, me strka batoh, at si to nerozmyslim.

Vychazime, zjistujem, ze batoh ma tak 45l objem, s prehledem do nej davame batoh od kolegyne, flasku caje a jdeme dal. Nekde tu ma byt ta cajovna, uz uz jsme na te tecce, akorat domorodci odmitaji pochopit kombinace znaku “caj” “dum”, “kde” a odkazuji nas jednou na obchod s cajem, podruhe na nejaky bufik, tak furt dekujem, ale pokracujem cestou rovne az dojdem k necemu, co vypada bud jako cestovka, nebo na mistniho sazkare. Sedi na kompu, tak snad umi anglicky nebo aspon neni blby. No, cumi na znaky jak kozel na nove vrata a ze nene, nedam, nechcu, nereknu. Hm, nepresli jsme to? Tak ze jeste 100m a balime to. 10 metru dal po ulici, hned dalsi vchod po tom kozlovi je hledana cajovna. Uvnitr na ratanovych zidlich sedi vicemene duchodci, rozvaleni jak selatka u zdroje mlika. Borec tak 45 si cte noviny, za zdi banda hraje mahjong, koukame na ceny, bo znaky nerozumime, ceny 3, 5, 8, 13. Sedame, ukazujem na dva nahodne znaky, berem stredni tridu, za 5 a za 8 po jednom. Za 8 dostavame pytlik Lipton Earl Grey s 5 platky citronu uvnitr, za 5Y nejake bylinky a kus neceho, co pripomina ovoce. K tomu misticku a v tom takove mega krystaly cukru, kazdy tak pul lzicky cukru v jednom celistvem kousku. Na chut uplne bozi, u nas jsou bonbony takove, jen dochucene necim umelym plus barvivo a ecka. Cucame, hazeme do caje, ktery je ve sklenici 0.33l, podobne sklinkam na kolu v restauracich v CZ. A ve sklinkach je brcko. Jsou  dolite do 60% objemu, tak co, nechame se prekvapit, jake to bude. Caj nestiha ani vychladnout dost na ochutnani, uz je tu cisnice (?), zena tak 35-50 let, doliva horkou vodu z konvice a dava nam na stul plnou velkou termosku horke vody. Aha. Prvni nalev je tvrdy, jen trochu pijeme, pak dolivame, redime, uz je to lepsi. Me chutna lipton, ma prijemnou, horkou prichut ze slupek citronu a nejakeho cerveneho malickeho ovoce v tom. Koleyni naopak ten bylinkovy, takze jsme to bez hadek rozdelili. Hura. Rozvalujem se v kreslech, davam si cigo, pohodicka. Obsluha nenapadna a prijemna. Prvni dobu jsme centrem pozornosti vsech domorodcu v cajovne, bo je to vlastne jedna takova vetsi mistnost s nosnymi sloupy tu a tam. Po prvnich 10 minutach uz nas maji domorodci dost, kecaji si svoje, my tez relax, popijime, dolivame, doplnujem cukr do caje. Hodinu takhle sedime, platime a jdeme, je tu jeste nejaky chram 2 nesmrtelniku, hned u nejakeho parku.

Treba najit bus. Vracime se trochu k civilizaci, bliz k centru, na zastavku busu. Problem. V LP neni ani nazev toho chramu, ani parku v jejich znacich. Takze ukazujem vsem priblizne kam chceme jet na mape a rukou tocime znak otazniku u cisel autobusu, ktere na dane zastavce stoji. Ukazuji nam tusim c. 612 a 603. Po chvili prijizdi oba dva naraz, nasedame sotva do prvniho, protoze druhy prijel skoro plny, a zastup na zastavce se hrne do obou. Namackani, ale uvnitr. Ukazujem ridici nazev ulice, on je jo, jedu tam, nastupte si prosim, rad vas tam dovezu. Neboli mavnul rukou smerem dolu, a ne do stran jak to obvykle delaji, kdyz jde o spatny bus. Jedeme tak 20 miut, uz se bojime, zda jsme to neprejeli, na nejake zastavce lid zacina neco pokrikovat, bus stoji az se nekdo na nas obrati s tim, ze ridic rika, ze mame vystoupit. Aha, fascinujici. Nejspis ridic zarval smerem do busu, at kdokoli, kdo umi slovo anglicky rekne tem blbym turistum, ze maji vylezt :) No, a ta vlna skreku – to byla jen slovni posta, az dorazila k tomu, kdo nam to rekl anglicky..

Venku, jdeme smerem rovne, kde by teoreticky mel byt uz videt park. Park nikde, tak zastavujem domorodkyni, a ona ze tamhle za plotem u cesty mame jit doleva. Tak jdeme tim smerem, na zemi sedi borci, prodavaji zapalovac. Akorat ze za 10Y, a ma tak 20 cm velikost. Handrkuju o cenu, chcu za 8, ale borci neoblomni, ze 10. Ok, tu mate, burzousti. Beda vam, jak mi to vytahnou ze zavazadel v letadle na ceste zpatky do CZ. Po chvili stanek s hotpotem, ale prodava na spejlich casti chobotnice. Beru si nejake kolca a chapadelka na spejlich, kolegyne jeci, kdyz ji s nima strasim, a s chuti je jim. Suprove, vubec nejsou gumove nebo tuhe. Jen ta univerzalni omacka me na vsech hotpotech zacina stvat. Vsechno maso ma stejnou omacku pred tim, nez jde do procesu vareni v hotpotu. Za chvili v stanku kupujeme neco, co vypada jako palacinky a uvnitr nejaka zelenina, porek a smazene vajicko, davam to kolegyni, at to da do batohu nahoru, at ho nemusim sundavat. Dochazime do chramu 2 nesmrtelniku, vstupne 10Y. Nejake levne. Tu mi dochazi, ze jsem brzda, a ze je to vlastne taoisticky chram, jako ten 8 nesmrtelniku v Xianu, proto tak levny, a takovy klid a prazdno uvnitr. Prolezame ho cely, nektere casti uz dokonce zacinaji zavirat, bo zaviracka za pulhodiny. Nektere sochy zvirat a monstru, ktere si rvou pred vstupy, jsou zde jine nez byly v Xianu. Jsou tu i obrovske zelvy, kozli, stejni lvi, ale s jazykem ve forme koule misto vycenenych zubu jako byly v Xianu.

Tyto sochy lvo/drako/kozlo/zmiji, ktere maji odstrasovat zle duchy a udrzovat dobro v dome jsou ve vsech chramech, vetsich hotelich, obchodakach, barakach. Z 95% jsou to lvi, kteri tlapou na necem stoji, maji obojek a na nem neco visi, vycenene krive zuby a kulate oci, v nem belmo a v nem duhovku. Prvnich 20 vypada pekne, ale postupne to je znechucujici, protoze jsou fakt vsude. Jakoby Mao mel kamarada, ktery ma monopol na jejich vyrobu, protoze jsou vsechny jakoby podle stejne sablony, lisi se jen v malickostech, napr. co ma lev pod tlapou, co ma na obojku, kolik ma zubu. Draci jsou originalnejsi, ale je jich fakt malo, vsude samy lev, jak u nemcu a rakusaku s temi barevnymi skrety na zahradach a pred baraky.

Spousta kadidel, nektere chramy na vyvyseninach, ke kterym vedou schody. Mnisi se pripravuji na jidlo. V miskach maji jen varenou ryzi a zeleninu. Dostavam chut na ryzi. Ee, musime to tu projit, nez to zavrou. Pak sezeneme jidlo.

Chramy v asijskych nabozenstvich jsou koncipovany jinak, nez v krestansko-zidacke kulture. Nejedna se o jednu velkou multifunkcni budovu, ale o komplex budov. V nekterych bydli mnisi, v dalsich uklizeci/vareci/udrzbarska ceta, kolem byvaji hradby nebo zed. Na modleni samotne pripada nekolik budov uvnitr, ktere byvaji umisteny az za vstupni budovou a serii odstrasujicich lvu.

Jdeme pak jeste do parku, ktery je 50m od vchodu do chramu, tam to balim a sedam na lavicku, at si to kolegyne proleze sama. A ze si vytahnu ty palacinky s porkem a omeletou. A jeje.. To zase jsem inteligenta poprosil dat neco do batohu nahoru, a ona to hodila nahoru, ale ne do vnitrniho batohu, kde by drzely nahore, ale do vnejsiho, nejvetsiho oddeleni, kde vesele spadly dolu a v miste kontaktu vnitrni/vnejsi batoh se natrhla igelitka a olej z palacinky se dostal ven. Rikam kolegyni, co si o tom myslim a proc to nedala nahoru, jak jsem rekl, a at si to utira sama. Ta nastvana, ale utrela jakz takz. Vsechno aromatizovane olejem a porkem ted. Leham na lavicku, cekam az se vrati z prochazky parkem. Po kratke dobe se vraci, ze to ma projite. No vida, to byla rychlost, jsem ani nestihl usnout. Po hlavni jdeme tak 20 minut dolu, smerem kde by mel byt Wuhou. Po prejiti pres most bychom meli odbocit doleva, a pak rovne az na hlavni. Ha, hned za prvnim mostem je druhy, ta reka vypada tady jak vidlicka. Tak dle davu usuzujem, ze mame odbocit asi az po druhem mostu, bo je tam vetsi traffic. Po ceste podel reky potkavame spoustu lidi vencicich psy, par borcu cvici tai-chi, ale vypadaji pri tom, jako by delali normalni rozcvicku, akorat ze s vyrazem v xichtu, jakoby sezrali vsechnu moudrost sveta. Po ceste na hotel si rikame, ze bychom mohli zajit zkusit ten hotpot, kdyz uz zitra mame jit na ten Emei Shan a sem, do hlavniho mesta Sechuanu se nevracime. Tak 50m od naseho hostelu je restauracka se stoly plnymi hotpotu a hlavne, je tam narvano po strechu. To je dobry priznak, jdeme dovnitr, objednavame. Nastesti maji jednu starsi pani, co umi docela engrish, a aji menu je v anglictine i cinstine. I ceny jsou ok. 4 mensi ryby za 12Y, bambusove rezy 4, nejake platky z fazole udajne 4, 10 vajicek krepelky 8Y, redkev 4, cinske zeli 2, houby 6, ale ty nam doporucila ta cisice. Samotny hotpot se zeptala, zda chceme “fiery, spicy, not spicy?”, no my ze not spicy, bo by kolegyne musela chroumkat vsechno syrove. Samotny hotpot stoji 20 az 25Y, dle velikosti. Nesnedli jsme vsechno, a stalo nas to i s pivem za 20Y 93 Y celkem, cili 73 za hotpot.

Hotpot je sirsi nazev, ktery zahrnuje vetsi misu s vyvarem (hovezi, slepici, veprovy, z morskych plodu, chilli s olejem a kombinace vyse uvedenych), ktery se dava na plynovy horak, doma lze i na elektrickem, a pri bodu varu se dovnitr davaji ty samotne suroviny, ktere tvori jidlo. Suroviny jsou nakrajene na mikro platky, mikro co do tloustky, tzn. do 2 mm, aby se varily kratce a dukladne. Pochopitelne neplati pro houby a vajicka :) Ty se proste musi nechat delsi dobu, stejne jako ryba, ktera se dava na konec, protoze zanecha ve vyvaru rybi prichut. Nekdo to srovnava s Fondue, ale je to uplne jine. Nedava se to na vidlicky po mikro kouskach, kdy se to ji 4 hodiny a vsichni jen sedi otravene a cekaji hladovi, nebo svadi boj o volne vidlicky. Chut se pridava bud nalozenim, nebo namacenim do dresingu po teleple uprave ve fondue, zatimco v hotpotu chut je prave z vyvaru. Lze ji zvyraznit po vytazeni namocenim do misky s sezamovym olejem, cesnekem, zazvorem, fazolovove omacky, octu, cerstve petrzele. Nas “not spicy” hotpot mel vnitrni cast (tak 12cm prumer) oddelenou od vnejsi, celkovy prumer byl tak 35cm. Ve vnitrni byl vyvar barvy chilli, plavaly tam same chilli papriky, na dne bylo tak 3 cm pepre a nejake nakrajene feferonky. Vnejsi cast mela vyvar z kureciho a z morskych plodu – na dne byla spousta musli a malych krevet.

V CZ lze taky hotpot ochutnat v nekolika cinskych restauracich, ale musim varovat, ze jsem ve 2 v praglu byl, v obou ten vyvar byl hodne tucny, jakoby varili jen sadlo s vodou a korenim. A za nej uctuji 2500-5000, takze je treba byt pripraveny na poradnou palku pri placeni. Chodi se kdyztak ve vetsich skupinach, aby se naklady nejak rozumne daly utahnout, ale to pak se clovek stejne naji za 500-1000 kc. IMO za ty prachy se lze luxusne nazrat v 4 hvezdickove restauraci. Na ochutnani je lepsi byt pozvany k asijskemu priteli. Oni to nekdy delaji na narozky nebo vanoce doma, protoze je s tim jen docela prace, ale financne to pro 5 lidi vyjde ne draz nez 300-500 kc misto 3000 v restauracce nenazranych t’ongu.

Na pokoji jsme se sbalili na zitrejsi vyslap a stale prezrani tezce ulehli spat. Snad to zaludek prezije do rana, bo sme sezrali taky kotel zradla, ze musi delat na 3 smeny, aby to stravil.


 
Dočetli jste až sem a chcete pokračovat?
Diskuze ke článku Tisk článku 

© JP - všechna práva vyhrazena autorovi tohoto článku. Jakékoli další šíření tohoto článku je porušením zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským. Bez předchozího písemného souhlasu autora je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce článku či jeho části.

Diskuze ke článku
 

Oblíbenci
D-FENS
Arthur Dent
Zrcadlo
Test Osobnosti
Hansuv.net
Zumba.ZaRohem.cz
Lafiho výlevník
Elektronické cigarety
ZaRohem.cz
Úvodní stránka
RSS články
RSS diskuze
Redakce
E-mail
Ochrana osobních údajů
Výročí dne
Je 11.12.2016
Dnes má svátek Dana
původ jména je hebrejský a znamená: soudkyně
Nové komantáře
Android tipy: Jak nastavit vlastní tón pro SMS
honza 9.12.2016 21:07
Presne clanek, ktery jsem hledal. Funguje :-) Diky...
Sodastream - zkušenosti, postřehy. Koupit či nekou
Hana 25.11.2016 22:18
Dobrý den, dlouho jsem váhala zda SodaStream koupi...
Test SMART ForTwo aneb Jak jsme řídili trpaslíka
nikoš 9.11.2016 14:04
felda jako prvni auto neni spatna - az na tu bezpe...
Hromadné zmenšení obrázků/fotografií
Vlada 21.10.2016 13:16
Moc dekuji za clanek. Pomohl mi k rychlemu zmensen...
Jak zašifrovat flashdisk či přenosný disk?
George 4.8.2016 12:03
Ahoj Díky za hezky popis TC a chci se zeptat co v ...
TOPlist