EU chce zakazovat igelitové tašky. * Neobjektivní pohled evropských médií na situaci na Ukrajině.


EU chce zakázat igelitky

Petr Mach (Svobodní) komentuje doporučení výboru pro životní prostředí Evropského parlamentu, podle kterého „se má postupně do pěti let omezit počet igelitek v supermarketech o 80 %. Igelitku k nákupu by tak měl dostat už jen maximálně každý pátý zákazník. Členské státy mají igelitky buď zdanit, zpoplatnit nebo zakázat.“

Přemýšlím nad tím, zda by už dnes nebylo jednodušší, kdyby Unie místo všech zákazů vydala brožurku, co je ještě povoleno. I pro úředníky by to bylo jednodušší – měli by přehled o tom, co ještě zbývá zakázat. Ale vraťme se k „igelitkám“ – důvodem snahy o jejich zákaz je ochrana životního prostředí (aneb staré známé „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“). Samozřejmě zásadní otázky, jako například zda jsou pro přírodu a její prostředí škodlivější tašky, nebo ArcelorMittal, nikdo neřeší, a úředníci v Bruselu už vůbec ne.

Mach se na problém dívá ještě z jiné strany: „Když lidé nebudou mít igelitky zbylé z nákupů v obchodech, budou častěji kupovat role igelitových pytlů na odpad. Jinými slovy, zákaz igelitek v obchodě celkovou produkci plastových tašek neomezí. Lidé nejsou hloupí a tašky recyklují, aniž by je k tomu někdo nutil.“ Samozřejmě musím souhlasit i s pohledem svobodně smýšlejícího člověka: „Ať si úředníci hledí svého a nechají nás, ať se sami rozhodneme, v čem si svůj nákup odneseme.“

Bohužel si stále více lidí zvyká na to, že se stát o všechno stará místo nich. Rozhoduje o tom, co musí mít v autech, jak se mají starat o svou vlastní bezpečnost, nebo v čem mohou domů odnášet nákupy. Těch, kteří by si chtěli o všem rozhodovat sami, je výrazně méně. Právě na tom se ukazuje zásadní nevýhoda demokracie jako systému: menšina se prostě musí přizpůsobit většině, bez ohledu na to, zda se přizpůsobuje v rámci dobré či špatné věci.


Úterní glosy

Miroslav Macek to má v hlavě docela dobře srovnané (samozřejmě z mého subjektivního pohledu), což potvrzuje svými téměř každodenními glosami. Ač se k situaci na Ukrajině nechci příliš detailně vyjadřovat, v tomto směru trefil Macek hřebík na hlavičku: „Počítám-li správně, pak při účasti 82% oprávněných voličů a při kladném hlasování 95,5 % z nich, tvoří podpora znovupřipojení Krymu k Rusku 78% všech oprávněných voličů. Proč tedy někteří čeští komentátoři mluví o severokorejském výsledku či o našich volbách před rokem 1989?“ Odpovím si sám: protože komentátoři jsou poplatní režimu, a v médiích se smí prezentovat jediný, a to prounijní názor. Na nějakou názorovou pluralitu, na kterou jsme si tady hráli s Havlem před bezmála 24 lety, už dnes není nikdo zvědavý. A na objektivitu už vůbec ne.

Povedl se také trefný komentář Mackovy čtenářky Karoliny Stonjekové: „Dnes se má jednat o tom, jaké sankce EU uvalí na Rusko. Dovoluju si eurosoudruhům poradit následující: ať Evropská unie nabídne Rusku za trest členství v eurozóně.“ Uznávám, že by to pro Rusko byl trest, který by náležitým způsobem pocítilo, na rozdíl od planých až směšných výhrůžek.

Categories: Týdnoviny

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *