Úvodem, abych předešel předpojatému mínění, že jsem bezvýhraným obdivovatelem Miloše Zemana, dovoluji si připomenout můj příspěvek v BL: „K tiskové zprávě SPAS: Podporujeme levicového kandidáta“. Kajícně dodávám, že v řadě odstavců jsem se hrubě zmýlil. Zejména v těch, kde podsouvám Miloši Zemanovi výrazně negativní vlastnosti a opěvuji ryzí vlastnosti Jiřího Dienstbiera. Změna názorů a přiznání omylu, také co se Jiřího Dientsbiera týká, dostavily se již před druhým kolem voleb, kdy jsem nabyl pocit, že bude voličem Schwarzenberga.

Volba ve druhém kole, nejen pro levicově smýšlející lidi, měla být postupem do druhého kola vysoce noblesního šlechtice, nicméně člověka přisuzujícího činům prezidenta Beneše zralost pro Haagský tribunál, muže neznajícího slova naší hymny, naprosto jasná a jednoznačná. Nebyla, což nás, jako národ znalý slov své hymny, rozhodně nikterak nectí a Jiřího Dientsbiera již vůbec ne.

Dosavadní konání prezidenta Miloše Zemana jsoucí v souladu s jeho sliby a vedené v duchu počátečního plnění těchto slibů, zvýraznilo mé omyly z výše uvedeného článku. Budiž pro mne polehčující okolností, že na těchto omylech zarputile nelpím.

Již samotným inauguračním projevem pan prezident dokázal mnoho nepředpojatých posluchačů nadchnout a slibům v něm obsaženým uvěřit. Uvěřit navzdory tomu, že plnění těchto slibů bude provázeno mediálním podezíráním a zkreslováním. Že bude provázeno dehonestováním a všemožnými manipulacemi s pravdou a skutečnostmi. Jednoduše a zkrátka, házením všemožných „klacků a klacíků“ pod nohy, snahám prezidenta o naplnění jeho slibů.

Jedno z opakovaných vyjádření prezidenta sděluje, že hodlá být aktivním presidentem.

Jednoduchou manipulativní otázku: „měl by prezident Zeman jmenovat vládu podle návrhu premiéra?„, je žádoucí jak upřesnit, tak doplnit o fakta a stručný komentář. Otázka v objektivním duchu nemůže znít, zda by měl prezident jmenovat vládu podle návrhu premiéra. To tak nějak, zdánlivě, zní jakoby bez prodlení. Takhle položená otázka vyvolává dojem, jakoby prezident měl za povinnost sehrát roli loutky, nebo cvičené opice. Přitom všem, na otázku lze odpovědět lapidárně. Nikoli měl, ale musí.

Dlužno dodat, musí, ale nikoli hned. Musí, ale teprve až po té, co naplní slib o aktivním prezidentovi. Slib související s jeho dalšími, jinými, většinou veřejnosti vítanými sliby.

Proto před tím než učiní, co musí, může si toho premiéra pozvat. Může si pozvat i toho čekatele na ministra. Může se ptát, proč je tam zrovna tenhle, proč není nějaký jiný alternativní, vhodnější kandidát. Takový prostě bývá aktivní prezident a nikoli prezident, bezduchá loutka, co chceme, to udělá, protože musí.

Konec konců, odpovědnost přímou volbou zvoleného prezidenta odhodlaného v této zodpovědnosti obstát, odpovědnost prezidenta, který hodlá být hlasem dolních deseti milionů neprivilegovaných občanů, protože ti privilegovaní svůj hlas, nebo spíše hlasy, už dávno mají, odpovědnost prezidenta, který slíbil, jak trpělivě se bude snažit přesvědčovat poslance a senátory, aby navrhovali a přijímali zákony prospěšné této zemi, prospěšné jejím občanům, značnou měrou přesahuje hranice bezduchého odkývávání návrhů premiéra, či jiných institucí. Zvláště pak, pokud mu to ústava dovoluje a umožní.

Například požadavek vznesený na výběr ministrů, požadavek na jejich odbornost příslušnou danému rezortu, jest naprosto logickým, správným, reálným požadavkem, uznávaným většinou občanů.

Vyvstává otázka kardinální.

Není to otázka, proč by snahy prezidenta neměly být odmítány a zatracovány pravicovými stranami. Není to otázka, proč výše uváděné, poměrně jasně specifikované snahy prezidenta, mají být dehonestovány vesměs pravicovými médii. (Žel, mnohdy a kupodivu i médii levicovými. Také u nich je často zřetelné ono, koho chleba jídáš, toho písně zpívej).

Otázkou kardinální a prvořadou je, proč mají být dehonestovány a mařeny snahy prezidenta i samotnou sociální demokracií. A sice stranou, v jejímž nejvlastnějším zájmu by naplnění snah prezidenta, jsoucích v souladu se zájmy voličů sociální demokracie, rozhodně být mělo!

Luděk Prokop.

Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *