Já měl za to, že politilogové jsou lidé živící se mlácením prázdné slámy, nepřinášející žádné hmatatelné hodnoty. Čím dál více ale vidím, že to jsou dovedové s nadpřirozenými schopnostmi. Sice to vypadá, jakoby jejich náplní práce bylo jenom rozeštvávat společnost, ale koukejme, co oni všechno umí. A politolog Bureš to je přímo mág a jasnovědec (víc než jasnovidec) mezi politology.

Ten ví, kdo se chce komu zalíbit i to, že snaživci o zalíbení očekávají vyšší stranickou kariéru. A protože ti snaživci již nyní stojí na nejvyšších příčkách stranické kariéry, tak nejspíš ví, o čem žádný z oné strany, zatím nemá ani tuchy. A sice, o jaké posty bude kariérní žebříček strany nadstaven, respektive navýšen.

On ví, jaká skupina politiků vnímá takový či onaký problém. On ví, co si který politik uvědomuje či neuvědomuje. Navíc též neomylně vidí do myšlení prezidenta, a tedy zná i jeho cíle. Velice dojemně pak působí starostlivost evidentně zastydlého pravicového politologa, demagoga, o sociální demokracii jako takovou. O tíhu její zodpovědnosti.

Jeho obavy z obrovského rizika, které by sociální demokracie vzala na svá bedra, v souvislosti s jeho fabulacemi typu kdyby bylo co by bylo, to až chorobně přesahuje i rámec vypjatých rodičovských starostí a obav o potomky, neřku-li rámec normálních starostí politologa, byť třeba nezdravě zamilovaného do strany (což není tento případ), o jejíž osud se tolik třese.

Žel, jasnovědci Burešovi totálně unikají základní skutečnosti, které by ani průměrnému politologovi unikat rozhodně neměly. Například, že vůle parlamentu je pouhopouze vůlí z části zkorumpované, celkem nestabilní a těsné stojedničky. Notabene se spoluúčastí poslanců nezvolené strany LIDEM.

A navíc a především, že tato vůle nestabilní těsné parlamentní většiny, jejímž prioritním cílem je prodloužit agonii setvávání u korýtek co nejdéle, je v příkrém rozporu s vůlí markantní většiny voličů a občanů všeobecně.

Dlužno dodat, že za těchto okolností jsou demagogické tlachy o zvyklostech pouhými bláboly dehonestujícími pojem „demokracie“ jako takový. A závěrem. Ve všech těch úvahách různých politologů o ústavních zvyklostech lze postrádat základní logický prvek.

A sice: zásadní změna Ústavy ve věci voleb prezidenta zároveň nevyhnutelně související předchozí zvyklosti nastavují do bodu nula. Teprve konání nově zvoleného prezidenta, podle nových příslušných ustanovení Ústavy, začínají vytvářet příslušné ústavní zvyklosti, protože ty předechozí byly zásadní změnou Ústavy automaticky vyrušeny. Nepleťme si zvyklosti s tím, co je v Ústavě psáno a dáno.

Luděk Prokop
14. 7. 2013.

Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *