Chtěl bych jen letmo projít kandidáty na budoucího prezidenta republiky. Nemíním se pouštět do dalekosáhlých rozborů, tím spíše, když o mnoha z kandidujících jsem, přestože dění kolem sleduji velmi pozorně, mnoho neslyšel. Vezmu to podle čísel.

  1. Zuzana Roithová – europoslankyně. Už jen tato funkce mi stačí k tomu, abych se kandidátkou přestal zabývat. Nikdy jsem neslyšel o ničem, co by tato dáma, byť působí vcelku sympaticky a vyrovnaně, učinila zásadního pro tuto zemi.
  2. Jan Fischer – chápu, že mnoha lidem vyhovuje předseda dočasné úřednické vlády, která byla u občanů jednou z nejpopulárnějších za poslední léta. Jenže proč byla Fischerova vláda tak oblíbená? Protože nic nezkazila. A proč? No, protože prakticky nic zásadního neudělala. Fischer sám o sobě na mne působí jako člověk bez názoru – zejména představím-li si ho vedle Václava Klause, pak tento politik doslova bledne před očima. Je to prostě člověk „bez chuti a zápachu“, na kterém mi nejvíc vadí, že vůbec netuším, co od něj mohu čekat. Dostatečným důkazem jsou pro mne naprosto prázdná a nic neříkající předvolební hesla, kterými se prezentuje.
  3. Jana Bobošíková – tuto paní si pamatuji především z doby „televizní krize“ v ČT, kdy afektovaně a hystericky rozdávala výpovědi stávkujícím zaměstnancům. To byl první moment, kdy jsem si o ní udělal obrázek. Následně kandidovala snad na všechny myslitelné funkce pod skoro všemi myslitelnými vlajkami (2004 – poslankyně v Evropském parlamentu, 2008 kandidatura na prezidentku za KSČM, 2010 kandidatura do Poslanecké sněmovny, do Senátu a na primátorku Prahy, 2013 na prezidentku). Věřím, že kdyby byly volby prezidenta Marsu, navlékla by na sebe zelené šaty, brčálové náušnice a se zelenou kabelkou by si šla pro podporu třeba i k Marťanům. Pardon, ale nemohu věřit člověku, který kandidoval za KSČM a o pár let později tvrdí, že chce vystupovat z Evropské unie. Bobošíková prostě vždy půjde tam, kde to smrdí nějakou funkcí, jako třeba Karolína Peake. Děkuji, nechci.
  4. Taťana Fischerová – paní, která mi připadá tak trošku mimo realitu. Spadá do skupiny, kterou nazývám „sluníčkoví lidé“. Nebo má možná dobrého dodavatele…. U mne se odepsala především neschopností argumentace v show Jana Krause, kde, kromě jiného, také ukázala, že jí vyhovuje úloha státu coby řídící jednotky, rozhodující o tom, co mají a nemají občané dělat.
  5. Přemysl Sobotka – nemůžu si pomoci, ale tento člověk je mi nesympatický už od pohledu. Chápu, že za to, jak vypadá, nikdo nemůže, nicméně v jeho případě nejde pouze o vizáž, ale o celkové vystupování. K tomu, abych měl o Sobotkovi i nějaké podložené mínění, mi stačí fakt, že dva roky studoval VUML – Večerní univerzitu marxismu-leninismu. Jistě to nedělal „čistě ze zájmu“.
  6. Miloš Zeman – důchodce z Vysočiny, jehož dosavadní politická kariéra tak trochu připomíná bumerang. Nesouhlasím prakticky se žádným jeho ekonomickým názorem, nicméně oceňuji, že je v drtivé většině případů ve svých názorech konzistentní a – to vyzní zejména ve srovnání s Fischerem – že vůbec nějaké názory má. Mám rád Zemanovy bonmoty a obecně jeho poněkud neurvalé způsoby. Říkám si, že když už mám tak špatný výběr, půjdu to hodit jemu. Ano, je to „menší zlo“, ale vybrat dobro ze stávajících devíti kandidátů nemohu a nejít volit není řešením (pouze bych tím posílil ty, kteří by volili „proti mně“). Když nic jiného, alespoň bude občas legrace.
  7. Vladimír Franz – potetovaný umělec. Nic proti, dokud jsem pana Franze neslyšel mluvit. Možná skládá dobrou hudbu (nevím, neslyšel jsem), možná maluje zajímavé obrázky (nevím, neviděl jsem), nicméně jeho vyjadřovací schopnosti jsou z mého pohledu velmi prosté, ne-li přímo primitivní. Navíc představa, že by náš prezident dělal ve světě ostudu hned po výstupu z letadla a následně poté, co by otevřel ústa… …děkuji, ne. Jako recese dobré, chápu, že pro mnohé mladé lidi by „byla hrozná prdel mít modrého prezidenta“, ale to je asi tak vše.
  8. Jiří Dienstbier mladší – neměl jsem v oblibě Jiřího Dienstbiera staršího, nemám rád ani jeho syna. Napadá mě otázka, kde by byl tento člověk, nebýt pana otce. Navíc je to politik za ČSSD, a to bych si raději uřízl ruku, než bych hodil volební lístek komukoli z této strany.
  9. Karel Schwarzenberg – sorry, přátelé, říkejte si o něm, co chcete, ale tento člověk nemá v mém vidění ani sebemenší respekt. Schwarzenberg je pro mne někdo, kdo opakovaně usíná během důležitých politických jednáních, přičemž se trapně vymlouvá, že přemýšlí se zavřenýma očima. Chybí snad jen to, aby mu během spánku sem tam ukápla slina. Obzvláště kuriózní situace by mohla nastat, kdyby ještě žil papež Jan Pavel II., který si také „uprostřed akce“ občas dopřál šlofíka. Taková státní návštěva by mohla skončit tím, že by se spolu oba pánové pěkně vyspali :-D. Schwarzenberg mi vadí i svou mluvou, připomínající buď značnou opilost (řekněme nad tři promile) nebo dřívější zásah mrtvičky. S tímto pánem bychom absolvovali novoroční projevy, spočívající v souvislém nesrozumitelném huhlání. Navíc: co si mám myslet o člověku, který je ve straně s Miroslavem Kalouskem?
Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *