aneb pokus o zveřejnění souvisejících skutečností s nadcházející volbou.

Nevím, proč Miloš Zeman a jeho volební štáb nechtějí jeden z nejsilnějších a nejméně férových útoků vůči osobě Miloše Zemana, znectít jasnými fakty, jasnými argumenty. Možná dospěli k názoru, že předkládat argumenty nemá žádný smysl. Jednak proto, že sdělovací prostředky tyto argumenty zasunou v přehršli všelijakých jiných zpráv a údajů na okraj, tak, aby pokud možno nevyvolaly žádoucí pozornost. Možná pro vědomí, že ten kdo nechce nehodící se argumenty vzít na vědomí, tak je prostě na vědomí nevezme.

Řeč se týká tolik zmiňované, předhazované a opovrhované opoziční smlouvy. Její plný název zní: „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou.

Tato smlouva vznikla nejen na základě volebního výsledku ale především na základě podivného chování a přístupu strany US (Unie Svobody). Počet mandátů ve sněmovně na základě výsledků voleb byl takový: ČSSD = 74, ODS= 63, KSČM = 24, KDU-ČSL =20, US (Unie Svobody) =19.

Miloš Zeman tehdejší předseda ČSSD, která získala 74 mandátů, po řadě bezvýchodných jednání učinil stranám KDU-ČSL a US, se kterými jednal o vzniku koalice, nevídanou a takřka neuvěřitelnou nabídku. Stranám, které získaly 39 mandátů dohromady, nabídl polovinu vládních křesel. Aby toho nebylo málo, nabídl tehdejšímu předsedovi KDU-ČSL post předsedy vlády.

Soudný člověk by mohl považovat takovou nabídku v dané situaci za překročení mezí vstřícnosti. Lze to brát i tak, že takovou nabídkou bylo pro vytvoření stabilního politického prostředí v České republice učiněno maximum z možného. A protože byla více než velkorysá nabídka odmítnuta, bylo možné buď smířit se s víceméně chaotickým pokračováním nestability, nebo pokusit se nalézt jiné řešení vedoucí k vytvoření stabilního protředí.

Někdejší počin Miloše Zemana znamenal potlačení osobních ambicí. Nabídka postu předsedy vlády předsedovi strany, která získala v porovnání se 74 mandáty pouhých 20 mandátů, znamenala počin směřující ve prospěch zlepšení tehdejší celkové politické situace ve státě. Podobně by mohla vyhodnotit sociálně demokratická strana i jeho někdejší odstoupení z místa předsedy ČSSD s prošlapáním cestičky Vladimíru Špidlovi. Vzdor tomu, že to byl krok chybný.

Dnes, s odstupem času je tomu tak.

Není vinou Miloše Zemana, že počinání na vlastní úkor vedoucí ve prospěch celku, nabídka poloviny vládních křesel s postem předsedy vlády, byla razantně odmítnuta. A není vinou Miloše Zemana, že jeho výše uvedené počinání vedené na vlastní úkor a vedoucí ve prospěch celku, na místo výsostného uznání, sklízí nevděk. Především zásluhou sdělovacích prostředků, mnohdy nekriticky fandících jeho odpůrcům, je hodnocení tehdejšího počinu obráceno doslova na ruby a krajně nekorektně zneužíváno v osočování a v neprospěch Miloše Zemana.

V neprospěch téhož Miloše Zemana, který byl vždy proti školnému na veřejných vysokých školách, proti církevním restitucím a proti amnestiím. Zamysleme se nad danými skutečnostmi a zamysleme se i nad tím, proč tomu tak je.

Luděk Prokop
22. 1. 2013

Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *