Slova jakési hymny znát netřeba.

Teď už to není o Karlu Schwarzenbergovi, ani o Miloši Zemanovi. Není to o tom, kdo bude lepším prezidentem.

Je to o Kalouskovi a jeho vládní koalici. Pravda, zaštítěné předsedou vlády. Nicméně je to o celé současné vládě. Je to o tom, jak mnoho nám tato vláda škodí a co všechno již spáchala vedle církevních restitucí, vedle amnestie milosrdné ke korupčníkům a podvodníkům. Je to i o tom co všechno si ještě bude smět vláda dovolit, co všechno ještě může spáchat.

Zatím to vypadá tak, že si směla dovolit téměř úplně všechno. Cokoli se jí zlíbilo.

K tomu aby to mohlo pokračovat i za přispění jejího prezidenta, stačí poměrně málo. Stačí na to všehoschopní náhončí. Reklamními manažery s ansáblem ze sdělovacích prostředků počínajíc, umělci a předáky kulturní fronty (plus nějaká ta sportovní či jiná hvězda navíc) končíc. Bez ohledu k nesporným, do nedávna neuvěřitelným a neznámým zvláštnostem jejich povah, dokáží vykonat žádané. Dokáží z nás vytvořit početné a potřebně tupé stádo. Stádo, které bučí, a někdy dokonce se i plaší, když se mu něco nezamlouvá. Stádo, které když to vlastníci stáda požadují a mají k tomu potřebně kvalifikované náhončí, přestane bučet, zklidní, přestane se plašit. Následně jde tam, kam jej z různých důvodů oddaní a loajální náhončí vlastníků stáda, kam jej zavedou.

V daném případě, tj. v případě prezidentských voleb, bylo nejprve nezbytné vytvořit žádoucí simulakrum. (Nechť mi Jan Čulík promine použití pojmu mnou poznaného teprve díky němu. Zdá se mi být tím nejméně urážlivým z těch, které bych směl použít). Jinak a srozumitelněji řečeno, nejprve bylo nezbytné vytvořit šaramantní, ušlechtilou, prostě skvělou, ve skutečnosti neexistující osobnost. Následně bylo nutné dovedně, za pomoci plebsem obdivovaných populárních celebrit, ochotných se k tomu propůjčit, nacpat skvělost iluzorní osobnosti v reálném světě v zastoupení Schwarzenbergem Karlem, do vědomí stáda.

Mnohé nasvědčuje, že dílo se daří. V poklidu snášíme popichování formou prohlášení: „odstraníme temná zákoutí a tajemství korupce“ vládní kolegyně Karla Schwarzenberga, Karolíny Peak. Po tom všem, co vláda, za účasti, s pochopením a souhlasem Karla Schwarzenberga, co nám již předvedla, jeví se takové prohlášení jako obzvláště kuriózní. Nejde pouze o záležitosti korupce, včetně korupce amnestované. V poklidu jsme toho od vládní koalice, jejíž je Karel Schwarzenberg nepopiratelnou součástí, už snesli více než je zdrávo. Dokonce více, než by bylo pro (o něco málo) více sebevědomý národ únosné.

Bliží se finále volby prezidenta a dílo, možná loutkáře Kalouska, možná jiných osob o kterých nemáme ani ponětí, stojí před jeho dokončením. Do finále se dostal kdysi zrazený Miloš Zeman, což se dalo předpokládat, mimo jiné i dle průzkumů preferencí. Stejně jako to, že odebere žádoucí počet hlasů kandidátovi ČSSD. Preferenční výsledky Jana Fischera po žádoucí dobu odváděly nežádoucí pozornost od Karla Schwarzenberga a zároveň daly potřebný čas k vytvoření žádoucího podvrhu reality. V konečné fázi před volbami pak nastává finiš. Vedle zdůraznění komunistické minulosti Jana Fischera je zdůrazňován umněle vytvořený obraz ušlechtilého knížete. Dokonale propracované je jakési zdánlivé odtržení Karla Schwarzenberga od počínání vlády. Od tragikomického, úděsného počínání s jeho účastí. Na anabázi končící šlechtickým auditem ohledně Čunkovy aféry bylo zapomenuto. Výsledek, naprosto ojediněle až zázračně popírající veškeré předvolební průzkumy, již známe.

Bravo. Vskutku mistrné dílo se povedlo. Zbývalo než poshánět k čemukoli ochotné reprezentanty, celebrity kulturní fronty. A nějaké ty slavné sportovní celebrity a podobně. Již půjde jen o to, zda splašením hrozící stádo půjde tam, kam loutkáři chtějí a kam jejich náhončí jej povedou. K prezidentskému cíli, k němuž je vedeno takřka mistrně, dalo by se říci. I když, při ovládání sdělovacích prostředků a prodejnosti či tuposti několika populárních celebrit, to nemusí být zase až tolik složité. Mirek Kalousek bude již nepochybně jako ostříž, aby nedopustil nějaký další pokus o předvádění zpěvu naší hymny, neřku-li neznalosti jejích slov.

Občanům, kteří nebudou chtít zařadit se do výše zmiňovaného stáda, nezbývá volba. Neúčastí ve druhém kole prezidentských voleb se zařadí jen na okraj stáda. To by mohlo být pro vládu a jejího ministra zahraničí velice přijatelné. Nám ostatním, kteří nehodláme hrát si na poslušné stádo nebo loutky (stádo nebo loutky, je to prašť jako uhoď), nám nezbývá jiná alternativa, než dát hlas Miloši Zemanovi. Žel, je to tak. Jiný reálně účinný protest proti tomu, co vše již vládní koalice napáchala, v dané chvíli není k dispozici.

Luděk Prokop
16. 1. 2013

Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *