USA se vzdaly idey svobody a osobní zodpovědnosti*Nesmyslné povinné zdravotní pojištění*Podstata korupce se v systému.

Hned na začátek důležité sdělení: dnes – ve státní svátek, jak vidíte, Týdnoviny vyšly. Nicméně další dva týdny budu odpočívat, takže to, zda vyjdou Týdnoviny 13. a 20. července, závisí na mnoha faktorech – především na chuti psát, ale například též na dostupnosti Internetu. Takže pokud v uvedených dnech Týdnoviny nevyjdou, nelekejte se – nezrušil jsem je, pouze jsem je nechtěl nebo nemohl napsat.


Zdravotní reforma protiústavní není. Je to něco jako daň, rozhodl americký nejvyšší soud

Nemíním komentovat politiku prezidenta Obamy, ani systém amerického zdravotnictví. Mnohé informace mám totiž jen z doslechu, zprostředkovaně, a leckdy, jako například z filmu Sicko, ne vždy objektivně podané.

Z komentářů k reformě zdravotnictví v USA mě ale zaujal jeden, publikovaný v reportáži ČT – totiž že systém povinného zdravotního pojištění byl zaveden proto, že v případě nedostatku financí bylo zdravotní pojištění první, co lidé „ořezali“, nebo dokonce zrušili. Následně, když přišly zdravotní potíže, se tito jedinci divili, že nedostali lékařskou péči.

Na tom systému, alespoň v té verzi, v jaké je nám prezentován, se mi líbila jedna věc: dobrovolnost. Chcete zdravotní péči v té či takové kvalitě? Ano, prosím, tak si plaťte tento či onen pojistný plán. Nechcete? Nemusíte. U nás platíme daným procentem z příjmů, plus s námi platí ještě zaměstnavatel (z peněz, které by jinak mohl dát nám), ale nikde nemáme garantováno, natož písemně, nač máme nárok, a na co už ne. To, co za své pojištění, nebo přesněji zdravotní daň, dostaneme, se mění takřka ze dne na den. Jednou ministr zdravotnictví rozhodne, že kvalitní kloubní protézy budou jen za hotové, a jako pojištěnci či poplatníci nemáme možnost se k tomu vyslovit. Nemluvě o tom, že nemáme možnost ani z tohoto systému vystoupit, když nejsme spokojeni s tím, co za naše služby nabízí. Stejně tak nemáme možnost přestat platit pojištění v případě, že by to naše finanční situace vyžadovala – i s tím rizikem, že bychom se vzdali případné péče.

Myslím, že povinné zdravotní pojištění, ač ho prezident Obama možná myslel dobře, je ve skutečnosti krokem zpět – a to především krokem od svobody a zodpovědnosti, kterou se Spojené státy tak rády chlubí, směrem k nesvobodě a nezodpovědnosti našeho typu.


Pojišťovny přestávají platit další léky. Přípravky na alergii či kašel hradí pacient

Na uvedenou zprávu o povinném pojištění v USA perfektně navazuje informace z našich luhů a hájů, podle které „Zdravotní pojišťovny přestávají platit zhruba 150 přípravků, které dosud byly ve volném prodeji i na recept.“ Nechme teď stranou, že jde údajně jen o malá balení, a že chronických pacientů se tedy změny patrně nedotknou. Uvedený postup, kdy pojišťovny jednostranně a ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví mění podmínky a pravidla hry, je bohužel následkem absence volného trhu.

Pokud bychom popustili uzdu fantazii a představili si fungování zdravotních pojišťoven na komerční bázi, dost možná bychom se divili, co bychom za své peníze dostali, a kolik věcí by pojišťovny ochotně proplácely jen proto, aby klient nepřeběhl ke konkurenci, nebo neodešel.

Jenže za stávajícího stavu není důvod klienty jakkoli motivovat, přesvědčovat, nebo vůbec držet – přeběhnutí jinam nemá smysl, protože u všech zdravotních pojišťoven jsou podmínky prakticky stejné. A zcela odejít ze systému není možné – dokonce na to máme zákon, kdyby náhodou někoho napadlo, že se o sebe, své zdraví a případnou lékařskou péči postará sám.


Podstatou korupce je systém vládního přerozdělování

Miloslav Machač, člen Republikového výboru Svobodných, sice nepřichází s nijak zásadním objevem, přesto si myslím, že si jeho zamyšlení zaslouží pozornost. Autor v kostce poukazuje na skutečnost, že za problémy s korupcí nemůže jeden člověk, nebo více lidí, jak je s oblibou médii prezentováno, ale obecně systém přerozdělování peněz vládními, krajskými, městskými a obecními úředníky. To, že chytili Davida Ratha s krabicí od vína plnou peněz, ani náhodou neznamená, že korupce ve Středočeském kraji skončila. Dokud bude nějaký člověk rozhodovat o penězích druhých, vždy se bude na prvním místě řídit tím, jaký z toho bude mít prospěch on sám. O tom, zda nakonec skutečně dojde až ke korupčnímu jednání, v konečném důsledku rozhoduje pouze cena, za kterou bude ochoten podstoupit možná rizika a překonat strach.

„… médiím a politikům celkem úspěšně daří, odvádět pozornost od vlastní podstaty korupce, což současně znamená, že média aktivně omezují tlak veřejného mínění na odstranění podstaty korupce, tedy korupci vlastně před veřejností chrání.“ píše Machač. „Pokud tomu někdo nevěří, měl by se vžit do situace úředníka, který rozhoduje, zda dodavatelem vládní zakázky či zakázky obce či kraje bude Petr nebo Pavel a nebude mít k dispozici naprosto žádná kritéria efektivnosti zakázky. Na základě čeho se rozhodne, která z deseti nabídek je výhodnější, efektivnější? Na základě čeho se rozhodne, zda je vůbec zakázka potřebná, zda je potřebnější než zakázka jiná? Logicky tedy nastupuje něco, čemu se v soukromém sektoru říká provize, co je však v soukromém sektoru zcela normální, co je výsledkem zcela dobrovolného obchodu, který nikoho nepoškozuje, co je součástí zisku firmy, která obchod zprostředkuje. V netržním prostředí se tomu říká korupce.“

Categories: Týdnoviny

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *