Dovoluji si reagovat na příspěvek Jana Ponerta. Nikoli proto, že s ním nesouhlasím. Naopak, souhlasím s ním plně.

A to i vzdor tomu, že jsem obeznámen s jistou dávkou těžkopádnosti centrály ČMKOS, jako takové. Těžkopádnost plynoucí z její velikosti a početnosti jednotlivých svazů, je umocňována především nadměrným lpěním na vyhraněné samostatnosti těchto svazů. Z toho pak pramení i problém. Problém bezprostřední, okamžité akceschopnosti celé centrály. Domnívám se, že ČMKOS doposud nemá vytvořen scénář pro déletrvající, vyhraněné krizové období. Míním například takové období, jaké panuje v době současné. Období, kdy vláda hodlá vládnout za jakoukoli cenu, přestože je v permanentní krizi. Přestože další trvání jejího vládnutí, provázené jednou lží za druhou, povede ke škodě této republiky, ke škodě jejích občanů. Přestože její vládnutí je již dnes fiaskem nebývalých rozměrů. A přestože další trvání tohoto vládnutí hrozí vypuknutím nezvladatelného chaosu. Chaosu provázeného sociálními bouřemi včetně možnosti ztrát na životech a majetku. Dokud se tohle nestane doopravdy, tak budou členové vlády a poslanci podporující tuto vládu, předstírat hluchotu a slepotu. Jako kolovrátek budou mlít o zodpovědnosti, o povinnosti k voličům, o svěřeném mandátu. Budou patlat a matlat slova, jejichž obsah bude přesným opakem skutečnosti, jejichž obsah bude realitou obrácenou na ruby.

Krizový scénář odborové centrály, pravidla o postoupení potřebných rozhodovacích pravomocí ze svazů na centrálu, dejme tomu na ustanovený krizový štáb, pravděpodobně neexistují. Neboť kdy jindy by měly být uvedeny v platnost než nyní, kdy po skvělé demonstraci u nás nevídaných rozměrů, vláda i poslanci oddaní svým postům se chovají a jednají, jakoby se nic moc nestalo, jakoby tato demonstrace byla jakousi marginální, běžnou záležitostí.

Plně chápu reakci Jana Ponerta a jeho netrpělivost. Žel, nezbývá mu než smířit se s tím, že těžkopádnost v rozhodování včetně akceschopnosti institucí jakou představuje odborová centrála, je danou věcí, plynoucí z řady více či méně pádných důvodů. Pravdou je, že kroky následující po demonstraci, měly již být připraveny. Stejně jako jejich realizace bez časových prodlev. Něco se ale dít bude. Jen s určitou, menší či větší časovou prodlevou. Omluvou pro tuto časovou prodlevu budiž skutečnost, že ani čelní odboroví předáci a asi ani sám předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil, neočekávali účast a průběh demonstrace v tak vysoké míře a kvalitě, v jaké se uskutečnily. A pokud nevzali v potaz chování vlády a jejích nohsledů do doby konání demonstrace, pak nemuseli předvídat ani takovou nezměrnou dávku drzosti, ignorace, bezostyšnosti, bezodlednosti a sobectví, s jakou vláda požádá o důvěru a s jakou ji tato důvěra bude odhlasována.

Nicméně. Nic se neděje, ale bude se dít. Na to můžete, vážený pane Ponerte, vzít jed. Rád bych Vás tímto příspěvkem povzbudil, stejně jako mne povzbudil příspěvek Váš.

Luděk Prokop.

Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *