Zaujal mě článek Jiřího Bati v BL, pod názvem „Co hlava (a nejen moje) nebere!„. Dedukce Jiřího Bati položené v článku vedle faktů, nepostrádají logiku věci. Jiří Baťa mimo jiné píše:

„V úvodu však byla řeč o lidech, tedy o jednotlivcích, kteří díky svým shodným zájmům vytvořili tzv. kolektiv, novodobě skupinu, respektive stranu. Zde se nachází onen kámen nepochopitelnosti, nelogičnosti, co hlava nebere. Totiž, že jak již výše zmíněno, lidé, aby se dali dohromady z titulu společných zájmů nebo cílů, se musí nosné myšlence (ideji) seskupených lidí věci oddat a být jí věrní.“

Jiří Baťa asi vychází z předpokladu, že lidé, kteří se dali dohromady z titulu společných zájmů nebo cílů, nejsou nosné myšlence – ideji, plně oddáni a věrní. Dle mého mínění v tomto punktu šlape Jiří Baťa trošku vedle. Mohu se mýlit, nicméně jsem přesvědčen o opaku. A sice, že lidé, kteří se dali díky svým shodným zájmům dohromady a vytvořili stranu, jsou plně oddáni nosné myšlence a jsou této myšlence i věrní. Společné zájmy, společnou ideu, pak v souladu s logikou věci postavili nad volební rétoriku o dinosaurech a protikorupčním nesmiřitelném boji. Aniž by zradili vlastní ideje a společné zájmy, sladili je s totožnými zájmy a idejemi předvolebně osočovaných dinosauřích kolegů z ODS a TOP 09 a společně ustanovili nynější vládní koalici.

Nepleťme si společné zájmy a ideje s tím, co je za společné zájmy a ideje vydáváno a vykládáno před veřejností. Neberme do úvahy předvolební sliby, v reálu jsoucí v úrovni obyčejných, v omyl uvádějících reklamních tlachů. Nikoli podle slov ale podle činů suďme. Za jejich konáním, za činy hledejme společnou nosnou myšlenku, ideu, nynější vládní koalice.

Proti nepřebernému množství slov o společném a nesmiřitelném boji proti korupci, stojí nicnedělání, co se předkládání patřičných protikorupčních zákonů týče. Ignorování kauzy ProMoPro, dokud a pokud situace dovolí. Vyhození pana Michálka z pracovního místa (tohle já pořád ne a ne skousnout), s následným ustavením profláknutého Drobila do čelné funkce v ODS (to zas skousnout umím, je to zřetelná vizitka ODS). Tolik jen něco málo namátkou.

Proti rozhodným velkohubým slovům o vládě rozpočtové zodpovědnosti, stojí rostoucí zadlužení státu, výrazně předražené státní zakázky, škrty na příjmové straně rozpočtu, osmdesátitisícový platový strop u odvodů na zdravotní a sociální pojištění, vypaření úvah o zavedení daňové progrese do ztracena.

Dostáváme se k pilíři nosné myšlenky, k pilíři idey. K reformě. K něčemu, co není nikým ze skupiny, nikým z kolektivu vládní koalice, jakkoli, byť pouhou vteřinu, sebeméně zpochybňováno. O co jde? No o ideu, o peníze. O peníze, které lze v rámci připravované reformní legislativy, pod slovutným pojmem slova reforma, legálně „přemístit“, respektive rozkrást. O peníze, o které by opět beztrestně bylo možné okrást stát. O peníze, o které by bylo možné dík reformě odrbat nezainteresované občany.

Nehledejme kámen nepochopitelnosti, nelogičnosti, co hlava nebere. Neexistuje. Smiřme se s tím, že nějaké pouto, program a cíl spojující lidi ve VV, že to vše bylo přeneseno do širšího rámce, než je strana VV. Do koalice. Vládní koalice. A zde společná idea a společný cíl nezanikají.

Zde jde nikoli o ideje či cíl, ty zůstávají neměnné. Zde jde o podíl. O podíl na stávající moci, potažmo, především a zejména – o podíl na „výdobytcích“ po dosažení cíle.

Je a bude to pořádná rubačka. Jde ale o rubačku, která je v souladu s idejemi. Dlužno dodat s idejemi skutečnými, nikoli s idejemi stavěnými na odiv veřejnosti. Nyní jde o to, aby podružná rubačka neohrozila společné zájmy, ideje a cíl. A protože ty jsou nade vše ostatní, můžeme očekávat zklidnění situace, usmíření kmotrů, olízání ran. Je zapotřebí klidu na práci, klidu k budování čehosi.

A my ovčané? Můžeme si zabečet a seřadit se do stáda jdoucího na stříhání vlny.

Luděk Prokop, 13. 4. 2011

Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *