Luděk Prokop ve svém pondělním komentáři Profesor Klaus pro přímou volbu prezidenta vyjádřil názor, že příštím prezidentem dle jeho představ by mohl být Karel Gott. Já osobně bych byl zásadně proti.

Proč? V řadě první: Karel Gott patřil mezi prominenty někdejšího komunistického režimu. Není nutné hledat nějaké podrobnější důkazy – stačí se podívat na to, jaké možnosti vystupování v televizi, v zahraničí, nebo obecně na veřejnosti měli za socialismu třeba Marta Kubišová, Jaroslav Hutka, Karel Kryl a porovnat to s Karlem Gottem. Neumím si představit, že by nejvyšší státnickou funkci zastával člověk, který „se za komunistů měl tak dobře.“

Navíc s umělci v politice nemáme dobré zkušenosti – stačí se ohlédnout pár měsíců nazad, kdy byl ministrem pro oblast lidských práv a národnostních menšin a později vládním zmocněncem pro lidská práva zpěvák a hudebník Michael Kocáb. Výsledky jeho práce lze označit jakkoli, jen ne jako přesvědčivé. V podstatě jediné, čím se Kocáb vyznamenal, byla snaha udržet se u koryta za každou cenu a poměr s čokoládovou tiskovou mluvčí Lejlou Abbasovou. I když, kdo ví, možná jeho zahýbání manželce mělo být jen ukázkou, že pan ministr myslí svá slova o podpoře menšin vážně.

Mohli bychom pokračovat dál – například Vítězslavem Jandákem, nyní poslancem za ČSSD, za režimu často obsazovaným hercem a dokonalým představitelem „vyžraného soudruha.“ Zuřivý a spravedlivý reportér pořadu Na vlastní oči Radek John zatím také nenaplnil očekávání voličů, kteří především kvůli němu volili Věci veřejné a doufali, že stejně, jako poukazoval na nepravosti na obrazovkách, si na ně došlápne i v Parlamentu. Jenže skutek jaksi utekl a kromě zmatených formulací a srážky jeho limuzíny s tramvají John zatím nic nepředvedl.

Jistě není marné připomenout pořekadlo „Ševče, drž se svého kopyta!“ Karel Gott, dokud má své publikum, nechť ráčí zpívat, co mu jeho zlaté hrdlo stačí. Stejně tak i Michael Kocáb a další. Prezidentem republiky by měl být především člověk, pro kterého je důležitá národní identita a suverenita naší země. V době stále výraznějšího diktátu ze západu je nutné, abychom v čele měli někoho, kdo se nesehne a poníženě neshrbí, jako například Alexander Vondra a řada dalších eurohujerů z modrého i oranžového tábora. Hlavním předpokladem pro výkon úřadu prezidenta by nemělo být jen slušné a distingované vystupování, které Karel Gott nesporně zvládá na jedničku, ale především zájem o Českou republiku, její postavení a ochota postavit se na její obranu. V těchto směrech se přitom Gott nikdy neprojevil, takže můžeme jen hádat, zda by byl dobrým prezidentem.

Dosavadní prezident Klaus si v tomto směru vede zatím docela obstojně a jako občan, kterému není jedno, kam nás naši „ponížení služebníčci“ zavedou, jsem s jeho prací z větší části spokojen. Kdybych si mohl vybrat z celého světa svého prezidenta, zvolil bych si prezidentku – současnou slovenskou premiérku Ivetu Radičovou. Důvody jsou jasné: je to politička srdnatě hájící zájmy a práva své malé země, která se nebojí zdvižených obočí, výhrůžných ukazováčků, ani pohoršených výrazů soudruhů z Bruselu. Jedná v zájmu státu, který zastupuje a – na rozdíl od většiny našich politiků – neleze po čtyřech, když Merkelová se Sarkozym udělají „bu bu bu.“

V případě Karla Gotta doufám v jednu věc: v jeho soudnost, která mu nedovolí kandidovat na prezidenta republiky v případě, že se dočkáme přímé volby hlavy státu. Jinak se můžeme „těšit,“ že na Hradě usedne člověk, jehož jedinou kvalifikací je voliéra se Zlatými slavíky.

Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *