Zápisky, postřehy, zážitky a pocity z cesty Pavla Horny po Číně.

Cesta do Číny se začala plánovat 3 roky dopředu při dovolené na Bajkale. Byl návrh a hlavně chuť realizace. Vedoucí akce, pan Surý, začal tedy plánovat, zjíšťovat informace, kontakty, spojení, ceny, a mnoho dalšího k uskutečnění dovolené. Vzhledem ke zkušenostem cestovatelů kteří v Číně někdy byli, se dovolená přesunula na další rok. O pomoc a celkovou organizací se postarala CK ESO TRAVEL s paní Sylvií v čele zájezdu.

Po představení základní  varianty zájezdu na podzim roku 2009 se vyhodnotil skutečný zájem a dodatečné požadavky, vše se dalo dohromady a 19. 3. 2010 se mohlo vyrazit.

Čtvrtek 18. 3. 2010:

V práci už mám volno. Ještě dokončit poslední tisky (vizitky, obecné informace +o letadlech kterými poletíme – z internetu) a od 12 hodin jsem začal chystat oblečení, jídla, foto / video příslušenství a další „potřebné“ věcí. Ve 21:50 pak začalo definitivní balení do kufru, batohu a brašen. Dokončeno bylo ve 23 hodin. Do 1 hodiny ranní jsem pak ještě pokoušel štěstí v Tipsportu – s SMS zprávou o výsledku.

Pátek 19. 3. 2010:

V 5:50 budíček. Po dobalení poslední části jídla a drobností je hmotnost kufru 16,5 kg a batohu (jen s kamerou, foťákem a jídlem na dnešek) 7 kg. Já vážím podle naší váhy 63,5 kg. Počasí na cestu přeje – jasno, jemný vánek, asi 7*C.

Přesun na nádraží trolejbusem 201 v 6:58 (naštěstí jel nízkopodlažní Solária) a do Ostravy Sp v 7:09 (nízkopodlažní jednotka 471). Cestou jsme se kontaktovali s Milanem Kubaczkou o poloze ve vlaku EC 148 Jan Perner, kterým jsme jeli do Prahy společně (on s taťkou už z Třince).

Setkání proběhlo bez problémů, Milan jede vzhledem k nedávnému úrazu na sjezdovce s podporou berlí. Za Ostravou kontaktuju naši další spolucestující – kolegyni z práce Jarku Ludwigovou. V Olomouci se taky v pohodě potkáváme a společně jedeme do Prahy na letiště.

Přes počáteční cca 10 minutové zpoždění dojíždíme do Prahy VČAS. Pro přesun na letiště jsme zvolili autobus AE ČD s odjezdem před Fantovou budovou bez přestupu přímo k Terminálu 2 na letiště Ruzyně. Cesta byla ale vzhledem ke stavu cest a pátečnímu polednímu provozu velice nepohodlná. Na letišti se pomalu setkáváme. Při podrobném seznámení jsme zjístili, že z „akce Bajkal“ se nás sešlo 14 účastníků! Poslední přebalení drobností do kufru a za 85 Kč jsme si ho většina nechali zabalit do ochranné folie. Paní průvodkyně nám předala letenky a šlo se na odbavení kufru. Po krátké prohlídce výstavy starých technologií v hale letiště jsme šli s Jarkou na osobní odbavení. Všechny kovové věci musely (pro jednodušší odbavení) pryč z těla (hodinky, pásek, mobil), z batohu foťák a kamera do přepravky taky. Vše projelo rentgenem, já prošel bezpečnostním rámem – VŠE BEZ PROBLÉMŮ. Opět vše sbalit a šlo se směr východ k letadlu. Při procházení kolem obchodů je zajímavé pozorovat ceny: Pivo 12* 145 Kč, voda 2 dcl 45 Kč, Studentská pečeť 80 Kč. Asi 15 minut před odletem začala poslední kontrola pasů a letenky, následoval krátký přesun autobusem k letadlu a nástup do něho. Moje místo bylo hned za první třídou v chodbičce. Po vytažení foto/video zařízení se mě česky mluvící spolucestující sedící u okna zeptala, jestli nechci jít tam, s radostí jsem souhlasil. Pozice před křídlem dávala pěkný výhled.

A začal můj první let. Kinedryl jsem měl připravený v batohu, ale zkusil jsem to vydržet bez něj. V oficiálním čase odletu 15:25 jsme se rozjeli a namířili na ranvej. Jedna čekací zastávka a nastal rychlý rozjezd a pohodlný vzlet. Lehké zasunutí do sedačky, a už pěkný výhled, žádné turbulence, brzké rozdávání občerstvení v podobě vody a čaje / kávy. Nad Českomoravskou vysočinou byly mraky, které vypadaly jako rozprostřená vata. Vypadalo to, že se neletí moc rychle, ale netrvalo dlouho a mraky se rozplynuly a bylo vidět velkou řeku s loďmi a domy, ke kterým jsme viditelně klesali. Už byl poznat Schänbrunn a přišlo jemné a pohodlné přistání na letišti Vídeň. Od odletu z Prahy přesně za 32 minut!!!

Po vystoupení nás paní  průvodkyně seznámila s programem, základními bezpečnostními a obecnými informacemi o Číně, kontaktem na ni a dalšími důležitými věcmi. Jelo nás celkem 32. Spolucestující z letadla byla taky účastnice našeho zájezdu. Přestávka do odletu z Vídně bylo možno strávit taky v letištních obchodech a restauracích, případně čekárně s výhledem na odletovou ranvej. V 19:45 přišlo opět odbavení pro let do Pekingu. Vše opět proběhlo bez problémů. Jeden Číňan si neodbavil velké kufry u přepážky, tak si je rychle balil do široké lepicí pásky. Dalších 6 nacpaných igelitek si s partnerkou už odnesli v rukách. Mezi odbavením a odletem byla asi hodinová pauza. Místo v letadle jsem měl opět na straně chodbičky (zadní část letadla – sedadlo 28C – za křídlem), ale kolega sedící u okna (kolega z Bajkalu) mě k němu sám pouštěl (měl jsem pocit, že mu to i víc vyhovuje). Místa na nohy a celkové pohodlí bylo větší než z Prahy. Každý měl k dispozici deku a polštářek. Před každým sedadlem byla malá TV s asi 30 programy. První část byla společná pro všechny – bezpečnostní informace, informace o následném letu, pak už záběry dopředu na ranvej s možností sledování odletu. Vše probíhalo opět v pohodě a odlet byl včas. Tentokrát razantnější zaražení do sedadla. Stoupání probíhalo přes Bratislavu, kde byl pěkně vidět most SNP a bratislavský hrad. Na TV byl k dispozici nonstop kanál s aktuálními daty o letu (mapa, výška, venkovní teplota, rychlost, čas v Pekingu, zbývajícím časem letu). Po vystoupání byl krásně vidět za oknem měsíc a na zemi pouliční světla a dostali jsme teplou večeři – výběr ze 2 druhů (rýže+masová směs+obloha / těstoviny v sýrové omáčce s brokolicí JÁ) + čokoládová pěna + teplé pečivo (3 druhy) + voda + džus / pivo / voda. Let se ustálil na letové hladině 10057 metrů, rychlosti okolo 900 km a venkovní teplotě mínus 57*C. Po čase jsme (aspoň na chvíli – za venkovní tmy) usnuli. Já asi na 3 hodiny. Letěli jsme proti času, tak svítání bylo dřív než za klasické noci.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *