6.30 řev jak na stadiónu z repráků na stropě. „Dobré ráno čínský
lidé, vítá vás další krásný den na budovaní komunismu. Dnes
je třeba splnit plán aspoň na 120%, abychom nenasytným kapitalistům
zase utřeli prdel. Hip-hip HURÁÁ!!“ a v tomto duchu to čínský
řve 30 minut. Na chvílí se probouzím, národ ve vagónu též už
z toho vzhůru. Hňupi, příjezd je za 5 hodin, proč nedržíte huby.
Sousedi vedle mají 2 malé dětí a haranti se kopou a perou, jejích
matky na ně řvou a mlátí je po rukách, ti řvou ještě víc a
pak se rvou ještě víc, protože za výprask od matky viní jeden
druhého. Ti pod náma žerou vařené vajca, šlupku hazej na zem a
řvou u toho. Místo chlapíka na polici pod kolegyni chrápe jakasi
babka. Aha, a já v noci si myslel, že ten chlapík je pěkné prase,
bo prděl jak doga celou noc. Fakt, baba snad žere v mekáči a zajídá
to fazolema. Být za to placená, může si otevřít vlastní metanovou
stanici. Přijde průvodčí a seřve ji jak psa. Ta na něj též řve
jak na tržišti. Po chvílí se zvedá a vypadne. Super. No, jako divadlo
mi to stačilo, ulehám spát dal. Mě fakt vzbudí maloco, stači že
vypnuli to rádio. Lidské divadlo mi nevadí. Probouzím se 20 minut
před Chengdu, až na to, že máme hodinu zpoždění, takže hodinu
chrupkám Snacky Snacks, sezamová příchuť, z CZ Lidlu, které jsem
vzal jako nouzovku, kdybych to jejích jídlo fakt už nemohl. Ale jídlo
mi chutná, tak si aspoň odlehčím bágl. Něco po 12. hod zastavujem,
vylezame. No, hoďka zpoždění, na ČD pohoda. Jdeme s davem, ale tady
v Chengdu je dav nějaký zmatený, ještě před východem z nádraží
se rozptýluje a hledat náš bus  č. 57 jsme nucení sami. No,
dle popisu cesty k hostelu z jejích webu je to 100m od nádraží, po
levé straně. Jdem tak 50m před nádraží, pohled vpravo, vidíme
vlevo podél cesty autobusové nádraží. Je to cca 150m, a je to po
levé straně, to bude ono. Jdeme tam. Busy 2,52,54,60 a pár dalších,
57 nikde. Zkoušíme metodu LP+propiska. Ukazujem znak pro autobus a
píšem č. 57. Jeden mává, druhá mává. To mávání je že nevíte,
nebo nechcete říct? Nebo chcete bakšiš za info? Čert s váma, jdeme
zpátky na nádraží a o ulici níž, kde je čilý ruch a jezdí spousta
busu. 57-čka! Stůj svině, kde máš zastávku? Ale bus nám mizí
z dohledu. Tak jdeme jeho směrem, a hle, zastávka busu, ale bez čísel,
které busy tu stojí. Tak opakujem proceduru se znaky. 3 borci z toho
na větvi, ale zase, nevíme přesně z čeho, ale vypadají jako když
dráždíte psa kostí a něco na něj říkáte a on je připraven
udělat cokoli, aby dostal kost, ale neví, jak udělat to, co po něm
chcete. Nakonec nás  posílají na jiný autobus, č. 16, že
taky jede k Wuhou Temple, ale stojí někde vedle (to sme pochopili z
ukazování rukama nohama plus mapka). V buse ukazujem ve znacích Wuhou
Temple, řidič pohled na nás jak na mentálně retardované a mává
rukama. Tohle gesto u řidiče už známe a znamená „ne, tam nejedu,
jsem jiný autobus“. Zmateně vystupujem. Přistoupí nějaká paní
a zdá nechceme pomoct. Jasně že chceme, nemáte ještě tak 3 týdny
čas? Ale ptáme se na ten Wuhou Temple a ona prý máme najít bus
57. My jí hrdě ukazujem, že ho hledáme už přes půlhodiny a že
nevíme, kde je zastávka, a ona že je přes cestu, 100m od nás. Se
z toho picnem. Který kretén z hostelu psal „directions“. Za určité
konstelace hvězd a při pozměněných parametrech univerza by „150m
před nádraží, přejít cestu a cca 200m doprava“ dalo srovnat
s jejích „100m od nádraží, po levé straně“. No, 10 minut čekání
na bus a už jedem. Vystupujem suverénně na zastávce „Wuhou @#^@$
něco“, ale Wuhou rozumět bylo. Hledáme hostel, 50m od templu. Lidi,
taxi, klaxony, policajt uprostřed cesty, asi jako doplněk k semaforu
hvízdá o106. Přejdem, hledáme, nic. Samá sámoška. Á, „Tourist
information guide“. Zajímává kombinace slov, ale budiž. Hlavně
že ví, kde je Chengdu Dreams Youth Travel Hostel (zase google translator??).
On je totiž zašitý ve dvorku a od templu není vidět. 100m po hlavní,
směrem na jih (silnice je malá, jen 5 pruhů, 2 v každém směru a
1 pro cyklisty). A že jo, mají nadpis nad vchodem do jakoby dvoru
mezi baráky. Jeden je náš hostel, druhý asi byty, dole obchod s baťohama
a outdoorem.

     BlEaCh

     V Sechuanu
v kazdem autobuse co druhou zastavku z repraku hlas po nazvu zastavky
rika “please dont carry any explosives, combustibles or venomous materials”,
volne prelozeno “prosim nevozte vybusniny, horlaviny nebo
jedovate materialy”. Nejzabavnejsi jsou
“venomous”, protoze “venom” je jed zmiji, varanu, ctyrhranek
apod. zivocichu, skoro vzdy to jsou smrtelne jedy, zatimco
“poisonous” jsou jedy vytvorene umele, nebo toxicke latky. V podstate
rikaji, ze nemate s sebou vozit kobry. A neustale to opakuji.

     Autobusy
se deli na nekolik skupin: jizdne 1Y jsou busy bez klimatizace, male,
hlucne, a od ridice neustale se rve to co jsem psal drive, jakesi
“xian xie” jak zasekly gramofon, a navic nejsou vubec slyset nazvy
zastavek, ktere jsou jen v CN. V lepsim pripade maji ventilaci nebo
otevrene okna. V horsim vypapadaji, ze jizdu neprezijete.

     Busy
za 2Y jsou prostornejsi, maji klimu, zadny gramofon a z repraku
to hlasi nazvy zastavek i v anglictine, hlavne varovani o vozeni kobr.

     Busy
spojujici vetsi mesto s vesnicema okolo, maji sazby zrejme dle pasem,
kam jedete, tzn od 2 do 20 Y.

     Mezimestske
busy maji sazby a kilometry, podobne jako CD, anebo cinska zeleznice.
Ale zeleznice je IMO vyhodnejsi a rychlejsi, mezimestsky bus je vhodny
do oblasti, kam proste zeleznice nevede.

     Soukrome
minibusy si sazbu urcuji sami. Motaji se na turisticky atraktivnich
trasach jako doplnek k statni doprave, kdy maji ok ceny. Pokud statni
doprava tam nejezdi, uctuji strasne palky, protoze nemaji konkurenci.

     V
hostelu na recepci sedi fajne slecny. Na to, ze je skoro jedna, vypadaji
nejak ospale, asi unava. Nejiste koukam, ze samy mlady cinan ve vestibulu.
Kde jsou turisti? Mezitim po nas jedna chce pasy, aby vypsala papiry.
No, kolegyne uz samorejme na WC a zrejme tam chvili pobude, tam recepcni
davam svuj pas a rikam, ze jsme to meli objednane vcera pres telefon.
Ona ze jake cislo pokoje? Ji rikam, ze cislo nevim, ale ze mel stat
70Y. Ona ze jake cislo pokoje jsem rezervoval? Tak ji rikam, ze netusim,
ze jsem to delal pres telefon (a ze borec na druhem konci at sebevic
se snazil o Liverpoolsky prizvuk, anglicky umel jak Cinan, co do Liverpoolu
vcera prijel). Dochazi mi, ze tim cislem asi mysli TYP pokoje. Tady
se clovek teda nauci improvizovat. Tak ji rikam,  ze dvojmistny,
se sdilenou sprchou. Ona ze ok a ani ji nedojde, ze mam uz minimalne
Ph.D z improvizace z jejich cinglish. Dava mi cislo pokoje a ze zda
chceme klimu. Ja ze jasne, ona ze to je 20Y na den. Ja ze maji na netu
napsano, ze “vsechny pokoje jsou s klimou”. No, aha. Ony ty klimu
maji, ale za priplatek. To je jak s reklamnim sloganem “Totalni vyprodej.
30-70% sleva”, ale ze to predtim bylo s 1000% marzi, na to se zapomina.
Tohleto mi probehne v hlave, davam to do kombinace s jejim cinglish
a rikam ok, ok, ze si to priplatime. Kolegyne mezitim se vraci z WC,
stastna jak blecha, dodelavame papirovani a recepcni nam jde ukazat
pokoj.

     Pri registraci
na hotelu a hostelu po turistech pokazde chteji pas, odkud si berou
vechny udaje, udelaji si fotokopii a vam do pasu strci papirek potvrzujici,
ze jste ubytovani v hotelu XY. Dela se to proto, ze oficialne nesmite
nemit zaregistrovane bydliste dele nez 3 dny. Mozna, ze hotel musi hlasit
kazdeho turistu, ktery u nich prenocuje. Pas vam po zapsani vrati. Teoreticky
potrebujete pas i s tim potvrzenim o ubytovani pro pripad, ze vas zastavi
policie. Prakticky policie je totalne vystrasena z moznosti nebo povinnosti
mluvit s turistem, bo anglicky umi tak akorat “helo” a nedejboze
turista si na nej bude ztezovat. Takze dokud vylozene nedelate bordel,
nehrozi, ze vas policie bude zastavovat.

     Pokoj
fakt ve stylu hippi, etno, ambiente, neo ood kazdeho neco. Na strese
5-pettroveho baraku jsou udelane male domky, kde je vyvysena plosina
cca 60cm a na nic jsou matrace, nebo misto plosiny jsou dvoupatrove
postele (u pokoju pro vice nez 4 lidi). Okno vychaazi na ulici, odkud
kdyz se otevre, jde zapach/smrad z kuchyne nekde zespodu, takze okno
radeji zavrene. Mezi pokoji je krasna terasa, s ratanovymi kresly, televizi
a wi-fi. Za ty prachy, neber to. Sprchy jsou 2, jsou na terase, uzavrene
pochopitelne 🙂 Zachody jsou take 2. V jednom je evropske wc (tak to
i nazyvaji na dverich-Western WC and Chinese toilet) a dira, v druhem
wc a pisoar. Asi predpokladaji vice turistu zee zahranici nez cinanu.
Ale co jsme tu, tak je to tak 9:1 cinsky turista versus zapadni.

     V
pokoji hic, bo nejde otevrit okno kvuli tomu smradu z kuchyne nekde
venku pod okny. Takze jen dvere a cekame, az donesou ovladac od klimy.
Mezitim vybalujem zakladni veci (jidlo, caj, rucnik a ciste hadry).
Ha, ovladac. Davam tam 17 a zaviram dvere. V pokoji tma jak v pytli.
Zapiname svetlo, pokracujem ve vybalovani. Venku docela rusno, silnice
a chram je hned pred hostelem. Po vybaleni se jdu podivat dolu. Vyhled
ze strechy (udelali tu i zabradli, asi aby turisti nespadli z 5. patra
dolu) je ale fajny. Kde jeste vas ubytuji na strese? Potlacuju napad
neco hodit dolu.

     Doprava
v Chengdu vypada uzi tady u hostelu mnohem rusneji nez v Xianu nebo
P. P je totiz strasne rozlezly a ma obrovske silnice, co krizuji 
cele mesto. Xian neni tak velky, ma jen milion obyvatel. Chengdu ma
mezi 4 a 5M obyvatel, a infrastruktura tu je zaostala. Silnne dopravni
tahy jsou smerem z mesta a kolem centra mesta, ostatni zustaly jake
byly pred automobilovym boomem po roce 2000. Navic v meste s tolika
obyvateli neni metro, MHD drzi jen autobusy a to, ze lidi jezdi na skutrech
a kolech a aut nastesti neni tak moc na hlavu jako
v P.

     Neco
ke skutrum – tady v cine mne opravdu prekvapilo, ze jsem videl
jen nekolik skutru na benznovy pohon. Vsechny skutry jsou na pohon elektricky.
At uz jde o skutry, china made skutry, elektrobicykly, elektro-mini-bicykly
(vypada to jak ukrajina, ale normalne to ma akumulator pod sedadlem
a jezdi to), vse je na elektrinu. Podstatne to ulevuje vyfukovemu smradu
ve meste a hlavne kolem silnic, protoze se timto zpusobem zde prepravuje
vetsina lidi. Dokonale ale je to, ze narozdil od nenazraneho CEZu zde
elektrina stoji pakatel (coz je realna cena, odkud asi tak ma CEZ 35-50
mld zisk rocne z nejakych 10M lidi?), lidi si tyto skutry normalne nabijeji
ze zasuvek z domacnosti! Pres okno nebo dvere natahnou prodluzovacku
a nabiji to za kratkou dobu. Takovy skutr nevazi 2 tuny a proto mu staci
mala baterka a vydrzi jezdit i nekolik dni po velkomeste. Je zcela bezhlucny
(krome kvileni ojetych brzd nekdy lol), bez emisi, plynuly v provozu
a snadny na udrzbu. V tomto je Cina
uz pred zbytkem fosilniho sveta.

     A s
tim spojena poznamka ohledne benzinek
– je jich opravdu MALO. V pekingu za 3 dny jsme narazili na jednu
ve meste a jedna byla na dalnici z letiste do pekingu. V Xianu jsme
videli taky jednu. Za 3 dny v chengdu jsme zatim nepotkali zadnou.

     Prohlizim
si terasu detailneji. Ten plevel co tu roste neni level. Polovina je
zahradka, nejake chilli papricky a par kytek lilku. Druha pulka je nejaka
trava, ale beztak to je zelenina, co ji. Kolem male stromky, nejake
kytky, co uz vykvetly, par stylovych popelniku, nadrz na vodu-studena,
horka. Hm, nekdo v ohlasech na tento hostel psal, ze mu po teto vode
nebylo dobre. Treba nekoho bez sikmych oci odchytit, zeptat se. Cinan
sedi na notasu, se sluchatky, diva se na nejaky flash se znaky. V jinem
pokoji s otevrenymi dvermi se vali borec v kratasech a cte noviny. Pohoda.
Jdu z5 na pokoj, kolegyne remca, ze furt citi smrad z kuchyne a ze jsme
se ani nerozbalili, a uz mame bordel v pokoji. Rikam, ze vetsina bordelu
je jeji, ja vytahl jen elektroniku. Ze ok, tak at si ustelu postel nez
se nekam zdejchnu na zradlo zase. Ha, to neni spatny napad. Ne to s
tim povlecenim pochopitelne. Plnim povinnost a ze jdeme nekam na jidlo.
Cteme LP, ma tu byt hafo jidelen, kdo se v tom ma vyznat. Tak vyjime
jidlo, co jsme brali do vlaku a nakonec vsechno dotahli sem do pokoje.
Pro jistotu jdeme pro vodu do nadrze na chodbe u schodu, beru mobil,
at si zapisu heslo na wi-fi. K cemu vubec je, kdyz v pokoji je jedna
carka a jen u dveri. 2m od dveri na posteli uz neni signal zadny. Jeste
tu trci cca 30cm RJ-45. Super, takze mne ceka psani na Asusu, ktery
bude nalepeny na zdi a ja sedim na zidli, kdy mam stul na urovni hrudniku.
To aby clovek s sebou tahal ethernetovy kabl nebo co. Neva, optimismus
po jidle nad hlavu, ale vlakova unava dava znat a tak jdeme spat.

     Nekdy
vecer se probouzime. V pokoji diky dokonalemu systemu jedine otevrene+okno=smrad,
zavrene+okno=vecna noc vstavame a jdeme se projit po okoli. LP doporucuje
maly bufik na Wuhouci Road 13. No, dle mapy bychom meli byt na Wuhouci
Road, takze kterym smerem? Vedle naseho hostelu na obchode je cislo
5. Pred nim cislo 3, pak cislo 2, pak 1 a krizovatka. Tady to neni.
Jdeme opacnym smerem. Cisla jdou 6, 7, 8, 9, krizovatka, nazev ulice
ve znacich, cislo 252. Kruci. Jdeme dal 254, 3, 4, 5 … ??? Ok, treba
se to chytne. Nachazime 10 a pak jde 16, 17 a dalsi krizovatka. Hm,
tak ne, zkusime po druhe strane. Zase c.p. 3. To uz je snad treti trojka.
Jdeme z5, smer hostel. Cisla rostou az konci na 8 a dal uz je jen ten
Wuhou temple. To je sranda jak najit hospodu kolem staromestskeho namesti
jen dle cisla popisneho. Ok, plan B. Zastavujem domorodce, ukazujem
mu nazev ulice a v latince napsany nazev bufiku. Ulici chape, latinku
uz ne. Ukazuje nekam smerem za nas hostel. Jdeme k c.p. cislo 1, obchazime
dokola a jdeme tou paralelni ulici. Furt hledame tu 13. O-o cisla krasne,
cisla meee… Chvili bloudime po ulici, zastavujem dalsiho domorodce,
ukazujem nazev bufiku, on ze tamhle, a ukazuje smerem dal v nasem smeru.
Okridleni jdeme, 2 bufiky vedle sebe. A jeden ma 13 nad vchodem. Huraa.
Menu u dveri. Cca 100 znaku, obcas nejake cislo. To uz tu bylo. Ukazuju
na misku s nudlemi co ma jeden z davu venku a na sebe. Kolegyne ukazuje
na neco na te tabuli, uplne na kraji, za 3.50Y a dodavame “Pidzu”,
coz je nase chapani, jak se cte slovo “Pi-jou” aneb “pivo”.
Chlapik s usmevem kyve, ani se nesnazi na nas mluvit cinsky, jen rika
“oke”. Sedame, jsme o5 turistickou atrakci pro jedliky kolem. Dostavam
svoje nudle, kolegyne ma nejake dumplingy. Ochutnavame.

     Dumplingy
se prekladaji obvykle jako knedliky. Cinska verze dumplingu je ovsem
velmi siroky pojem. Jsou bud bez naplne, ve tvaru kapky vody, jen mouka,
voda, drozdi, delane na pare. Nebo jsou s naplni, zeleninovou, ryzovou
nebo masovou a ji se rukama. Anebo s naplni vzhledove i chutove pripominajici
ruske pelmene, ale s tensim testem (nebo tortelini, ale opravdu s naplni
a ne jen plivancem uvnitr ala 5:1 testo/napln), podavane v omacce nebo
polevce. Jedna se jen o typove priklady, ktere jsme osobne videli a
mnoho i vyzkouseli. Urcite jsou i jine, o kterych nevime.

     Dumlingy
jsou s masovou naplni, zrejme mletym veprovym masem, trochu pepre, soli
a zazvoru. Podavaji se v omacce ze sojove omacky, sezamoveho oleje a
suseneho chilli, posypane susenou cibulkou. Chutove jemne ostre, sojovka
to neprebiji jak to casto dela, chut jako pelmene, jen to testo neni
tak citit ale napln ano. Ke konci kolegyne tak dlouho zapasila s nabranim
poslednich kousku ze dna misky (byly cele od omacky s olejem), ze jsem
ji dohnal se svou vetsi miskou nudli.

     Moje
nudle byly domaci, psenicne. Chutove pripominaly spagety, ale lepsi
a nebyla tam citit vubec ta mouka. Podezrivam, ze michaji psenicnou
mouku s ryzovou, aby tohoto dosahli. Uvarene akorat, zalite omackou
ze sezamoveho oleje, chilli omacky, nalozeneho cesneku, trochou hoveziho
vyvaru a jemne nakrajenymi kousicky zazvoru. Z vrchu posypane osmazenym
dosucha veprovym mletym masem (zcela bez tuku) a najemno nakrajenym
porkem. Zamichane chutnaji skvele. Zapijim pivem, pochvaluju si jidlo,
ale kolegyne zase nadava, ze jsme cely den prochrneli, hlavne ze jsem
si zase nacpal bricho a ze furt myslim jen na zradlo. Ja ji pripominam,
ze by mela pit pivo, protoze posledne co si ho jeden den nedala, druhy
den sedela na wc hned po probuzeni s ocima jak kralik na lovu. Ona dela
odvetu, ze ja po tom pekingskem jehnecim taky nadaval na wc druhy den.
Ja rikam, ze sem nadaval z jineho duvodu a at nekeca a pije, bo uhli
ma sice s sebou dozivotni zasobu, ale proc trapit zaludek. Tak pije
taky a tak nejak prochazkovite jdeme na hostel, ona leha spat, spala
prece jen celou cestu ve vlaku (10hod minus hodina v noci), po prichodu
na hostel (5 hodin) a ja sedam psat cestak. Pisu do 5, kolegyne se probouzi,
ze na wc, po ceste prudi, ze zitra budu zase chrnet, ze to je na h@vno
se mnou nekam jet a ze sem hnup co jezdi do zahranici se jen nazrat.
No, jeji nazor. Zena ma vzdycky pravdu a kdyz ji nema, viz predchozi
je znamou pravdou. Dopisuju den, venku svita, jdu tez spat.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *