Můžeme se bránit tomu, abychom směšovali politický názor s rodinnými vztahy, nicméně sotva můžeme popírat existenci vlivů rodinného prostředí, ve kterém nám bylo dáno vyrůstat. Ani já, ani Mirek Topolánek, ani z buržoasně-komunistického prostředí pocházející, krátkodobý člen KSČ, Jaromír Štětina. Člověk, kterému bylo umožněno po vysoké škole ekonomické, studovat dálkově další obor, „geologii“ a uspořádat několik výprav na Sibiř a do Asie. Člověk statečně, důsledně a neúnavně bojující za zákaz politické strany, jejímž byl členem a kterou zakládala jeho babička. Je na každém z nás, jak s dědictvím genů a odkazem předků naloží.

Totalitní systém si dovoluji hodnotit teprve od té doby, kdy jsem se stal plnoletým občanem s právem volit. Tedy od doby, kdy jsme s mými vrstevníky začali mít vlastní podíl na něm, ať již aktivní, nebo pasivní. Volební výsledky ve výši cca 99,96%, za nás všechny hodně napovídají. V souvislosti se spoustou výhrad k režimu, mě žádný z těch mých kamarádů, co manifestačně volili, kloudně neodpověděl na otázku, proč jim to tam hážeš, proč jim potvrzuješ legitimitu? Kdysi před volbami se mě jeden z kamarádů (zrovna přišel z vojny) ptal, jak to tedy mám udělat? Odvětil jsem – jdi za plentu, tam to škrtni a je to jasně neplatný hlas alespoň pro vlastní svědomí. Kluci po vojně bývají frajeři, takže za plentu nešel, řekl si přísedícímu v komisi o tužku a před členy komisí přeškrtl kandidátku a pak vhodil do urny. Následoval téměř průšvih v zaměstnání. A prý – co mám teď dělat? Poradil jsem mu, že musí vytrvale požadovat vysvětlení, jak je možné, že v zaměstnání vědí, jak si počínal u voleb. Dle předpokladu odpověď se žádná nedostavila a tím to taky i skončilo. V tu dobu totiž, jakás takás legislativa a pravidla, byť totalitní, platila. Pokud někdo chtěl vyjadřovat nehodící se názory a podepřít je, například pouhou účastí na pohřbu Pavla Wonky, musel počítat s následky, třeba v podobě přeřazení na méně placené pracovní místo. Měl na výběr a neměl si proč stěžovat. Bez práce nezůstal, pravidla znal předem. Na rozdíl od dnešní, demokratické doby, kdy v demokratickém svobodném duchu někdy některá pravidla platí, jindy neplatí, někdy některá platí pro někoho, jindy jiná pro jiného, například především dle finančního zázemí, případně spoustě jiných okolností. Žádná pravidla, psaná nebo nepsaná, nemají hodnotu. Takřka žádná pravidla nemají standardní platnost.

Často slýchám a čtu, v různém podání vyznavačů pravicové ideologie, obsahově stejný názor: „za komunistů se neměl nikdo dobře, všichni se měli mít stejně“. Může být, že každý, máme jiné představy o tom, co znamená mít se dobře. Může být, že mnozí se nemohou cítit dobře, pokud se jiní, pokud možno většina, nemá hůř. Jen to ne, abychom se měli všichni téměř stejně, jako za komunistů. Některé z nás, co se dobře máme, zase naopak může rušit to, že narůstá počet lidí co se mají bídně.

Pohled na to, co znamená mít se dobře, je zřejmě velice rozmanitý. Může být, že lidi co přišli o práci by měli pocit, že se mají dobře, kdyby tu práci měli, kdyby mohli splácet půjčky, hypotéky, které si v době, kdy byli zaměstnaní a mohli splácet, vzali. Může být, že babičky a dědové, mámy a tátové, co přišli dík různým typům tunelování a jiným ryze demokratickým praktikám, o celoživotní úspory, by mysleli, že se mají dobře, kdyby mohli své úspory užít. Například, kdyby měli bydlení, na které spořili. Může být, že spousta bezdomovců by měla pocit, že se má dobře, kdyby měla kde bydlet. Může být, že spousta lidí by mohla mít pocit, že se má dobře, při jistotě, že za odvedenou práci dostane bezpodmínečně a včas, již vydělané peníze.

Nevím, zda výše uvedené příklady a za totality takřka nemyslitelné věci, vyváží plně svoboda slova, umožňující nezměrné množství lží, svoboda slova, přinášející tolik různorodých, vzájemně si odporujících informací.

Nevím, kolik lidí postižených něčím z výše uvedeného výčtu příkladů, může dnes ocenit možnost cestování po světě. Nevím, zda ta naše demokracie, v systému preferujícím honbu za penězi, kdy zisk je nade vše, v systému vybízejícím k zneužívání lidských slabostí, například gamblerství, v systému podvodných reklam a vnucování půjček bez ohledu na možnost jejich splácení, s nepřeberným množstvím rafinovaných možností jak vydělat na neštěstí druhých, vyváží množství nešťastných osudů, k jakým by za doby předchozí, totalitní, nemohlo dojít. Nevím, zda odstranění plotů na hranicích, nepřekonaly nově narostlé ploty uvnitř republiky.

Luděk Prokop, 9.7.2009.

Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *