Toto je článek pro „závisláky“. Pro toho kdo ví, že nemít po ruce šálek kávy, je jako nemít ani kapku vody na Sahaře. Ano, přiznávám se – jsem to i já. 🙂 Byly doby kdy jsem vypila až dva litry kávy denně. Přirovnala bych to k alkoholismu – kdyby mi z toho množství nebylo špatně, lila bych do sebe kafe, jako kamión naftu na benzínce.

Den běžného kafemaniaka probíhá tak, že ráno vstane a první, na co myslí, je šálek dobré kávy. Představuje si, jak kávička voní po kuchyni a přes tuto emocionální kávovou extázi je schopen zapomenout i na snídani. V horším případě si před odchodem do práce zapomene včas odskočit na toaletu… 🙂 Celou cestu do zaměstnání pak myslí pouze na to, že si po příchodu musí uvařit expresso z toho úžasného nového kávovaru, který i sám mele kávová zrna tak, že voní po celé firemní kuchyňce. Doporučuji v dopravních prostředcích nevyrušovat osobu, jenž zjevně rozmítá o kávě – člověk, který potřebuje kávu a nemůže ji mít IHNED, vám s velkou pravděpodobností jednu ubalí.

V práci je také lepší nevyrušovat, vidíte-li, že si zrovna vychutnává svůj šálek a to i v případě, že tak činí celý den. Raději se ho tedy na nic neptejte a nenoste mu práci, aby se mohl ve své kanceláři plně věnovat kávové „inhalaci“. Kávička samozřejmě musí být i v obědové přestávce, ale protože ve většině restaurací nelze stihnout oběd a ještě kávu, buďte ke kolegovi tolerantní, když chodí denně pozdě z oběda. Jakékoli vaše námitky budou řešeny MINIMÁLNĚ slovní přestřelkou.

Dalším problémem je, když do společnosti přijde klient, který požádá o kávu, nebo si ji vaří ještě jiný kolega. Vůně linoucí se z kuchyňky a zvuky, nesoucí se z kávovaru, působí jako afrodiziakum. To je jediné, co vašeho kolegu zaručeně přiměje zvednout se ze židle. Po cestě do kuchyňky porazí vše, co mu přijde do cesty, včetně vás, cestou zpět se pak třese na své další kafe tak, že nebude překvapením, když jej rozlije na svůj oblek, koberec nebo do klávesnice počítače.

Pro závisláka jsou důležité vizuální efekty – kouř linoucí se z právě uvařené kávičky, velikosti a barvy šálků – vždy si pečlivě vybírá, ze kterého hrnku ten den ještě nepil, protože z každého hrníčku přece chutná kávička trochu jinak. Důležitý je i druh kávy a obaly různých druhů. Zde už se pak ve většině případů jedná o nemoc – strakoidus 🙂 – čím lesklejší obal, tím více láká. Někdy stačí vidět obrázek šálku kávy v časopise, nebo zaslechnout slovo „káva“ a není úniku. Nevyskytuje-li se v tento okamžik možnost dát si kafe, následuje hledání nejbližšího kávovaru. Hledání kávovaru mu v takovém případě připadá jako projekt pro FBI. Když jej slavnostně najde, ty „dobroty“ za 12 Kč mu chutnají ze všech kafí nejlépe, protože si uvědomuje, že jej tento automat-kamarád, vysvobodil z nejhoršího. Problém ovšem nastává, když onen kávovar nefunguje. Obvykle již z dálky vidíte ceduli MIMO PROVOZ. Ta se pak jednoznačně nachází i na všech ostatních automatech v okolí. Horší je ovšem častější případ, kdy nejste předem varováni. Třesoucí se rukou rychle házíte mince do přístroje. Jistě to byly vaše poslední drobné, kávovar si je ponechal a z okýnka pro vyjmutí kávy také nic nevypadlo. Tady už se dostavují abstinenční příznaky, zuřivost, bušení a kopání do onoho automatu, jako byste s ním zápasili o vlastní život. Určitě vám to ten zmetek udělal schválně a teď se vám vysmívá! Vše se ještě zhoršuje při pohledu na ostatní kolemjdoucí, kterým se před vámi ještě podařilo kafe koupit. Připadá vám, že jste jediný, koho postihlo toto kávové neštěstí. V této zoufalé situaci pak stojíte za výlohou kavárny a jako nějaký úchyl pozorujete páry, které si spolu vychutnávají lahodnou kávu za 80,- Kč. Možná už to také nemohli vydržet a proto obětovali takové peníze za 1 šálek kávy…

Na závěr přidávám jednu kávovou scénku z vynikajícího seriálu The Big Bang Theory 🙂

Categories: Aktuálně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *