Už koncem září jsem ve článku Jak se jezdí v Evropě popisoval cestu po chorvatské dálnici, kde nás předjížděly (leckdy i nepovolenou rychlostí) „jen oktávky s českými SPZ.“ Ostatně chování (přesněji řečeno „prasení“) některých řidičů vozů Škoda Octavia je do nebe volající – jako by zapomněli, že řídí vozidlo nižší střední třídy a ne Audi A4, či jiné dospělé auto. Podobný jev často zaznamenávám i u majitelů kolečkových motorizovaných nákupních tašek s označením Fiat Punto, kteří patrně v omámení z toho, že mají italské auto, žijí v představě, že jezdí ve Ferrari. Stalo se mi například, že mi to řidička Punta poslala přímo před čumák, když jsem se chystal v levém pruhu předjet kamion. Marná snaha jejího vozítka o akceleraci si vyžádala z mé strany celkem značné snížení rychlosti a kdybych nepředvídal už při pohledu na její přibližovadlo problém v podobě „neočekávatelného chování,“ nemuselo to skončit dobře.


Dnes byly na Ostravsku opravdu veselé zimní podmínky – pod neustále padajícím sněhem byla silnice leckdy namrzlá, což vyžadovalo poměrně značnou míru soustředění a opatrnosti. Po okreskách jsem se přiměřenou jízdou dostal až na zdejší kousek dálnice D47. Po nájezdu jsem ještě předjel levým pruhem vozidlo, šinoucí se 70 km/h a usoudil, že levý pruh, skládající se z několikacentimetrové vrstvy sněhu a namrzající břečky, není to pravé ořechové. Poslušně jsem se tedy zařadil do pruhu pravého, podstatně čistějšího a rychlostí kolem 80-90 km/h pokračoval směr Ostrava.


Za tunelem u Klimkovic koukám do zpětného zrcátka, kde vidím řítící se škodu Octavii v zasněženém levém pruhu, pohybující se rychlostí cca. 110-120 km/h. Nahlas jsem okomentoval toto počínání jako „hodně odvážné v těchto podmínkách“ a nechal se „vydrtit.“ Ujeli jsme asi tři kilometry, když auta, jedoucí před námi, začala pouštět „výstražné blinkry.“ Zbystřil jsem a co jsem neviděl: onen závodník, který nám to všem tak pěkně nandal ve svém chrocht-šáde-té-dé-ý vyletěl mimo vozovku, zadkem napřed. Podle poškození se ještě před tímto výletem seznámil předkem vozidla se středovými svodidly. Přitom se jedná o prakticky rovný úsek s mírnou (opravdu velmi mírnou) zatáčkou. Kdo to v těchto místech zná, ten ví, že je zde můstek, díky kterému cca. 50 metrový úsek promrzá a je vhodné alespoň sundat nohu z plynu. Řidičem kupodivu nebylo mladé, postpubertální hovado, ale poněkud postarší pán. Nevím, zda spěchal, nebo jestli důvodem jeho jízdy stylem „všem vám ukážu, jak jezdí mistři světa“ bylo něco jiného, každopádně nakonec ho to stálo nejen spoustu času, který patrně následně věnoval vyproštění a odtažení svého vozidla, ale i peníze za opravu škod na autě a patrně na svodidlech. Inu, Škoda Octavia opravdu není žádný závoďák :). Snad se z toho tento „amatérský závodník“ dostatečně poučil. Můžeme děkovat Bohu, že nesebral sebou někoho nevinného. Kéž by se takto samovolně eliminovali i další samozvaní „mistři světa“ se svými „závoďáky.“

Categories: Aktuálně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *