Určitě to znáte: před vámi jede nablýskaná Škoda 120, za zadním oknem plato vajíček, za volantem důchodce s kloboukem na hlavě, který má na tachometru 40 a v očích smrt. Vesele si to štráduje po silnici a nikdy nevíte, jaké překvapení od něj můžete čekat.


Podívejme se nejprve na právní úpravu problematiky seniorů za volantem: zákon jasně stanovuje, že řidič musí v 60, 65, 68 letech a dále každé dva roky absolvovat lékařskou prohlídku, na jejímž základě bude buď uznán schopným řízení motorového vozidla, nebo naopak. Zdravotní způsobilost definuje vyhláška číslo 277/2004 Sb.. O způsobilosti rozhoduje praktický lékař a právě tady vidím jeden z kamenů úrazu neuspokojivého stavu na našich silnicích. Patrně někdy pomůže bonboniéra, nebo jiná pozornost, případně dlouholetá známost s panem doktorem, takže se leckdy za volantem objevují lidé, jejichž schopnost zvládat stále náročnější provoz na našich silnicích, je silně omezená.


Zrovna nedávno mě rozčílil řidič, kterého jsem pustil z připojovacího pruhu. Ano, často se k ostatním účastníkům chovám gentlemansky, leč nezřídka kdy toho následně lituji. Právě tak tomu bylo i v tomto případě – červený Ford asi teprve na třetí bliknutí pochopil, že ho pouštím a opatrně se zařadil. Že dále pokračoval rychlostí, nepřevyšující 30 km/h, to jsem ještě se skřípáním zubů zkousl. Předjet jsem ho nemohl, protože jsem asi po sto metrech mínil sjet do odbočovacího pruhu. Bohužel stejný záměr měl i tento řidič, takže jsem se za ním šinul i následující metry na nájezdu. Počínání v připojovacím pruhu další silnice je jednoduché – vyhodíte blinkr, mrknete do zrcátka a když nikdo nejede, plynule přejedete z připojovacího pruhu do průběžného a fičíte vesele dál. Učinil jsem tak i tentokrát – mrknul jsem do zrcátka, nikde nikdo, přidal jsem plyn a když jsem se vrátil pohledem zpět (celé to netrvalo déle, než vteřinu), málem mě omývali: ten umělec přede mnou zastavil a zůstal stát! V připojovacím pruhu, kde a) není značka STOP, b) zpoza nás nikdo nejel c) absolutně nebyl důvod zastavovat. Kdybych to zrcátko sledoval déle, patrně bych se mu podíval do kufru – naštěstí jsem udržoval bezpečnou vzdálenost, takže jsem stihl přibrzdit a vyhnout se mu. Samozřejmě jsem během toho ještě vydatně troubil a nadával. Když jsem tohoto experta předjížděl, podíval jsem se, kdo sedí za volantem – byl to celkem bez překvapení důchodce. Nemohu si pomoc, ale člověk, který není schopen vyhodnotit situaci ve zpětném zrcátku a zařadit se do průběžného pruhu, prostě není způsobilý k tomu, aby se pohyboval na našich silnicích. Kdyby něco takového předvedl na dálnici, mohlo by mít jeho počínání katastrofální následky.


Vzpomínám si i na jednoho rodinného známého: byl to velice vitální pán, sice důchodového věku, leč elánu měl více, než kdejaký „mlaďas.“ Sám se dokázal starat o poměrně velké domácí hospodářství a po večerech nám vyprávěl příběhy ze svého života. Opravdu úžasný člověk to byl, nicméně přes veškerou svou bystrost byl za volantem „typickým důchodcem.“ Lékařskou prohlídkou procházel vždy takřka bez problémů, navíc se s panem doktorem znal, že, takže papírově byl zcela v pořádku. V praxi se nám s ním například stalo, že najel protisměrem na dálnici, kde zůstal překvapeně stát a kdybychom mu v jeho úmyslu hlasitě nebránili, mínil (nedělám si legraci) pokračovat až k dalšímu výjezdu. Jindy nám pro změnu chtěl ukázat nové tlačítko, které mu jeho známý namontoval na ruční spouštění větráku chladiče. Byla noc, stařík chvilku šmátral po palubní desce, načež se ozvalo „cvak“ a těsně před zatáčkou zhasla světla. Nevzpomínám si, jak tehdy tu zatáčku projel, nicméně ten pocit, kdy se řítíte nočním lesem se zhasnutými světly, si pamatuji dodnes.


Co jsem tím chtěl říci? Samozřejmě je mi jasné, že existují důchodci, kterým nečiní problém jezdit bez chyby a kteří mají nacouváno to, co já k dnešnímu dni najezdil vpřed :). Ty většinou ani nezaregistrujete, pokud si nekrátíte dlouhou chvíli sledováním ostatních řidičů. Bohužel ale s přibývajícím věkem klesá celá řada věcí – například postřeh, rychlost reakce, schopnost řešit situace, související s dopravním provozem atd.. Stávající úprava, kdy o zdravotní způsobilosti rozhoduje pouze lékař, mi ale připadá nedostačující. Obvoďák nemůže dostatečně posoudit psychický a mentální stav pacienta, protože k tomu většinou ani nemá potřebnou kvalifikaci. Navíc – jak je vidět na případu toho našeho známého – za volantem zmatkující důchodce se může při normální komunikaci jevit jako vitální, normálně fungující člověk. Proto si myslím, že by nebylo na škodu podmínky poněkud zpřísnit – přinejmenším formou zkušební jízdy s komisařem, případně psychotesty, zaměřenými na rychlost řešení dopravních situací. Pravda, něco podobného by se mělo dělat i v případě čerstvých absolventů autoškol, kteří si díky nedostatečnému výcviku praxí s důchodci leckdy nezadají. Jezdit v dnešní době po českých silnicích je nesporně psychicky náročné i pro mladého člověka, protože tato činnost vyžaduje téměř nepřetržité soustředění, bystrou mysl a postřeh. U starších lidí se tak řízení auta stává stále náročnější činností, proto by bylo dobré zajistit, aby ti, kteří „na to nemají,“ byli eliminováni a nestávali se tak každodenní hrozbou pro sebe i pro ostatní.

Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *