Co se asi děje v metru ve chvílích, kdy je uzavřené pro veřejnost? Jezdí tam stroje nezávislé trakce, tunely chodí údržbáři a přetahují se služební vlaky, nebo se na nástupištích pořádají noční párty jen pro zvané? Právě poněkud zašlé a depresivní prostředí budapešťské podzemky si vybral v roce 2003 maďarský režisér Nimród Antal jako dějiště pro svůj film.


V televizních programech (a nejen tam) jsou Revizoři často označováni jako thriller. Osobně s tímto zařazením nesouhlasím – dějová linka, u které se budete bát, je až na druhé koleji. Uzavřená komunita revizorů nabízí mnohem více – například pořádnou porci leckdy sice černého, ale vždy neotřelého humoru. Ano, jsou zde scénky, při kterých vám zatuhne krev v žilách, jednu lze dokonce označit za mírně nechutnou (nápověda: recept 🙂 ), nicméně tím zásadním jsou zde osudy lidí.


Stejně, jako tento snímek nepatří vysloveně do žánru thrilleru, nedá se zařadit ani mezi pohádky pro dospělé, byť fikce a mystéria je v něm poměrně dost a leckdy hraničí až s psychedeličnem. Přesto se zde objevuje mnoho symbolů, jako například slečna v kostýmu plyšového medvídka, která hlavnímu představiteli v podobě anděla nakonec ukáže cestu ven. V pohádákách ale bývá dobrý konec, který v Revizorech určitě nenajdete, což alespoň já hodnotím vysloveně kladně.


Ale dosti bylo obecných tlachů – podívejme se přímo na film. V úvodu se objevuje ředitel budapešťské podzemní dráhy, který upozorňuje, že celý film je pouhá fikce a postavy i dění jsou smyšlené. Jeden můj známý (shodou náhod zaměstnanec pražského metra) se tento proslov naučil a s oblibou s ním bavil s filmem seznámené okolí :)).


První scéna patří poněkud ovíněné dámě, která s lahví šampusu v ruce sjíždí po eskalátorech do podzemky. Poté, co se doškobrtá na nástupiště, zhasne osvětlení stanice a milá dotyčná skončí v kolejišti. Postupem času se ukáže, že ne všechny sebevraždy a náhodné pády do kolejiště jsou skutečnými sebevraždami a náhodami, což je právě ona „thrillerová linka“ tohoto díla. Film vidělo hned několik lidí z mého okolí a v podstatě každý přišel s vlastní teorií o tom, kdo a proč je vrah. Toto je, podle mého mínění, jedna ze silných stránek Revizorů – totiž že ponechávají otevřený konec a je jen na fantazii diváka, do jakého rámce nakonec celý příběh zasadí. Než se ale budete moci rozhodnout, uplyne 105 minut stopáže jako voda.


Hlavním hrdinou je zde Bulcsú – vedoucí jedné ze skupin, živících se kontrolou jízdenek. Během své práce zažívá nejednu situaci, leckdy i černě komickou a právě pasáže, kdy se revizor potkává s cestujícími, patří mezi ty nejzáživnější. K dennímu chlebu patří nadávky ze stran cestujících, ale i pronásledování pasažéra, který si z revizorů nedělá těžkou hlavu. Vše je podkreslené vynikající hudbou, oscilující od příjemného rocku, až po techno. Hudební doprovod výtečně dokresluje atmosféru, přičemž nenarazíte na žádné „profláknuté hity.“


Kromě kontroly jízdenek má Bulcsú i soukromý život. Ten tráví procházkami v podzemí, přespáváním na nástupištích a setkáváním s dalšími postavičkami místního panoptika. Kupříkladu strojvedoucí, kterého vyhodili od železnice a který se občas „nestrefí“ se soupravou do stanice, patří mezi ty roztomilejší. Poněkud drsnější je scénka s kolegou z jiné skupiny revizorů, kterému ujedou nervy, když ho jeden z cestujících naštve a celou situaci vyřeší velice razantně a nečekaně. Napínavá je také další revizorská kratochvíle: běh tunely před poslední noční soupravou, což ale doma raději nezkoušejte :).


Těžko se o tomto filmu vypráví, aniž bych vás nezasvětil do některých překvapení, takže vám doporučím, abyste se na něj sami podívali. Poběží v neděli 18. ledna od 22:25 na ČT2. Za sebe říkám, že jde o nejlepší film, který jsem kdy ve svém životě viděl a neváhal bych ani s označením „kultovní.“ Budu rád, když se po shlédnutí vrátíte a podělíte se o své dojmy.


PS:



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *