V době, kdy jsem byla dítě, jakoby každému připadaly fyzické tresty za neposlušnost dítěte normální. V dnešní době, kdy je život čím dál uspěchanější a spousta dospělých jedinců emocionálně nestabilních, nad tímto tématem visí velký otazník. Z médií se dozvídáme, jak si lidé své problémy, komplexy či dušení nemoc kompenzují fyzickým násilím na svých (často ale i cizích) ratolestech a jak kdo komu zase ublížil. Ano, pokud k něčemu takovému dojde, je to hrozné, ale pro mne často vyplouvá na povrch další pohled na věc – nezřídka kdy se jedná o děti, které se chtěly někomu pomstít – své učitelce za špatnou známku, otci za to, že jim nekoupil značkové boty, když všichni jejich kámoši už je přeci mají,… Ve většině případů tomu tak ale není a mnoho dětí doma skutečně trpí.

Před pár týdny jsem seděla se svým blízkým kamarádem v čajovně, povídali jsme o všem a samozřejmě jsme probírali, zda by se měly, nebo neměly zrušit fyzické tresty na dětech. Oba se přikláníme k názoru, že fyzické tresty by měly zůstat, avšak limitované. Kamenem úrazu ovšem je, jak v případě fyzických trestů v zákoně definovat, co je ještě dovolené a co je již přestupkem. Pevně doufám, že si studovaní právníci s tímto oříškem poradí.

Před časem jsem pracovala jako au-pair ve Velké Británii v rodině, kde byly fyzické tresty tabu. Ano, o to víc se zde křičelo, ale požadovaný výsledek – tedy respekt ze strany dětí – byl nulový. Tak je tomu například i v amerických rodinách, kde nesmíte dítěti dát ani pohlavek. Děti si pak samozřejmě myslí, že si mohou dovolit úplně cokoli. Vzpomněla bych si na hodně případů kdy „volná výchova“ měla za následek katastrofální povahové vlastnosti v dospělosti. Takže stále trvám na svém – mírné fyzické tresty (pohlavek) ano! Utvrdil mě v tom i chlapec na vesnici, kam jezdíme na víkendy. Když jsem čekala s mamkou na autobusové zastávce na náměstí, tento asi osmiletý hoch se zřejmě rozhodl předvést před svými kamarády a z kapsy svižně vytáhl dýmovnici, zapálil ji a jen tak pro zábavu ji po nás hodil. Říkám si – za prvé – jak se dostane tak malému dítěti do ruky oheň? Za druhé – kde sebral tu dýmovnici? A hlavně za třetí – při přístupu, že si děti mohou dovolit cokoli, to teď byla „jen“ dýmovnice, ale za pár let to bude třeba granát…

Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *