Tak jsme si včera užívali odpočinkového večera ve Studénce, já ležel u notebooku, manželka kutila cosi v přízemí, když jsme z balkónu uslyšeli štěkat našeho psa Maxe a křičet jakéhosi opeřence. Manželka na mne zavolala, ať se jdu podívat, doslova „aby to Max nesežral.“


Na zábradlí balkónu seděla nádherná korela, pod ní Max a vzájemně spolu cosi hlasitě konzultovali. Nutno říci, že korela byla vcelku odvážná, neboť seděla jen kousek od psa, který byl evidentě připraven si z ní udělat druhou večeři. Maxe jsem pracně odehnal (přesnější by bylo napsat „odtáhl“) a pomalu jsem se blížil ke korele. Počítal jsem s tím, že uletí, nicméně zvíře bylo evidentně ochočené a ochotně si sedlo na můj nabídnutý prst (původně mi v tom posledním slově chybělo T :-D). Nechal se dokonce přenést do místnosti. Manželka začala shánět po sousedech, zda někomu neuletěl papoušek, nicméně přinejmenším v naší ulici se majitel nenašel. Korela mezitím vesele poletovala po pokoji, tu si sedla na skříň, támhle oždibovala kytku, ale jakmile jsem se vypravil z místnosti pryč, okamžitě uspořádala nálet na mou hlavu, kde se zahnízdila. Když už se mi povedlo opustit pokoj, začal papouch neskutečně a nepříjemně křičet.


Mezitím jsme se stačili s ženou dohodnout, že korelu doma nechceme, neboť už takto neustále stěhujeme mezi Studénkou a Ostravou klec s křečkem a další zvíře by bylo starostí navíc. Ani představa, že nás každé ráno budí svým pronikavým pískáním, nebo vize uklízení bordelu, který pták vyhází z klece ven, se nám zrovna nezamlouvala. Naštěstí o zvíře projevila zájem sousedka se dvěma malými syny. Manželka se tedy vydala opatřit klec a já mezitím hlídal milou korelu.


Ta se okamžitě ubytovala a když zrovna nebudovala hnízdo v mé hlavě, běhala mi po zádech, případně si hrála na schovávanou v peřinách. Velký zájem u ní probudil notebook, na který se dívala, jako by mu rozuměla a vyzvánění mobilního telefonu, ke kterému se ochotně přidala se svým zpěvem. Svým drzým chováním ve stylu „já jsem tady doma“ mi připomínala jednoho rodinného známého, po kterém jsme milého okrasného ptáka pojmenovali :-D.

Korela si hraje na schovávanou v peřinách

Následně manželka přinesla klec, kam se našemu milému společníkovi očividně nechtělo a odnesla ho k sousedce. Dětičky byly samozřejmě nadšené, její manžel nadšení očividně nesdílel :).


Každopádně je tu výzva: pokud víte o někom, komu včera, nebo v uplynulých několika dnech uletěla ve Studénce (nebo možná i okolí – byl to docela dobrý letec) korela, ozvěte se nám buď mailem, nebo v diskuzi na našem blogu! Je zřejmé, že majitel strávil ochočením tohoto papouška hodně času, protože je velice krotký a není zvyklý být sám, takže budeme rádi, když se k němu bude moci vrátit.

Categories: Aktuálně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *