Dnes vám povím další příběh o tom, jak nelogicky se ve zdravotnictví vyhazují peníze pojištěnců.


V naší nemocnici má mnoho zaměstnanců tzv. „pohotovost na telefonu“ – tedy sedí (nejlépe doma) a čekají, zda jim někdo zavolá, že jsou potřeba. Takovou pohotovost mají například lékaři kritických oddělení (chirurgie, interna, …), řidiči (kteří je vozí do práce), ale i my, pracovníci IT oddělení.


Celkem jsme na pohotovost tři a střídáme se po týdnu. Ten, kdo má daný týden pohotovost, dostane služební notebook (pokud ho tedy zrovna nepotřebuje šéf) a mobilní telefon. Paradoxem tohoto telefonu je skutečnost, že má omezený účet – tedy konkrétně: i s paušálem nesmí částka na faktuře překročit 300 Kč. Pokud se toto číslo překročí, musíme to my, co držíme pohotovost, doplatit ze svého. Pokud tedy přestane fungovat komunikace RTG a nemocničního systému (celkem častý stav), musíme volat dodavetelské firmě RTG, podpoře NISu, zpátky na RTG oddělení, aby zkusili, zda to chodí atd.. Když se nedaří, velice snadno tento limit „přešvihneme“ a pak platíme za to, že našim uživatelům děláme podporu mimo pracovní dobu.


Samozřejmě tento stav vyvolal vlnu nevole v našich řadách a začali jsme proti tomuto přístupu protestovat na každotýdenní poradě našeho oddělení. Vedoucí nakonec přislíbil navýšení limitu na 500 Kč, což ale stále neřeší otázku, proč bychom my měli doplácet na to, že držíme pohotovost na telefonu.


Co je největší paradox? Pokud nám z nemocnice zavolali a bylo nutné vyjet, jezdili jsme vlastními auty. Bylo to především kvůli rychlejší reakci – než bychom se dočkali „erárního“ auta s řidičem, byli jsme už v na místě a řešili problém. Další paradox: suma, kterou člověk dostal za hodinu takto odpracované pohotovosti leckdy ani nepokryla náklady na palivo. Přesto jsme ale nadále jezdili svými auty, neboť to bylo naše dobrovolné rozhodnutí.


V posledních týdnech jsme s kolegy často řešili doplatky za překročený limit na služebním pohotovostním mobilu. Ptali jsme se sebe i vedoucího oddělení, zda je správné, abychom platili za to, že držíme pohotovost. Bohužel – limity jsou dány, překračovat se nemají a když už se překročí, musíme sáhnout do vlastní kapsy. Naopak používání firemního auta s řidičem za účelem pohotovostního výjezdu není nijak limitované – stačí zavolat na ústřednu, ať pošlou auto tam a tam….


Teď počítejte se mnou. Nemocnice s námi řeší překročené doplatky za telefon ve výši do 200 Kč. Jakýkoli „pardon“ neexistuje – doplatit to prostě musíme. Na stranu druhou nemocnici šetříme dost peněz, protože jeden výjezd služebního auta vyjde i s platem řidiče minimálně na 400 Kč. Jak jsem již řekl: nikdo z nás toto privelegium nevyužívá! To ale nikoho nezajímá. Prý služební auto můžeme využívat do aleluja a náklady na tuhle „taxislužbu“ jdou prostě do nákladů nemocnice. Vedle toho malý doplatek na služební mobil musíme hradit ze svých kapes. Uznejte: má tohle logiku? Takže budeme sice doplácet několik desetikorun za mobil, ale vyhodíme v průměru kolem 1 200 Kč/měsíc (počítám se třemi výjezdy měsíčně) za služební auto…. Kdo to zaplatí? Přeci nemocnice. A odkud má nemocnice peníze? Od zdravotních pojišťoven. A odkud mají peníze zdravotní pojišťovny? Přeci od vás všech: pojištěnců!

Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *