Dnes jen krátký blogpost a tentokrát to nebude o televizní reklamě, ale o tom, jak žiji 🙂


Přátelství


Když jsem odcházel do Ostravy, hodně jsem se bál…. Připravoval jsem se tak dobrovolně o možnost rychlého kontaktu s přáteli a kamarády, na které jsem byl zvyklý. Nakonec se zadařilo a i přes mou ostražitost a tendenci nepouštět si lidi blízko k tělu, jsem na Ostravsku našel fakt skvělého kamaráda Petra. Další adepti na přátelství se mnou ale v tomto městě s černým srdcem neexistují a podle všeho jen tak existovat nebudou. Proto jsem moc rád, že mám ty pražské (abecedně): Andreu, Dášu, Davida, Evu (ano, ta není přesně z Prahy, ale z Pardubic…), Lucku a Zdeňka.


Práce


Právě kamarád Petr byl relativně nedávno iniciátorem akce „Velká říjnová revoluce“ a rozhodl tak o mém dalším setrvání v místní nemocnici. Když to hodně zestručním, tak šéf, který si o sobě asi dodnes myslí, jak je mezi podřízenými oblíbený, se ukázal jako nesnesitelný a naopak nepopulární vedoucí odboru se pro mne vyprofiloval jako velice chytrý chlap a slušný vizionář. Kolega z vedlejšího oddělení nakonec upletl akci, během které jsme za podpory šéfa odboru založili referát a stali se tak pány vlastního času. Teď se mohu věnovat věcem, které mě baví a díky kterým se profesně rozvíjím. To je, mimochodem, taky další věc, která mě zaujala: i v „mém věku“ jsem najednou nějak „chytil slinu“ a mám potřebu se profesně posouvat dál.


Šéfové


Tohle bude poznámka především pro diskutujícího pod nickem Lone Star: to, že šéf působí „všeobecně oblíbeně,“ tedy že si na něj podřízení nestěžují a jsou spokojení, opravdu nemusí znamenat, že tomu tak je! Můj NEDÁVNÝ šéf měl tento pocit také… …a kde je dnes? Na vedlejší koleji. Já mu, ještě coby jeho podřízený, jeho pocit dokonalého šéfa nevyvracoval. Za to jsem nebyl placený. Ale myslel jsem si své. Když přišel vhodný čas (což se každému podřízenému nepovede), využil jsem toho. A kde je můj někdejší šéf dnes? Z člověka, který se považoval za „oblíbeného a vtipného Big Bosse“, je dnes naštvaný chudák, kterého neberou (až na jednu výjimku) nejen jeho podřízení, ale ani kolegové/kolegyně ze spolupracujících oddělení. Dnes je (až na tu výjimku) prostě pro smích a nezřídka je parodován…. A to si ještě pár měsíců nazad myslel, jak ho podřízení mají rádi, jako šéfa….


Takže jen dodatek pro Lone Stara: můj šéf si (na základě vlastního ega) ještě v září myslel, jak je strašně vtipný, jak ho všichni žerou a berou…. A dnes? Šéfuje dvěma lidem, z čehož jeden nemá vlastní názor a druhému je víceméně jedno, kde, pod kým a co dělá. Stále je šéfem, ale i já – jeho někdejší podřízený – mám větší pravomoc než on tehdy.


Lone Stare, to, že si myslíš, jak jsi super šéf, rozhodně neznamená, že jím jsi. Rozdíl mezi mnou a Tebou spočívá v tom, že bych o sobě nikdy neřekl, co si o mně myslí ostatní, jak mě berou a vnímají. Nejsem – na rozdíl od Tebe – tak dokonalý, abych viděl do hlavinek všem kolem sebe. Aby ses jednou nedivil, když se Ti stane to, co mému někdejšímu „nesmírně vtipnému a populárnímu“ nadřízenému.


Osobní život


Visnery je – zcela bez diskuzí – nejlepší manželka na světě. Za tím si stojím i po více než roce manželství (a 64 měsících vztahu). Ano, měli jsme nějaké spory, hádám se s ní, když řídí, ale je to prostě ženská, se kterou je radost sdílet každý den, žít ve společné domácnosti a vědět, že je to právě ona, kdo na mne čeká, když přijdu z práce.


Její osobnostní kvality oceňuji nejen já, ale i lidé, kteří jsou mnohem, mnohem starší než ona a mají jasně vyprofilovaný názor na to, co je „žena pro život“.


Sám za sebe musím říci, že zatímco v Praze je hodně nešťastných kluků, hledající fajn holky a na Ostravsku překvapivě dost dívek s dobrým srdcem, hledajících kluky pro život, neměnil bych! Slovy mého kamaráda Petra: žádná ženská nestojí za to, abych si kvůli ní sundal prstýnek (a to i přesto, že na Ostravsku je ostřejší „konkurence“, než v Praze).


Prostě jsem fakt spokojený a dnes a denně se utvrzuji v tom, že mé „ano“ bylo řečeno nejen ve správný čas, na správném místě, ale i správné osobě.


Tolik dnešní zamyšlení nad mým životem.


Na závěr mi dovolte jeden snímeček z podzimní Ostravy :).

Podzimní Ostrava

Categories: Aktuálně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *