24.6.2007 muzeum
Talcy,Bajkalu a plavba

Snídaně:
karbanátek +
bramborová kaše + kopr + čaj + buchta. Odjezd
autobusem KIA s průvodkyní do
muzea Talcy. Zde si nás převzala přímo ředitelka
místního skanzenu obydlí a
jednoduchých zařízení
místních a kočovných
sibiřských kmenů (obdoba našeho
skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm).
K vidění byly chatrče i velké
dřevěnice. Zde jsem si dal na svačinu něco jako polívku se
zapečenými masovými těstovinami se dvěma
chleby za 52 rublů. Poté jsme
odjeli k největšímu a
nejširšímu pramenu řeky na světě
– odtoku řeky
Angary z Bajkalu – naproti Port Bajkalu.
Dál návštěva muzea Bajkalu
v obci Listvjanka. Ukázka obrázků,
plánků, schémat, modelů, vycpanin,
zalíhovaných
i živých bajkalských živočichů – včetně
tuleně (Bajkalská ňěrpa – jediný
sladkovodní tuleň) a Omula (jedinečná
bajkalská ryba). Atrakce zde byl
simulovaný ponor „ponorkou“
s videem o bajkalském životě až do hloubky 1637 m
(kde je taky
život(!)). Pak jízda k tržišti. Omul byl
k dispozici na 4 způsoby
(sušený, celý, uzený,
uzený teplý). Já jsem si dal
uzeného teplého za 25 rublů
za kus – čím hloub v tržnici,
tím levnější. Následovala
atraktivní
projížďka po Bajkale na 3 lodích (co cca 12)
s pauzou na pláži (plné
jakési
neštípající, ale otravně
lezoucí havěti-dlouhokřídlé
mušky). Pláž byla
oddělena od okolí strmou skálou –
v dané chvíli to byla
„naše“ soukromá
pláž. Výstup byl přímo z lodi
po úzkých schůdkách. Bylo to
krásné – lodě
se postavily fotogenicky vedle sebe. Po této
plážové fotopauze ještě
pokračování kousek dál „do
Bajkalu“ a pak návrat do přístavu,
rychle 2. dávka
teplého uzeného Omula a s 5
minutovým zpožděním (hold jsme
nádražáci) do
autobusu a už do Irkutska. Řidič pouštěl svižné
zpívané dechovky a spěchal co
to dalo. Večer ještě soukromá (s klukama
z kupé) projížďka okružní
linkou MHD
Irkutskem (podobně jako linka 208 v Opavě-1 konečná
zastávka). Na konec
dne drobné polití místní
limonádou a tak večer proběhlo lehké
„prstové“ praní.

25.6.2007 tranzit
na Olchon, Šamaní skála

Ráno,
před odchodem
z pokojů nás hlavní děžurdná
upozorňovala, že vše hotelové se má
dát na
postel. Pod pojmem vše myslela celé 2 věci. Před
hotelem už čekají 3 maršrutky.
Batohy přidělávají na střechu. Čeká se
na vedoucího, který na
nádraží vyřizuje
lůžkové příplatky do Ulan Ude. Až
vedoucí stanice (přednosta) mu sdělil, že
„nic nebude“. Vedoucí
cestovní agentury nám teda zařizuje
nějaký náhradní
program. Na ostrov vyrážíme cca v 10
hodin ráno. V Irkutsku – i na
spojení na výpadovky – dopravní
kolaps. Na hlavní cestě už byla pohoda. Jen se
musí dávat pozor na volně
pobíhající krávy
v okolí cest. Asfalt byl trochu
hrubší, ale řidiči to mají pevně
v rukách s rychlostí 80-110 km/hod.
Při přestávce
u motelu (soubory budov s všestranným
využitím pro motoristy) na oběd
boršč (ale velice chuťově ochuzený) a 2 pirohy
s rýžovou náplní.
Posledních asi 75 km
před převozem se asfalt změnil na hlínu, ale řidiči se
drželi i přes ty hrboly
cca 80
km

rychlosti. Námi nevyžádaná
zastávka u mototechny (umístěné
společně
s benzínovou  pompou)
uprostřed skal
daleko od vesnic. Důvodem byl částečný defekt
našeho auta. To se ale rychle
opravilo a po ukončení svačin
v místní malé restauračce
jsme pokračovali
dál. Kousek od převozu byl krásný
výhled na Bajkal a Olchon, tak jsme si
udělali fotopauzu. Čekání na převoz, kde
mají přednost autobusy a maršrutky-až
pak osobní auta, jsme využili k výstupu
na kopec, z něhož byl
„průplav“ jak na dlani. Organizovaná
extra tlačenice na převozu byla dokonalá.
Při cestě dál do cca 40 km
vzdáleného místa našeho
ubytování na ostrově se defekt dokonal-kolo se
vyměnilo
za rychlé pomoci kolegů řidičů
z dalších maršrutek a jelo se
dál.
V místním městě Chužír jsme
se ubytovali v nově postavených chatkách
(po 3) a šli na večeři k Nikitovi. To je majitel
restaurace a hlavní
manažer ostrova, kde pro turisty vše zařizuje a
plánuje. Pak jsme si udělali
kolektivní, ale neorganizovaný výlet
k Šamanní skále, u
které se kolega
Milan okoupal. To že voda v Bajkalu má 4-10*C mu
vůbec nevadilo. Západ
slunce nad Malým mořem Bajkalu byl
nádherný. Po západu slunce
rychlé ochlazení.
Večer „zasedání“
trvající do 2:30 hod..

26.6.2007
projížďka po ostrově, koně a
motorky

Opět
krásně slunečno. Rychlé
nachystání na celodenní
autovýlet po ostrově. Snídaně u Nikity:
pšeničná kaše +
čaj + buchta + 3 palačinky + brusinky. Čaje byly 3 druhy. Se 4 auty
typu UAZ
(ukrajinský automobilový závod)
vyrážíme na severní cíp
ostrova. Cestou bylo
několik fotozastávek na
nejkrásnějších místech
ostrova. Cestou dodávka chleba 2
kempařům. Západní strana ostrova je
písečná, východní
kamenitá. Na místních
pláních je hodně Syslů a polodivokých
koní (vypouštění do přírody
z důvodu
aktuální nepotřebnosti). Oběd ve volné
přírodě připravují řidiči v
přivezených hrncích.
Oběd: polívka z čerstvě vykuchané ryby +
brambory + mrkev + uzená ryba +
sušenky + chleba s rybí
paštikou + čerstvé rajče + okurka + čaj. Po
příjezdu si domluvíme projížďku na
koních. Večeře: čaj + buchta + rýže
s masem + teplá zamotaná ryba.
K projížďce nás (4) zavezou do
vedlejší vesnice a po
obeznámení se zkušenostmi jsem poučen
o „ovládání“ a
dostávám koně. Vyjížďka kolem ohrad,
Bajkalu a přes vesnici byla opravdu
zážitkem. Kůň nejdřív nechtěl moc poslouchat (ani
majitele), ale pak se to již
dařilo bez problémů – až do sesednutí,
kdy se nějak splašil a vyzkoušel jsem si
tak i rodeo. Aby toho nebylo pro ten den málo, tak jsme si
ještě domluvili
projížďku na motorkách. Tuto atrakci jsme
absolvovali ve třech. Jedna motorka
měla napůl podomácku vyrobenou sajdkáru,
druhá byla sólo. Sjeli jsme opět
k Bajkalu a na okolní kopec, ze kterého
bylo opět krásně vidět bajkalské
Malé moře. Cena hodinové projížďky na
koních stála 300 rublů na osobu a 100
rublů na celou skupinu služba instruktora. Motorka stála 300
rublů jedna, tak
jsme se podělili každý po dvou stovkách.

27.6.2007
výlet na protější břeh

Na
ostrově jsme potkali dvě
skupiny Čechů: partnerskou dvojici a skupinu asi 7 lidí,
kteří přiletěli
letadlem do Irkutska. Jeden další se přidal
k naší skupině-byl to
známý od
dvou členů z naší výpravy.
Tolik Čechů-turistů tady dohromady prý ještě
nebylo. Podle informací místních
obyvatel je tady v zimě okolo 10 cm
sněhu, mráz zpravidla
do 27*C a po jezeře se výborně jezdí na
bruslích. Led je neuvěřitelně čistý.
Válečný gulag tu zrušili
v roce 1957.

Snídaně
jako včera, jen bez
buchty, poté odjezd na celodenní výlet
na protější břeh. Po rozdělení na dvě
skupinky jsme odjeli do přístavu na rybářskou loď
a další na jachtu na pláž za
Šamanní skálu. Počasí bylo
výjimečně škaredé – zima,
foukal studený vítr a
mrholilo. Podle předpovědi místních se ale
vyčasí. A měli pravdu. Po příjezdu
na pobřeží za 1,5 hodiny už prosvítalo slunce,
oteplilo se a mrholení zcela
přestalo. Pokračovalo se organizovanou chůzí do
místní tajgy k malé
studánce. Vyslechnutí turistických
informací a (většinově) skupinový
neorganizovaný výlet na
(částečný) vrchol zdejšího
kopce na vyhlídku na
bajkalské Malé moře, Olchon a
zdejší břeh. Cestou
z vycházky možnost
placené svačiny v „občerstvovací
stanici“. Po srazu na břehu u jachty oběd:
omul, chléb, brambor, sušenky, rajče, okurek,
čaj. Po našem odjezdu se doslova
okamžitě slétlo hejno racků na zbytky a kosti. Cesta zpět
trvala opět hodinu a
půl, ale jelikož jsem objevil perfektní místo
nejen na focení, ale taky na
odpočinek, uběhla rychleji, než bych i čekal. Místečko bylo
plošina na konci
lodi, cca 20
cm

nad vodou, nad lodním šroubem, za kabinou-takže
za větrem, navíc aktuálně na
straně osvícené slunkem. Cesta
s výhledem na vzdalující se
břeh pevniny
těsně nad vodou byla tak pěkná, až se mi na chvilku zavřely
oči a krásně jsem
se vyspal. Cestou jsme v bezpečné
vzdálenosti viděli 2x tuleně. Po
příjezdu  na
ostrov byla do večeře více
jak hodina pauza, tak jsem si (a ne sám) ještě
trochu zdřímnul. Večeře: omul,
salát, buchta s brusinkami, těstoviny s kousky
masa, čaj. Po večeři odjezd
do vedlejší vesnice na večerní
představení ukázky dávných
místních zvyků
Burjatského kmenu (písně, tance,
říkadla, domácí výbava a
nářadí, ochutnávka
vlastních pokrmů a nápojů-včetně samohonky).
Večer ještě jedno bajkalské
koupání a celkové balení
před raním odjezdem zpět do Irkutska. Spát jdeme
v 1
hodinu ráno, venku krásně.

28.6.2007
cesta zpět z ostrova

Prší.
Cesty jsou samé
klouzavé bahno. Snídaně tradiční, od
majitele restaurace Nikity dostáváme
propagační pohled. Zabalení posledních
věcí a naloďování se do
maršrutek. Na
bagáž na střeše se dává
plachta. Jedno auto ji má ale malou, tak bagáž
téměř
všech nějak utrpí (zepředu voda, zezadu
stříkající bahno). Při odjezdu
panují
tradiční zmatky – málem
zapomínáme jednu kolegyni. Hliněná
cesta je samé bahno
a špinavé kaluže. Auto občas doslova klouže, ale
řidič to i tak valí přes 60 km/h.
Cesta trajektem
v pohodě, i když nám předchozí ujel o
malou chvíli. Už na pevnině se
dostáváme do konfliktu
s dalším řidičem. Vadilo mu
„nečekané“
ostříknutí
auta při předjíždění. Tak našeho
řidiče chytil (naštěstí) jen pod krkem.
Součastně dalšímu autu došel
benzín, tak ho odtahujeme k pumpě, kde
naše
auto opět mění kolo. Pauza se využívá
na oběd. Většina zájezdu si
dává polívku
Soljanka (40 rublů), které je čistým odhadem asi
půl litru a je velice chutná a
zasytila. Cestou dál praskne dalšímu
autu nádržka na vodu, tak se bere kde to
jde (z kaluže vedle cesty). Při další pauze u
restaurace důkladnější oprava.
Dáváme
si svačinu – karamelová trubička a
karamelová buchta. Dojezd do hotelu už byl
bez problémů, dokonce přestalo pršet a
v Irkutsku svítilo slunce. Opět
dostávám pokoj číslo 8-jako před
cestou na ostrov. Zbytek dne už zůstávám na
pokoji a odpočívám.

29.6.2007
cesta do Sajanských hor, lázně

Snídaně
s extra pomalou
obsluhou: salát + brambory + kopr + maso + čaj +
karamelový koblih. Děžurná
opět prohlíží pokoje-i po této
jedné noci (asi se bojí, abychom si nevzali ty
natržené ručníky). Odjezd směr
Sajanské hory. Bagáž si
dávám do autobusu,
protože dolů už se nevejde. Řidič je stejný jako cestou do
bajkalských muzeí,
průvodci jsou mladý páreček. Cestou si
děláme technickou pauzu kvůli (málem)
hořícím brzdám, protože to je (asi)
řidičův nejoblíbenější
pedál. Místo si ale
vybral pěkné: přímo u mostu nad Transsibiřskou
magistrálou, která se pak objeví
i na protějším kopci (něco jako
Slezský semmering v Horní
Lipové),
s vyhlídkou na začátek Bajkalu, u
prodejců teplých uzených Omulů.  Jedeme
přes Slyudyanku, kde je jediné nádraží
na světě postavené čistě z mramoru
(který se zde těží). Někde
v prostoru nádraží měl být
nějaký památník
československým legionářům
chránícím Transsib
v první světové válce a
krátce po ní. Našli jsme jen
malý
kamenný kříž před budovou, ale bez
jakékoliv poznámky a nikdo
z místních
nám k němu nedokázal nic
říci. Ve stánku na nádraží
si koupím  sáček 
„mramorových“ oplatků (něco
jako Ruměnky z Opávie). Při návratu na
hlavní cestu směr hory se řidič
pokouší otočit přes boční uličky.
Tvrdě narazí
do asfaltu na kolmé cestě a poškodí si
přední dveře. Na pomoc s provizorní
opravou mu přišli hnedka místní, pro
které musel být zážitek už to, že na
takové ulici měli autobus. Kladiva, dlouhé železa
a kleště jely jak o závod.
Výstup cestujících kuřáků a
dokumentovačů, včetně řidiče zadními nouzovými
dveřmi. Oprava trvala cca 20 minut. při couvání
zpět na hlavní cestu opět dření
dveří o zem a navíc i předním
nárazníkem, jehož část se odlomila.
Další cesta
už v pohodě – až na hlemýždí
rychlost. Ubytováni jsme byli v chatové
oblasti Sajanských hor ve městě Arshan. Pokoje
v dřevěných
„velkochatách“
po různých skupinkách. Připadám si
jako v Kunčicích pod Ondřejníkem
(podobné výhledy, příroda i
chatové prostředí). Já jsem se synkama
z kupé
(severomoravská peruť/odnož/část a podobně).
Společný elektrický samovar
v kuchyňce, horský bystrý a
úplně čistý potok z něhož se brala voda,
mylo se v něm všechno (a někdo) tekl
přímo v prostoru dvorku. Po
ubytování malá procházka,
nákup čerstvého jídla a odjezd do cca 55 km
vzdálených lázní. Když
už tu jsme, tak skoro všichni
využíváme některou proceduru. Já si
dávám (opět
se severomoravskou částí) koupel ve vaně
s metanovou vodou tekoucí přímo
z hlubin
s příjemnou teplotou – 15 minut za 70 rublů. Při
„koupání“ hraje
z reproduktorů příjemná
relaxační hudba. Další možnost byla
skupinová
koupel ve venkovním bazénu za 30 rublů, po niž
byla možnost se osprchovat
čistou vodou – taky za 30 rublů, nebo taky hodně
využívaná bezplatná koupel
v řece
Irkum. Večere v místní restauraci
– 2×2 ks palačinky s džemem (jedna
dvojce 20 rublů) a čaj. Večer mnohanásobné
přání Petrům a Pavlům, kterých bylo
na zájezdu opravdu hodně.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *