17.6.2007
  odjezd Ex
2 ROSSIA

Seznámení
s cestou po
Transsibiřské magistrále. Foto O.-tého
kilometru Transsibu (a 9298.-ého). Čmelák
Чm33-3438 přiváží
k nástupišti
„náš“ Ex 2 ROSSIA.
Mám vůz č.8, kupé VIII.
Spolucestující Adam, Milan a
Dáša. Po odjezdu včas jsme asi po 30. metrech
na 45 minut
zastavili – bez jakéhokoliv vysvětlení
děžurné. Zatím jsme dostali hygienické
prostředky a večeři. V kupé jsme se rychle
seznámili – vše OK.

18.6.2007
Ex 2 ROSSIA

Budíme
se v 9:30 moskevského
času, podle kterého vlaky na Transsibu jezdí. Ve
stanici Kirow už čekají na
nástupišti prodejci s jídlem
a plyšákama. Lokomotivu máme opět
z plzeňské Škodovky (už druhou).
Originální výrobní
štítek je odmontován a
nově jen nastříkán. S focením
nejsou žádné problémy. Až hodinu před
a za
velkoměstskými nádražími je
sanitární zóna, kde jsou WC uzamčeno.
V 10:20
začínáme snídat (horká
čokoláda a domácí buchta). Je 10:38 a
dostáváme teplý
oběd: maso + rýže + chléb + hrách +
zelí. Vesnice okolo Transsibu mají
dřevěné
domy s plechovou střechou, každý dům je ohraničen
dřevěným plotem. Ve
větších městečkách jsou
klasické staré paneláky, velkoměsta
(kterých je ale jen
málo) mají i moderní novostavby-skoro
mrakodrapy. Kolem tratě jsou za (asi
ochranným) pásem širokým
cca 30
metrů
vysázené stromy
– minimální šířky
10
metrů
. Taková situace
je asi na 2/3 cesty z Moskvy do Irkutsku. V žst.
Balesino kupujeme od
nádražních prodavaček povidlový
perník – 20 rublů –
výborný. Chuť jako naše
(Opávia) Ruměnky. Při focení
výrobní cedulky jsem kolemjdoucím
nádražákem
neurčitého povolání nazván
poprvé špionem. Perm –
přejíždíme přes řeku Kama
(jako Dunaj ve Vídni). Na nádraží mimo
jiné i prodejci bot. Ve vlaku máme
vysáto a pomyto. K zajištění
kvalitnějšího umytí bylo členy
našeho kupé
vymyšleno a sestrojeno zařízení
nazvané „Samoteč“ (po našemu
„furtteč“). Po
připevnění na kohoutek na WC teče voda z kohoutku
nonstop, dokud samoteč
nesundáme. Cestou ochutnávka od kolegů
koupené slané sušené ryby.
Dlouhé hodiny
rovin se v oblasti Uralu mění
v mírnou pahorkatinu – jako u
nás
Českomoravská vrchovina. Ale jinak se nemění nic
(hliněné cesty, dřevěné domky,
lesy). Včas přijíždíme do stanice Swerdlowsk,
čímž už jsme zcela oficiálně v ASII. Na nádraží
jsou 3 malé
napodobeniny obelisku (navíc ještě na
fasádě nádražní budovy)
oficiálně
stojícího v místě přejezdu
Euroasijské hranice (cestou z Evropy na
pravé straně). Nádraží je
obrovské a překrásně vyzdobené lustry
a mramorem –
vše dokonale čisté! Nejsou zde
žádní
nástupištní prodejci, ale
přímo obchody
s potravinami a náboženskými produkty.
Je půlnoc moskevského času a už
začíná svítat. Je tu vidět
ukončení oblasti s bílou
nocí.

19.6.2007  
Ex 2 ROSSIA  
ASIE

Ráno
budíček v 6 hodin,
snídaně a slovní fotbal. Slunce vysoko a
samé rovné planiny s břízami
a
bažinami přímo vedle kolejí. V 10:30
dostáváme oběd: ryba, kukuřice,
salátová okurka, bramborová
kaše. Pak trocha spánku. Už
z dálky před
Omskem jsou vidět vysoké komíny
z rafinérií. Opět velké,
čisté nádraží
s obrovskými lustry. Čekáme na kolegu a
na vlak dobíháme – schůdky už
zdvižené, ale do odjezdu jsou ještě 2 minuty.
Raní nálety komárů
naštěstí
skončily, ale je opět šílené horko.
Ráno jsem ztratil oblíbenou výborně
píšící
modrou propisku při vytahování mobilu
z brašny. Vlak jede téměř
stále
okolo 100
km/hod
..
Na celé trase je 3znaký autoblok
s návěstidly po cca 2200 metrech.
Přejezdy
s výsuvnými plošinami jsou na
všech asfaltových přejezdech.
V každé
obci je vždy maximálně jeden úrovňový
přejezd. Mosty a podjezdy jsou jen u
velkých cest a ve velkých městech.
Neasfaltové cesty mají jednoduché
závory
trvale zavřené, ale s možností
vlastního otevření. U každého přejezdu
(hlavního i venkovského) má
stanoviště pracovník, který při
průjezdu vlaku drží
žlutý praporek. V noci je prostor přejezdu před
strážní budkou osvětlen
obrovským reflektorem namířeným hlavně
na nápravy. Koleje jsou svařované
(alespoň podle stylu a kvality jízdy) až do délky
autobloku. Jízda je velice
klidná – občasné
házení je jen v obloucích.
Občasné trhání se soupravou je
před začátkem brzdění, zřejmě vlivem
chybějících nárazníků a
pevným
poloautomatickým spřáhlem. Ve stanici Barabinsk
celá výprava kupuje od babiček
nabízené piva, zeleninu (!), ryby a pirohy.
Já 2 bramborové pirohy (2×10 rublů)
a 2 rybí placky (taky 2×10 rublů), po kterých
jsem absolutně plný. Před
Novosibirskem jsme trochu naštvali děžurdnou. Kolega se
samotočem a ešusem
prováděl na záchodě celkovou osobní
hygienu (i hlavu), ale už byla sanitární
zóna. Vypadalo to dost drsně, obzvlášť
když dežurná odešla do svého
kupé a
delší dobu nevycházela.
Naštěstí se jen převlékala do
uniformy. Ale nervy měla
na pochodu pořád. Spravila to po 15 minutové
hygieně pravá česká čokoláda.
Novosibirsk
je typické „evropské“
velkoměsto se zaskleným pomníkem parní
lokomotivy na 1.
nástupišti. Ve 22 hodin zapadlo slunce, ale
úplná tma není po celou noc

obloha zůstala modrá a oranžová, ale do 1 hodiny
slunce ještě nevylezlo.

20.6.2007  Ex
2 ROSSIA

V okolí
stanice Tajga se
krajina mírně zvlnila a jsou vidět i plochy smrků. Oproti
dřívější cestě nás
míjí asi 10 vlaků během hodiny. U
větších mostů jsou hlídači –
taky
s velkými reflektory. Ráno se
budíme ve městě Krasnojarsk s velkou
řekou Jenisej, prší a
začínají kopce. Snídani už
máme v kupé. Naše
kupé se
budí v čase: ČR 6 hodin, Moskva 8 hodin,
místní 13 hodin. My
snídáme,
vedle obědvají. Na oběd sekaná + pohanka +
salátová okurka + rajče. Kopcovitá
krajina (jako v okolí České
Třebové) pokračuje. Po delší
chvíli jsou opět
jen břízy-celé lesy. V žst. Ilanskaja
kolektivní nákupy: karamelové trubičky
(3×15 rublů), karamelová zmrzlina (1×30 rublů),
zelné pirožky (2×10 rublů). Opět
je celý den krásně. Při
filmování na nádraží jsou
na mě směřované divoké
pokřiky. S klukama z kupé jdeme do
jídelního vozu na boršč.
Jídelní
vůz Ex Rossia je celý ve dřevě, stylově upraven do
starších dob. Ceny: 1 dl
vodky Zlatá hlava (jedné
z nejlepších v Rusku-podle
informací servírky) 60 rublů, boršč
120
rublů, mrkvová polévka 140 rublů, 0,5 l
CocaColy  40
rublů. K polévce dostáváme
sušený slaný rohlík.
Boršč dnes už v tuto
dobu nebyl, tak si dáváme mrkvovou
polívku (140 rublů). Dostáváme ji ve
velkém
hrnku. Cena je samozřejmě velká, ale kolikrát se
můžete najíst
v nejslavnějším vlaku
Transsibiřské magistrály a prakticky
celého Ruska.

20.6.2007  balení
před
Irkutskem

Jelikož
ráno brzo vstáváme,
jde se balit používané věci a nachystat se na
rychlý výstup. Postupně se
v kupé střídáme, aby byl na
balení klid a abychom se navzájem nemotali.
Někteří mají potíže vecpat věci zpět
do krosen, batohů a tašek. Důvodem je také
nečekané jídlo, co jsme dostávali
cestou a široký výběr specialit od
místních
nádražních prodejkyň, 
po kterých se už
vlastní domácí jídlo do
těla prostě nevešlo. Já mám sbaleno
prakticky během
chvíle, protože věci „nepotřebné jsem
měl v krosně pod spodní postelí a
potřebné jsem měl téměř furt v batohu
nad dveřmi. Na poličce jen JŘ, mapu
a podobně. Milan nemohl vecpat do batohu pivo. Tím vznikly
dvě zajímavé hlášky.
Lepší nosit pivo v břichu než
v batohu. A
další po nějakém tom
vypitém. Pivo už nebudu, už jsem si čistil
zuby. Všichni jsme
připraveni na
výstup. I když není ještě
tradiční čas na spaní, jdeme, protože
po 2.hodině
moskevského času (7.hodině irkutského)
vystupujeme.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *