DENÍK
CESTY NA BAJKAL – 1.díl

Upozornění:
Tento
deník jsem psal podle vlastních
zkušeností, osobního
vnímání
vzniklých situací a
„odposlechnutých“ informací.
Realita a skupinové cesty se
mohly někdy lišit od mojich osobních. Čistě
soukromé informace jsem nemazal,
protože by někdy mohly ohrozit úplnost deníku.
Kdo se výletu zúčastnil si může
připomenout možná již zapomenuté
zážitky, kdo se nezúčastnil bude po
přečtení
jistě litovat.

PŘÍPRAVA
Po dlouhodobé teoretické
přípravě nastala doba balení. Podle dopředu
připraveného seznamu jsem ve městě
a hlavně v Globusu nakoupil potřebné
jídlo a technické doplňky.

Nesu
sebou krosnu, batoh,
foťák a kameru. V krosně je oblečení,
jídlo, které bude potřeba až cestou
z Moskvy a obecně neaktuálně potřebné
věci na cestu vlakem do Moskvy a na
Moskvu. V baťohu je pak jídlo na cestu a na Moskvu.
Pod trikem mám složku
s jízdenkami, JŘ, pojištění a
doklady. K foťáku mám celkem 12 filmů,
ke kameře 7 hodin prázdných kazet,
navíc ještě v mobilu 2GB paměťovou
kartu (mobil SonyEricsson K750i s 2MB digi
foťákem). Při odchodu je
hmotnost krosny 25 kg,
batohu 7
kg
,
dále nevážená plná
výbava kamery a foťáku. Já
vážím přesně 64 kg.

15.6.2007 
odjezd z Opavy

Po
3 hodinách balení a
vydatné večeři jsem připraven k odjezdu na vlak.
Spoj MHD Opava 201
odjíždí samozřejmě o 5 minut opožděn (23:29), ale
na východním nádraží je
naštěstí ještě rezerva.
Odjíždím Os 3449 23:44 ve složení
sólo motor 843.

16.6.2007  
odjezd z Ostravy Svinova

Na
nádraží Ostrava Svinov mám
asi 2,5 hodiny pauzu, než mi pojede v 2:44 R209 Vltava.
Procházím se po
nástupišti, protože je krásně teplo a
bezvětří. Po nějaké době
čekání potkávám
spolucestující, se kterými jsem byl už
loni v Moskvě a letos jedou taky.
Ony odjíždějí o hodinu dříve R Chopin
(ale +32 minut zpoždění), se kterým se
moje Vltava spojí v Petrovicích  u
Karviné. V plánu řazení vlaků
(a ve služebních pomůckách ČD) má
určený vůz
číslo 346. Přímo na voze (a v pokynech
poslaných CK Sdružený klub
železničářů Brno) ale 846. Kolegyně byly rády že
jsem jim pomohl se správným
nástupem a já jsem čekal dál. R 209
Vltava měla také 10 minut zpoždění.
Nastoupil jsem do domluveného 3. vozu, ale
pomocný průvodce mě poslal do 1.
vozu. Děžurná žádá
jízdenku, tak jí dávám
FIPku a OSŽD, tyto ona ale nezná,
chce s napsanou cenou, ale že se uvidí cestou. Tak
trochu čekám, kdy mě
vysadí z vlaku. Příjezd do Petrovic u K.
+10 min., na odjezdu +25 minut. Jedu
ve voze RŽD včetně ruské průvodkyně. Klimatizace funguje,
ale je poměrně slabá,
WC vakuované. Na WC kape voda ze stropu.
V kupé jedu s 2 Rusy-rodina.
Byli v jižních Čechách na
dovolené s větší skupinou.
Trochu potíže mi
dělá nízký strop –
ležím na horní posteli (s vykrojenou
částí u noh na
zavření), ke stropu to mám jen 60 cm.

16.6.2007  
tranzit přes Polsko a Bělorusko

Tranzit
přes Polsko.
Probouzím se v 9:30, venku jasno a opět horko.
K snídani využívám
služeb samovaru – zdarma, do vlastního termohrnku,
doplním horkou čokoládu a
buchty – jako doma. Ruské vozy mají
naštěstí také
ovládaní na čtyřhran, tak bez
problémů zajistím v kupé
postele. Voda ze stropu už kape (občas doslova
šplouchá) i na chodbu. Děžurná ji hned
utírá – o vše je
postaráno. Klimatizace
se už pořádně rozjela, v kupé je
24-26“C (podle teploměru, který je
součástí výbavy vozu.
Polská trasa je celá 2kolejná a i když
se jede rovinou
není příliš rychlá.

Hranice Polsko-běloruské: Polská kontrola pasů
jen zběžná. Po přejezdu hraniční
řeky (s ostře hlídaným mostem –
stráž na každé straně, a minutí
odvratné koleje
z polské strany do štěrkového
zarážedla) zastavujeme na nákladovém
nádraží
žst. Brest, kde nastupují celníci a
pasováci. Kontrola a odevzdání pasu,
včetně
vyplněného dotazníku (co
přivážíme do Běloruska, hotovost, cíl
cesty,…), a hned
dostáváme další
(azbuka/anglicky) kde se vyplňují informace o
cílu pobytu,
číslo pasu, číslo a platnost víza,
jméno a bydliště, … . Vše
vyplňuji podle
kopie pasu a odhadem. Naštěstí
základní věci vím a ověřené
potvrzení dostávám
zpět.

Brest-výměna podvozků: Po příjezdu do Brestu
na polskou stranu nádraží
(normálněrozchodnou) a výstupu
některých cestujících na
nákupy nás přesunou do
haly na dvě sousední koleje, kde se mění
evropské parametry vozů na Ruské.
Nejdříve se vymění šroubovka za
poloautomatické spřáhlo, pak se vozy
vyvážou od
podvozků a nadzvednou asi do 2metrové
výšky. Široké podvozky
vysunou
normálněrozchodné, vozy se spustí a
spojí s širokorozchodnými
podvozky.
Souprava se spojí do původního sestavy
řazení a jede se zpět do stanice, ale na
moskevskou stranu nádraží
(širokorozchodné-druhá strana budovy).
Celá tato
„operace“ trvá něco málo přes
hodinu. Posun se ale zrovna moc opatrně
neprovádí, PET lahve padají,
stát se taky pořádně nedá.

Odjezd
dál směr Moskva.
Z důvodu odpojení od el.proudu při
výměně podvozků asi 3 hodiny
nefungovala klimatizace. Z příjemných
24“C je rázem 31“C. průběžně se
spí.
Ještě v Minsku si držíme
45minutové zpoždění z Petrovic u K..

17.6.2007 
Moskva

Noční
průjezd Ruských hranic
bez povšimnutí. Ráno ještě
stíhám samovarovou horkou čokoládu a
domácí buchty.
V Moskvě si dáváme do
úschovny krosny (75 rublů, batoh 50 rublů) a
vydáváme se na prohlídku města.
Permanentka na 10 jízd metrem (přestupní)
stojí
140 rublů (jednotlivé jízdné 17
rublů). Procházka po Moskvě: Divadelní
náměstí,
Rudé náměstí, Mauzoleum
s Leninem (ležícím-mrtvým),
obchodní dům GUM, foto
s Leninem a Stalinem (živí – za 50
Rublů), areál okolo olympijského
stadionu v Lužníkách (místo
Kremlu), místní velké
tržiště (oběd: grilovaný
losos + chléb-kolik jsem chtěl + feferonka + cibule +
nalité maggi, to vše za
120 rublů), procházka kolem řeky Moskvy
k přístavišti a
nejezdící lanovce,
dojezd metrem k už zavřenému chrámu
Krista Spasitele, procházka po starém
Arbatu. Při procházce městem téměř
všichni ochutnáváme od
pouliční prodavačky
pravou ruskou zmrzlinu (klasická bílá
a čokoládová) 1×12 rublů. Pak už jen
dojezd pro bagáž na Běloruské
nádraží a přesun metrem na Jaroslavské
nádraží.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *