RUSKO 2007

 

Česky národ si zvykl
být vždy s „jednou světovou
stranou“ ve stavu ignorace a jisté
nenávisti. Za vlády KSČ byly státy na
východ
v mnoha směrech náš vzor.
Státy západní byly jednoznačně ty
špatné (za
všech okolnosti). V dnešní
době je to přesně opačně. Sebelepší vymoženost
nebo vylepšený výrobek
z východu je automaticky označen za
špatný a
v žádném případě
není realizován. Zato
západní vynálezy jsou okamžitě
realizovány a chváleny jako dokonalé.

Na
následujících
řádcích nebudu přesvědčovat k změně
Vašeho osobního názoru na
východní státy, ale jen
poukážu Z VLASTNÍCH
ZKUŠENOSTÍ
(nebo
zkušeností
spolucestovatelů), že zde není vše tak
černé jak je nám to mnohými
předhazováno, že zde člověk zažije spoustu 
dobrodružství a že se je i zde
každopádně na co podívat.

 

DOPRAVA:
silniční: Pokud jste
zvyklí na
prvotřídní asfaltové cesty, tak na ty
v Rusku narazíte jen na
dálnicích
rychlostních silnicích a
v okolí velkých měst (a
v nich). Ostatní
cesty jsou již jen hliněné s uježděným
povrchem (od širokých až po
polňačky). Místní řidiči tzv.
maršrutek po asfaltu jezdí až 110 km/hod.
Na hliněných
cestách za suchých podmínek až 80 km/hod
a za mokra (při dešti/po dešti) – i
když jím auto „bruslí“
z jedné strany na druhou až 60 km/hod.
Český běžný
řidič by měl asi z řízení těžkou hlavu,
protože plná čára na vozovce pro
Rusy znamená asi jen bezvýznamnou
součást vozovky. Předjíždí se prostě
podle
dané situace.  Červená
na semaforech se
respektuje mnohem víc, ale průjezd plnou křižovatkou je
také jistá zábava. Ve
velkoměstech jsou ve špičkách kolony
dlouhé a mačkanice jsou ve větší
míře, než
třeba v ČR. Přechody přes cestu (alespoň v Irkutsku)
jsou umístěné na
lehce vyvýšené cestě tak, že chodci
mají bezbariérový přesun na druhou
stranu
cesty a řidičům toto nahrazuje naše
příčné prahy a zpomalí. Kvalita aut je
na
úrovni našim západním
zemím, protože Japonsko a Čína jsou
blíž, než by jsme
předpokládali, takže novinky jsou na
místním trhu hned. Řadu našich řidičů
může
rozhodit, že některé (možná až polovina aut)
má volant vpravo. Je to právě
výrobou v Japonsku.

železniční:vlaky
jedoucí na dlouhou vzdálenost
(lůžka/lehátka) jsou obvykle vyprodané již dva
měsíce dopředu. V každém
dálkovém voze je u děžurné
v provozu samovar
(výborná věc, lepší než
rychlovazná konvice), kde si můžete ZDARMA nalít
do
vlastního hrnečku nebo sklínky
vařící vodu. Nejste-li na tuto vymoženost
připraveni, dostanete čaj nebo kávu za
přijatelných 8 rublů (1 rubl = cca 98
haléřů).

V dálkových
vlacích se minimálně jednou denně
vysává
celý vůz, několikrát denně se myje WC a často
(cca každé 2 hodiny) se
vynáší
koš (jeden velký společný pro
celý vůz). Při nástupu do
lehátka/lůžka dostanete
povlečení a ručník zalitý do
igelitového sáčku (společně
s lístkem
potvrzujícím vyprání).

Dlouho jedoucí
rychlíky (např. Transsibiřská
magistrála měří
9298
km
!)
mají ve stanicích pauzy okolo 20 minut na
technickou prohlídku a doplnění vody.
Cestující si mohou nakoupit od
nástupištních prodejkyň od chleba,
přes ryby,
teplé pirožky všech
příchutí, balené vody, opravdu
zmražené zmrzliny, instanční
polívky, studeného piva, zeleniny až po
plyšové hračky nebo boty. Do
lehátkových vagonu se nastupuje pouze jedněmi
dveřmi u kterých stojí děžurné a
kontrolují jízdenky a místenky. Nikdo
nepovolaný se do vozu (vlaku) nedostane.
Navíc je zajištění kupé
z vnitřní strany řešeno mnohem
lépe než u nás,
protože háček proti otevření posuvných
dveří je na vzdálenější
straně od
otevřené „škvíry“
a navíc má ještě pojistku.
Dálkové rychlíky
prochází děžurné
s minibarem, kde dostanete studené pivo, chipsy,
nebo podobný klasický
sortiment, ale někde nabízí i teplé
pirohy (12 rublů) a něco jako párek
v rohlíku (22 rublů). Důležité je
doplnit, že přirážka je téměř
minimální
(na pivo Baltiku cca +5rublů). Jídelní vozy jsou
velice pohodlné a designem
velice pěkně vybavené. Na každém stole je
čistý ubrus, květina ve váze,
záclonky na oknech, televize s hudebním
programem, minibar s nabídkou
mnoha nápojů (ovocné džusy, několik druhů piva a
nejkvalitnější ruské vodky).
Pro cestující  1.třídy jsou
v domluvený čas na rezervovaném stole
vzorně připraveny příbory a skleničky,
další dostávají
jídlo přímo do kupé. Pro
lepší orientaci při přejezdech
časovými pásmy se zde
používá moskevský čas
(např. Irkutsk má oproti Moskvě +5 hodin, oproti času
v ČR +7 hodin). Bezpečnost
na přejezdech je zajištěna (na větších
cestách) kromě blikadel+závor ještě
zvednutou částí vozovky (plechový kryt
o rozměrech cca 1×5 metr se vysune proti
vozidlům čekajícím před závorou do
výšky cca 50 cm),
čímž se dokonale
zabrání vjezdu na přejezd před vlakem, ale je
možnost z přejezdu odjet.
Tento doplněk je na obou stranách vozovky i přejezdu. U
takto vybavených
přejezdů je ještě strážní budka. Pro
případ, že by jste byli opravdu hodně
věřící (zde pravoslavně), je například
na běloruském nádraží
v Moskvě
v prostoru čekárny (1. patro) postavená
malá kaplička. Ve většině stanic
jsou téměř po celý den v provozu
stánky s pravoslavnou literaturou a
malými soškami a obrázky. Nutno dodat,
že nádražní budovy jsou zdobené jako u
nás
divadla – obrovské lustry, mramorové
sloupy, obrazy a další.

Vlak

letecká:
tuto
dopravu jsem nevyužil, jen obecně vím, že je
nejdražší z veřejné
(jízda
Moskva – Vladivostok je levnější
vlakem).

městská:
ve
velkoměstech potkáte autobusy, trolejbusy
(„tyčky“ nejsou od skříně drženy na
drátech jako u nás, ale tahají se za
hrubé provazy), tramvaje (i české), ale i
malé maršrutky, kde je cena většinou
trochu dražší (MHD v Irkutsku 7
rublů, maršrutka 10 rublů). Ve
špičkách je jízda mnohem
zdlouhavější než mimo,
protože zácpy jsou mnohonásobně
větší než u nás. Byl jsem svědkem
15minutového
čekání tramvaje na křižovatce (bez semaforu), než
se jí podařilo projet do
další kolony na hlavní cestě.

lodní:
nákladní
je jen na veletocích.
Osobní-turistická téměř
všude, kde je něco k vidění.
Cena je obecně dražší. Na turistických
lodích je k dispozici bar
s prodejem alkoholu i nealko, chipsů, slaných
tyčinek a podobně.

metro:
moskevské
i petrohradské je neustále
přeplněné-obecně velké riziko
okradení. Interval ve
špičku je co minuta vlak. Charakteristická pro
tyto metra je (a obzvláště pro
to moskevské) výzdoba stanic. Lustrové
osvětlení, mramorové obložení, sochy,
malby a mozaiky (téměř vždy s postavou Lenina, či
jiných slavných a nebo
vojáků a podobně) – všude ale
zásadně doplněné klasickou rudou hvězdou. Že to
vše ještě nikdo nezničil je kromě
jisté a očekávané úcty
také díky přítomnosti
policistů/vojáků prakticky všude (s
nadsázkou někoho z nich potkáte
každých 5 metrů).

NAKUPOVÁNÍ:
Ve velkoměstech není problém nakoupit –
obchodů je dost. Pro našince je
v dnešní době pultový prodej
jednoznačně zastaralá záležitost, ale
v Rusku jsou stále jen pultové prodejny
(samoobsluhu jsem našel jen jednu
v Moskvě). Dokonce i nově postavený
obchodní dům měl krámky rozdělené na
pečivo, maso, zeleninu, alko+nealko nápoje, noviny, drogerii
a papírnictví
zvlášť – vše
s pultovým prodejem. Prodavači rozumí
cizím jazykům jen
výjimečně, ale s použitím rukou se
domluvíte vždy, obzvláště když azbuka
není vaše silná oblast. Ve
větších ulicích potkáte
dost často stánky (ala naše
unimobuňky), kde si můžete vybrat ze všech druhů potravin,
ale samozřejmě
v omezeném množství. Vesnice
mají prodejnu třeba jen jednu (malé osady i
žádnou). Ceny základních potravin se
moc neliší od našich (chleba okolo 11
rublů, 2
litry

vody 15-25 rublů, limonády 15-35 rublů, pivo
v plechu-podle stupňů- od 30
rublů, krabička cigaret od 8 rublů!). Zelenina se
prodává jak tradičně na váhu,
nebo v sadě (např. 1 okurka + 1 rajče + 1 paprika za 15
rublů). Ovoce je
mírně dražší (1 kg
třešní 70-90 rublů, 1 kg
jahod od 115rublů, 1 kg
rajčat 40 rublů). Ale nejdražší je zde maso
– od 200 rublů za kg. Proto se
hodně používají ryby (v okolí Bajkalu
snad ani nic jiného neznají). Pro ty,
kteří bez 100% českého piva nevydrží
jsou téměř v každém stánku
(někde i v hospodách)
k dispozici piva Krušovice, Zlatý
bažant, Velkopopovický Kozel, České.
Plzeňský Prazdroj se čepuje v restauraci U
Švejka v Irkutsku (třída
Karla Marxe, denně 12-24 hod, letos slaví 10 let od
otevření)!

Pokud by jste chtěli poslat pohled do
ČR, tak si připravte
20 rublů (cena na poště v Irkutsku, ale ve
stánku se suvenýry na ostrově
Olchon na Bajkale stačilo 18 rublů a došly taky, ale osobně
víc věřím poště).
Důležité je ještě dodat, že dodací
lhůta je zhruba 3 (kalendářní) týdny.
Velice
levně lze v Rusku nakoupit originální CD
a DVD. Ruská muzika se na CD
prodává za 80-160 rublů! Zahraniční CD
(světoznámých interpretů) dostanete do
180 rublů. DVD se prodávají do 250 rublů. Komplet
CD a DVD skupiny ABBA Best of
s historií skupiny ve
speciálním vydání
formátu malé knížečky byl
v nabídce za 250 rublů. A celkový
výběr je všestranný. Velká
nabídka byla
i MP3 kompletů (počet skladeb na 1 CD nosiči byl vždy málo
pod 100). Ceny do
200 rublů.

TELEFONOVÁNÍ:
Pro někoho nečekané, ale mobilní telefony
mají pokrytí stejné jako u
nás. Ve
městech absolutně bez problémů, ve
větších vesnicích vysílač
také uvidíte,
v malých podle místního
významu (také podle našeho a
místního názoru na
velkou a malou vesnici) a na dlouhých
širých plochách signál
také často
chytnete – často tam, kde by jste ho vůbec nečekali.
Mobilní telefony tedy doma
nenechávejte, ale ověřte si, že máte
zapnutý celosvětový roaming.
Stalo
se totiž také, že mobil ho měl zapnutý, ale
telefonovat nešlo! Při
využívání
místních telefonních budek budete
mít také smůlu, protože jsou na karty. I když
už si ji koupíte (za výhodnou cenu –
více jednotek než cena), z automatu
se dovoláte jen meziměsto a místní
tel.č.! Do ČR jen z pošty (říkali
místní). Na mobilní telefony
také nic-jen z mobilu (ale
z českého ne (zkoušeno
z Oskara).

LIDÉ:
Rusové se snaží pomoci, když je někdo
v nesnázích-od rady při
nějakém
hledání cesty až po půjčení
vlastního mobilu
k telefonování (nechtěli
žádné „hovorné“!!!

ani za cca 5minutový hovor na místní
mobil). Když jsme
se s některými bavili a snažili se zjistit
nějaké informace ze života
v Rusku, vždy se rozpovídali a sdělili bez
zábran vše co jsme chtěli.
Tradiční narážka „pije jak
Rus“ prý na místní
neplatí. Vodky se samozřejmě
napijí, ale ne moc (ani v zimě). Navíc
je konzumace alkoholu na ulici
zakázána, tak se ohnivá voda buď
přelévá do lahví od nealko, nebo se
schová do
papírového sáčku.
Projíždějící policie to opravdu
sleduje a upozorňuje na
porušování zákazu!

PLATY:
Podle reklamy v moskevském metru je plat řidiče
metra 33000 rublů (což je
asi vrchol normálních smrtelníků),
nástupní plat učitele je 4000 rublů,
důchodce dostává 5000 rublů měsíčně (+
občas nějaké stroje od státu).

BYDLENÍ:
V Rusku už nenajdete zemljanky a elektřina je ve
všech místech, které jsem
projížděl (a byly to často opravdové
díry) . To na úplný
začátek. Ve
velkoměstech není problém cítit se
jako doma. Jsou zde klasické zděné
domy, paneláky i moderní
výškové budovy. Jedinou vadou na
kráse je svod okapu
nikoliv do kanálu, ale přímo na
chodník (ať je nejbližší
kanál vzdálen 1 nebo 100 metrů.  V okrajových
částech ale již převládají
typické dřevěné domy. Menší
města a všechny vesnice jsou jen dřevěné.
Domečky jsou téměř vždy normální
rodinné domky s jedním vchodem,
jednopodlažní, s několika malými
světničkami. V domku je jedna malá
místnůstka bez okna používaná jako
spižírna. Přes léto mají okna jenom
jedno
sklo, na zimu se přidává druhé.
Střechy jsou plechové. Okolí oken je vždy
ozdobeno vyřezávanými ornamenty a pod střechou
jsou nosné trámy také
vyřezávané
do zajímavých tvarů. Tyto výzdoby
mají i nově postavené domy a chatky. I do
Ruska už dorazily plastové okna, která se
dávají nejen na nové stavby ve
velkoměstech, ale také na staré dřevěnice, kde
vypadají opravdu zajímavě. Když
si každý představí, jak jsou domky pěkně
zdobené, určitě si také řekne, že to
potřebuje hodně úsilí na údržbu, ale
zde je jedna z nečekaných
záporných
vlastností místních – o
domky se po postavení už skoro vůbec nestarají!
Viditelně se totiž domky nenatírají,
vypadlé trámy se zajistí jen
provizorně-aby se konstrukce zcela nerozpadla, ploty mají
díry, vrátka drží za
drát. Při průjezdu kolem vesnic každého
musí zaujmout vysoké televizní
antény
tyčící se nad každým domkem. Často to
vypadá, jako by chtěli pochytat všechny
kanály světa, protože nad každou vesnicí se jich
tyčí obrovské množství.
Majetnější si pořizují satelity.
K smíchu ale je jejich
umísťování doslova
na cokoliv – od čistě země přes střechy šop
(kůlen) až přímo před okno
v 1. patře (přímo pod střechu). Méně
majetní používají
k naladění i
domácí kutilské
zlepšováky všeho dostupného
druhu (typu večerníčku A je to),
jako třeba 2 plechovky spojené vzájemně
s televizí drátem. Kvalita obrazu
tomu také odpovídá. Hotely ve městech
jsou luxusní přesně podle stavu, jak
velkou částku jste ochotni zaplatit za jednu noc a
požadované služby. Jedna noc
v jednom hotelu v Irkutsku se
snídaní ve 2lůžkových
pokojích (1 vchod
z chodby, 1 WC a 1 sprcha na 2 dvoulůžkové pokoje)
přijde na 600 rublů.
Restaurace byla součástí hotelu, typy lůžek
různé (měkké, tvrdé,
vrzající). Na
vesnicích funguje čistě domácí
ubytování –
v chatkách postavených majiteli
čistě k nabídce rekreace. Podle
dalších místních jsou
některé trvale
obývané domky na letní sezonu
pronajaty místním cestovním
agenturám a majitelé
odcházejí bydlet do paneláků ve
městech, nebo k příbuzným.

ADMINISTRATIVA:
Pokud se rozhodnete do Ruska jet a potřebujete něco vyřídit
na úřadě (což
budete potřebovat minimálně při potvrzení pobytu
do víza), obrňte se pořádnou
dávko trpělivosti a pořád si říkejte to se
vyřeší rychle a bez komplikací
,
nebo si výlet/dovolenou zkazíte dřív
než pořádně začne. Vše zde jde, ale
trvá
to pro nás nepředstavitelnou dobu. Několik hodin ve frontě
pro potvrzení že
můžete jít čekat k dalšímu
okénku je klasika. Když vám 
u posledního okénka
sdělí, že „to“ nejde, že
chybí jedno razítko od prvního
okénka, můžete si vše zopakovat třeba
druhý den.
Nutné je dodat, že i když máte služby
ZAPLACENÉ A POTVRZENÉ, NEZNAMENÁ TO,
ŽE
JE DOSTANETE! V našem případě
jídlo v ceně místenky Ex 9 Bajkal
z Irkutska do Moskvy. Zaplacené a
vypsané all inklusive na místence
(vydané reservačním terminálem
německých drah-asi nejspolehlivější
v Evropě), ale děžurné (ani vedoucí
vlaku) německy neumí (říkaly přímo),
tak máme hold smůlu. Dále je důležité
vědět, že je zde na všechny západní
turisty pohlíženo jako na bohaté, tak se
vás budou snažit ošidit jak pouliční
prodejci (vrací míň než by měli), tak
úředníci za nějaký ten
přátelský dáreček
(čti úplatek) povolí to, co by
místním povolili bez dárečku (nebo
třeba taky
nepovolili vůbec).

 

HIGIENA:
Jak si mnoho lidí myslí, že si do Ruska
musí vzít litry desinfekce (teď
nemyslím tu vnitřní-typicky českou Slivovici),
protože tam neznají vodu a
základní hygienické návyky,
tak moje zkušenost je poněkud jiná. Ve vlaku
tekla
voda na WC vždy (neznám zimní období).
Možnost osprchování je dokonce i ve
vlaku zajištěna. Na kohoutek děžurná namontuje
hadici s klasickým
sprchovým zakončením a na WC se v klidu
umyjete. V jednom
z použitých vlaků tekla dokonce teplá
voda. Odtok vody je zajištěn otvorem
v podlaze. Že budete stát na zemi se
také bát nemusíte – jsou zde
umělohmotné „rošty“.
Mýdlo a toaletní papír
k dispozici vždy. O úklidu
jsem psal už v části železniční doprava.
Děžurné se opravdu o pořádek a komfort
starají. V hotelech jsem se setkal vždy
s klasickým (evropským) typem
WC a tekoucí horkou a studenou vodou.
V domácnostech (beru-li rodinné
domky a chaty) jsou WC vždy (pro nás zastaralé)
„šlapky“. Pro čest
místních
byly vždy čisté. Pro neznalé je to
naše kadibudka, ale bez sedátka – jen
s dírou v podlaze. Někde (jsou-li podlahy
dřevěné) jsou vyznačeny-a
zpevněny místa pro nohy. Vidím jak se
někteří chytají za hlavu – co čistota,
ale pokud je člověk alespoň trochu šikovný,
nemusí se vůbec ničeho dotknout.
Jen si musíte dávat pozor, aby vám
něco nevypadlo z kapsy a aby jste měli
dostatečně stažené kalhoty ☺☺☺. Takové toalety
jsou i na všech odpočívadlech, u
benzínek a u motorestů. Pokud jde o tekoucí vodu,
vodovod je jen ve velkých
městech. Zbytek používá vodu studniční
nebo z potůčků, na pití převařenou nebo
balenou. Na mytí slouží
zásobárny vody všeho druhu
(plechové nádobky)
s výtokem jen na nezbytně potřebnou dobu. Na sprchu
nebo vanu zapomeňte,
barel dešťové vody s kohoutkem venku
nebo pod provizorní budkou. Všude
platí, že voda je čistá a
šetří se s ní.
Balená voda je v prodeji
mimo jiné i Bonaqua. S odpadem si zde těžkou hlavu
nedělají. Určí se místo
za vesnicí a tam se odváží
(organizovaně i soukromě) vše nepotřebné.
Likvidace
se provádí třeba zasypáním,
nebo se to nechá na pospas osudu. Viděl jsem
výkop
– v něm naskládané za sebou
vraky aut a další odpady. Vše už jen
čekalo na
zasypání. Na turisticky atraktivních
místech ale na žádný
pořádný bordel
nenarazíte (maximálně obaly od oplatku, PETku a
tak). Očkování proti žloutence
a dalším nemocem není v Rusku
povinné a z osobních
zkušeností se
nedivím (i když jsem se očkovat nechal, pokud je člověk
vycvičen z domu na
mytí – ale nic se nesmí
přehánět – neměl by mít se
špínou problém).

SUVENÝRY:
Sběratelé
všech možných tretek si i zde přijdou na
své. Suvenýrů je dost, ale pokud se
vám bude někde něco líbit,
s koupí neváhejte. Sortiment je
v každém
místě rozdílný a co jste viděli
v jednom městě už v sousedním vidět
nemusíte! Ceny souborů pohlednic se
liší podle počtu v sérii a
formátu. 16
klasických pohlednic v sérii
nakoupíte od 80 do 150 rublů. Výběr
suvenýrů
je velký-od pohledů, přes knihy, samolepky, drahé
(i obyčejné ale
s místním nápisem) kameny,
jantar (v Rusku těžený), trika a čepice
s místními názvy nebo
památkami, až po koberce, obrazy, soupravy hrnečků a
velké vázy. Ceny suvenýrů jsou obecně
trochu dražší než u nás, ale
není to
nijak extrémní. Dobrou zprávou může
být pro každého, že částka na cenovce
nemusí bát vždy konečná. Pokud
máte chuť a dovednosti, ale hlavně obchodník
chce skutečně výrobek prodat, můžete cenu usmlouvat
výrazně dolů (hlavně
kupujete-li víc věcí najednou).

SKUPINY
TURISTŮ:

Pro našince zvyklého cestovat ve
skupinách je zcela nepochopitelný
přístup Rusů
na „grupu“. Náš
obchodník když uvidí skupinu
mířící k jeho obchůdku se
zaraduje a nabídne vše o co by mohl
být zájem. Rusové by nejraději zavřeli
krám! Nabídnu pár případů:
přijeli jsme před půlnocí lodí do Irkutska a
potřebovali jsme se dostat doslova na druhou stranu města do hotelu
(vzdálenost
cca 7
km
,
skupina 33 dospělých osob, MHD už nejezdilo).
Došli jsme na hlavní cestu.
Taxíků jezdilo nečekaně hodně, tak jsme je chtěli stopnout
na odvoz, ale ouha –
doslova nás objížděli obloukem a dělali že
nás nevidí. Tak to až na 3 osoby
všichni vzdali a šli jsme pěšky. Byli
jsme asi 200
metrů
od nich a už je
odvážel taxík. Za cca 7 km
chtěl 100 rublů na osobu. Další případ
byl v restauraci. Došlo nás 30,
uvnitř že tolik míst nemají (bylo), že
musíme na zahrádku. Tam přišla jedna
servírka k jednomu stolu,objednala
(boršč a 3 kávy) a 
odešla. To, že jsme ji museli půjčit propisku
aby si tak velkou objednávku zapsala (papír
kupodivu měla) jsme brali jako
dobré zpestření. Vrátila se po 5
minutách, že boršč není, že
mají jinou
polévku. Přinesla kávy (s části i na
talířku) a „už“ šla ke
druhému stolu pro
další objednávku. Když opět
přišla po 5 minutách,
dalších 6 stolů ji nahlásilo
objednávku najednou, z čehož byla dost
nešťastná, tak si přivolala posilu
(další kolegyni). Po 10 minutách
přinesly objednané kávy. Polívka ale
stále
chyběla. Po cca 25 minutách ji ale slavnostně donesla. Když
si někdo objednal
pivo (u jednoho stolu 3x) donesla „pro jistotu“
každé jiné-jedno dokonce
lahvové. Otvírák samozřejmě po
dalších 5 minutách. Placení
byl taky zážitek. Jelikož
objednávkový lístek někde ztratila,
ptala se u každého stolu kdo co a kolik měl
(i když šálky a flašky
stály všechny na stole). U mojeho stolu si
nezapočítala
polívku. Ani doslova vnucované peníze
(skoro mávání bankovkami pod nosem
s neustálým
sdělováním za polívku) nechtěla. Při
našem společném odchodu
vyběhla z restaurace a že není jedna
polévka zaplacená (asi lísteček už
našla) a že zavolá policii. Samozřejmě jsme ji tu
polívku zaplatili.
V žádném případě
jí ale peníze nebyly při společném
placení dávány (její
neotřesitelná verze). A další
případ. K jednomu
„okennímu“ obchůdku
s teplými marmeládovými
pirožkami (výbornými) nás
přišlo 7 za sebou, jeden
si vybral+dostal+zaplatil+uchopil sáček+otočil se a
odešel. Druhý už musel
znova klepat na okno a paní prodavačka vstávala
z pohodlného křesla a opět
stejně. Jak se ji asi musely namáhat zbytečně klouby?
Jednoduše řečeno je pro
Rusy grupa pohroma. Na obranu musím ale dodat, že
organizovaný zájezd pro
naší
grupu byl dopředu do detailů vyjednaný a vše
zajištěno. Vedoucí agentury si vše
osobně ohlídala (průvodkyně v muzeu, lodě na
Bajkale, odvoz do a
z přístavu, kontakt s průvodci přes
mobil).

 

Každopádně cestu
do Ruska DOPORUČUJU!
Tolik nedotčené a
krásné přírody,
dobrodružství,
pro „starší“
známý jazyk a místa (alespoň
z literatury), ceny jako u nás
přátelský lid určitě za
shlédnutí stojí. A pokud
vás nepřesvědčí nic, tak si
věřte jen svojí pravdomluvné televizi a
chytrolínům, kteří to tam znají jen
z báchorek přechytralé tetky a
„imperialistických“ časopisů.

 

Návštěva Ruska
letos červen/červenec, oblast okolo jezera
Bajkal a Moskva.

Pavel Horna

 


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *