Žiji na Ostravsku již sedmým měsícem a přinejmenším během svých každodenních cest do a z práce, ale též díky bydlení na sídlišti na jihu města mohu srovnávat. Nedělám si tímto nárok na nějaký „celkový posudek“ – spíše půjde jen o zachycené myšlenky, které mě napadly, když se sám sebe zeptám, co tady v tom městě chybí.


Metro


Jednak metro bylo mým velkým koníčkem a exkluzivní výpravy do jeho zákulisí, tunelů a ještě neotevřených stanic pro mne byly opravdu silnými zážitky. Z praktického hlediska pak na metro vzpomínám pokaždé, když stojím na zastávce MHD. Denní intervaly tramvají ve všední dny jsou kolem deseti minut, o víkendu dokonce dvacetiminutové a noční jsou pak skutečnou lahůdkou – někdy si počkáte i celou hodinu a následně procestujete půlku města. Dvouminutový interval na mé „domovské lince C“ je proti zdejšímu stavu nádhernou pohádkou a teprve zde tuto vymoženost opravdu oceňuji.


Slušnost


Za třicet let, co jsem žil v Praze, jsem jen jednou jedinkrát volal městskou policii kvůli rušení nočního klidu. Ostravsko má v přepočtu skóre zhruba 154-krát horší. Poprvé jsem „měšťáky“ volal na parchanty, hrající v jedenáct večer fotbal na geniálně vybudovaném betonovém hřišti, situovaném ve dvoře mezi sedmipatrovými paneláky. Od té doby je, díkybohu, celkem klid. Podruhé jsem se rozčiloval nad Cikány, slavícími sociální dávky, se kterými si neporadila ani ruka zákona. Aktuálně potřetí jsem tento víkend volal 156ku na sousedy ve Studénce, kteří ještě v půl druhé pořádali zahradní diskotéku a nedali si říci ani slušnou prosbou mé manželky. Že na podobně buranovské chování více, než slušnost, zabere represe, dokázala hlídka MP. Po jejím odjezdu byl až do rána klid.


Nějak jsem ze soužití v pražském panelovém domě zvyklý na alespoň základní pravidla slušného chování a neobtěžování sdíleného prostoru (domu, domovního bloku). Například by mě nenapadlo po sedmé večerní rušit sousedy při večeři, nebo sledování televizních zpráv vrtačkou a podobnými hlučnými pracemi. Tato vlastnost evidentně v ostravském regionu není až tak zažitá. Ostatně například jen za veřejnou hudební produkci by OSA v našem „panelovém dvoře“ mohla vybírat tučné poplatky.


Zákoutí a Staré Město


Ostrava je relativně mladé, původně průmyslové město. Fakt, že velká část vznikala za dob budování socialismu v tomu odpovídající architektuře, je faktem neměnným. Co náhodou nezkurvili komunisti, to ráčili zkurvit zdejší radní – aneb rekonstrukce Masarykova náměstí za sto melounů…. Ač je v Ostravě celkem dost zeleně, najít zde místo pro romantické procházení je takřka nereálné. Prostě Ostrava není hezká. Ano, má určitou, specifickou poezii, ale hezká vážně není.


Ostatně ne náhodou mnoho hudebníků natáčí klipy ke svým songům právě v Praze a ne v Ostravě (z poslední doby jmenuji například Divokej Bill, Editors nebo Dolores O´Riordan z Cranberries). Když jsem teď o víkendu viděl starý klip INXS k písničce Never Tear Us Apart s opravdu nádhernými záběry podzimní Prahy, nemohl jsem si maličko nostalgicky nepovzdechnout nad tím, že tohle tady opravdu nemáme.


A to jsem si po přistěhování dělal z Ostraváků legraci, že nemají Pražáky rádi, protože v místním papírnictví seženou sice několik kalendářů s fotkami hlavního města, ale ani jeden s tím jejich. Ostatně co také do takového kalendáře dát, že?


Chcete-li se pokochat tím, čemu říkám „romantická zákoutí“, račte tak učinit shlédnutím následujícího klipu.

Categories: Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *