Tak mám čím dál tím více dojem, že žiji v nějakém divném městě. Přesněji řečeno – žiji ve městě s nadprůměrnou koncentrací psychopatů.

Například od 15. do 18.8. přelezli zábradlí Nuselského mostu hned tři sebevrazi: nejprve nějaký psychicky narušený muž, pak další, který tam leze pořád, když se napije a pak čeká, až přijedou hasiči, se kterými pokecá a následně sleze a nakonec 18-letá holka. Nic proti sebevrahům – pokud svými činy neobtěžují okolí (například tolik oblíbeným skokem pod metro). Chápu, že člověk v subjektivně těžké životní není schopen uvažovat příliš racionálně, ale coby obyvatel našeho hlavního města nemám zrovna chuť sledovat vlak metra, krájející někomu hlavu, nebo se v Nuslích rozhlížet vlevo, vpravo a nahoru na most.

S další ukázkou psychopatického chování některých lidí jsem se shodou náhod setkal tuto neděli. Procházeli jsme s Drahou polovičkou kolem herny/baru v Arkalycké ulici poblíž multikina Galaxie, kam jsme si občas chodili zahrát kulečník. Byla zde vymlácená okna a vnitřek byl poškozený ohněm. Na místě byla policie, předtím i hasiči a záchranka. Co se stalo? Barmanovi zmíněného podniku ruplo v kouli, vyhnal lidi, baseballkou rozmlátil a následně zapálil vybavení podniku a poté si podřezal žíly. To vše za bílého dne, kdy kolem chodí stovky lidí. Teď abych se v hospodě bál, kdy přijde vrchní se smyčkou na krku a bude ji chtít utáhnout :-/.
Viz Bleskově a Večerka

Když psychopat dělá barmana, je to relativně málo společensky nebezpečné, ale může psychicky narušený člověk řídit autobus? Světe div se – může! Zatím posledním zážitkem je totiž včerejší cesta autobusem MHD.

Jak to tedy bylo: nastoupili jsme na zastávce Spořilov ve 20:43 do autobusu linky 170 (evidenční číslo 3355, garáž Vršovice). Jeli jsme na zastávku Modrá škola. To, že řidič jel agresivnějším stylem, by mi nevadilo – přeci jen hodnocení agresivity je věc subjektivní. Nicméně, co mě zaujalo, byla skutečnost, že pan řidič si povídal. Ovšem nikoli s kolegou, známým, skrze vysílačku, nebo mobilní telefon, ale sám se sebou.

Předpokládám, že řidiči DP Praha procházejí nějakými psychologickými testy, když mají zodpovědnost za desítky lidí za sebou. Je-li můj předpoklad správný, pak nedokáži pochopit, jak je možné, že coby cestující potkám za volantem někoho, kdo mluví sám se sebou.

Abych byl konkrétní: mezi zastávkami Chodovská tvrz a Mokrá pan řidič spílal jinému řidiči, který dle jeho mínění špatně zaparkoval své vozidlo. Problém vidím v tom, že řidič, na něhož byl komentář o nemehlech směřován, vůbec ve zmíněném voze, ani nikde poblíž nebyl. Široko daleko nebylo živáčka….

Mezi zastávkami Šperlova a Brechtova jsme si pak mohli vyposlechnout další povídání a hlášky, kterým ale z větší části nebylo rozumět. Bohužel nechyběly ani vulgarismy (těm rozumět bylo) – například „zkurvený autobusák“ a další.

Když jsem si za zastávkou Prašná vytáhnul mobil, abych si poznamenal údaje týkající se této události, okomentoval to řidič slovy „No, jen se podívej! Abych náhodou nejel o vteřinu později.“

Chápu, že je práce řidiče prostředku MHD po mnoha stránkách náročná. Myslím si ale, že v zájmu zdraví a bezpečnosti cestujících by bylo vhodné, aby řidiči odpovídali alespoň základním kritériím zdravého člověka. Řidič trpící potřebou mluvit sám se sebou mi, bohužel, jako zdravý nepřipadá. Pokud je ještě k tomu vulgární, dělá ostudu nejen sám sobě, ale i DP Praha.

Proto jsem hned večer sepsal stížnost na chování pana řidiče a odeslal ji na Oddělení stížností DP Praha (pro případné zájemce: e-maily můžete posílat na Stiznosti.podnety@r.dpp.cz). Nepatřím mezi lidi, kteří by s chutí dělali někomu problémy – toleruji řidičům MHD mnohé, včetně hlasitě puštěné muziky, úmyslného neotevírání předních dveří a dokonce zkousnu, když si šofér za jízdy zapálí (ačkoli nic ze zmíněného nesmí) – nikdy jsem si nestěžoval. Ale v tomto případě mám vážné obavy o potenciální cestující. Kdo ví, co by se mohlo stát, až panu řidiči opravdu rupne v bedně. Ostatně že nejsem jediný, kdo se setkal s podobným chováním řidiče MHD, dokazuje například článek na Žena-In Cesta s cholerikem.

Čekal jsem, jak náš Dopravní podnik na stížnost podanou elektronickou poštou zareaguje. Zatím jsem mile překvapen: hned ráno v 7:50 mi přišel e-mail s tím, že stížnost byla postoupena, dostala jednací číslo 1287 a má být vyřízena do 23. září. O tom, jak to bude postupovat dál, vás samozřejmě budu informovat.

Jak tato „kauza“ dopadla? Řidič skončí u podnikového psychologa. Odpověď DP Praha a další komentář najdete ve článku Stížnost na řidiče autobusu MHD: Řidič skončí u psychologa!

Categories: Aktuálně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *